Blíží se start jarní školní sezony. Zápisy do prvních tříd, přijímačky na střední školy, maturity. Tentokrát poprvé s novinkou. Ve druhé polovině dubna se budou poprvé dělat jednotné přijímací zkoušky na všechny střední školy, které končí maturitou. Zkouškové týdny znovu přitáhnou pozornost k velké slabině českého školství. Matematice. Předmětu naprosto zásadnímu pro budování strukturovaného logického myšlení, které je klíčové pro úspěch v životě. Pro kritické myšlení, rozhodování a hledání souvislostí.

Neustálý úpadek schopností v matematice je vidět v testech znalostí PISA, v nichž Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj srovnává znalosti patnáctiletých studentů z nejvyspělejších zemí světa. To srovnání je velmi vypovídající, očištěné od kulturních specifik jednotlivých zemí. Všichni studenti dostávají úplně stejné otázky.

Testy PISA se dělají od roku 1999. K největšímu poklesu u nás došlo po roce 2003 a od té doby jsme se na úroveň roku 2003 už nedostali. Za poslední tři roky se u nás propadla úroveň matematických schopností nejvíce ze všech zemí Evropy. Máme za sebou víc než patnáct let degenerace matematických schopností. „Přitom matematika je dnes důležitější princip poznávání než jazyk. Nechci v žádném případě snižovat význam češtiny. Ale matematika je svým způsobem důležitější typ jazyka nutného k poznávání zákonitostí světa,“ říká sociolog Petr Matějů, který se dlouhodobě zabývá vzděláním.

„Zdá se, že matematika je předmět, který je nejvíc náročný na přístup učitele. Právě u matematiky je vidět, jak obrovským problémem je přístup učitelů k výuce a jejich schopnosti žáky zaujmout. Když jsme před čtyřmi lety rozjeli výzkumný projekt Matematika s chutí, zjistili jsme, že právě matematika je u nás mezi studenty nejvíc nenáviděný předmět ze všech zemí OECD. Děti se jí nejvíce ze všech bály. Měly v ní nejnižší sebevědomí. A měly nejméně matematiku v oblibě. Ministerstvo školství sice projekt nakonec podpořilo, ale nad výsledky se ani nezamyslelo. Natož aby je nějak využilo. Asi proto, že projekt prokázal, že největší problém je ve stylu výuky.

Memorování a procvičování vzorců k oblibě matematiky nikoho nepřivede. Právě v matematice se nejvíc ukazuje, že máme mnoho učitelů, kteří neumí učit způsobem, který by děti pro matematické poznání nadchl. Získat mladého člověka pro matematiku je těžší než ho získat pro dějepis nebo přírodovědu, protože to vyžaduje specifický typ myšlení a zacházení s abstrakcí i realitou. Musíte neustále balancovat mezi obecným a reálným, v realitě hledat obecné. Když to učitel neumí a je rigidní, rozvine v dítěti velmi rychle negativní vztah k matematice. Když ale narazíte na učitele, který to skutečně umí, zjistíte, jak rychle se u žáků matematika vyhoupne mezi nejoblíbenější předměty,“ tvrdí Matějů.

Útěk před náročnou laťkou

Důsledkem chabé úrovně znalostí matematiky a paniky z ní je neustálé odkládání povinné maturity z matematiky. Ta je přitom téměř ve všech vyspělých zemích nedílnou součástí zkoušky ukončující středoškolské vzdělání a otevírající dveře na univerzity. Je to bludný kruh. Stále se opakuje, že povinnou maturitu není možné spustit, protože úroveň znalostí a způsob jejího učení je slabý, takže pokud by se maturita spustila, velká část studentů by jí neprošla. To bohužel potvrzuje, jak jsou školy slabé. A jak šanci jít na vysoké školy, které by měly být otevřené jen skutečně intelektuálním elitám, dostávají lidé, kteří neumí počítat a logicky myslet. Státní maturitou z matematiky neprošlo loni 25 procent těch, kdo se k ní přihlásili. A to byli studenti, kteří si ji vybrali dobrovolně. Kdyby byla povinná, byl by počet těch, kdo u ní propadli, podstatně vyšší.

Podle schválené novely školského zákona bude na gymnáziích a lyceích povinná maturita z matematiky od roku 2021, na ostatních školách o rok nebo dva později. Stále se ale vede debata, které typy škol jako umělecké nebo zdravotní vůbec z povinné matematiky vyjmout. Je dobře, že už je alespoň konečně daná pevná laťka. Kdyby nebyla, úpadek matematiky by jen dál pokračoval. Je proto nejvyšší čas na debatu, jak ho zastavit. V matematice totiž nejsme slabí, jen pokud jde o průměr. Máme i mnohem užší vrstvu, která dosahuje nejvyšší úrovně schopností.

Průměr zemí OECD je 15,3 procenta. U nás činí jen 14 procent. Pro srovnání: v Singapuru, který všechny ostatní země válcuje ve všech schopnostech, nejen v matematice, ale i v lingvistických a čtenářských schopnostech a přírodních vědách, je na té nejvyšší úrovni 39,9 procenta studentů. V Estonsku, které je s velkým náskokem evropskou jedničkou, je to 20,4 procenta. A v Polsku, jež je jedničkou střední Evropy a v posledních letech zažívá obrovský vzestup v úrovni znalostí ve všech sledovaných kategoriích, je to 15,8 procenta.

V matematickém a logickém myšlení tak bohužel máme výrazně užší elitu než úspěšnější státy. To přirozeně brzdí posun Česka k sofistikovanější ekonomice s vyšší přidanou hodnotou, a tím pádem vyššími platy.

Čtyři klíčové schopnosti pro život

Americký vývojový psycholog a profesor Harvardu Howard Earl Gardner popsal v zásadní knize z roku 1983 Frames of Mind: The Theory of Multiple Intelligences (Konstrukce mozku: Teorie vícečetné inteligence) osm základních druhů inteligence. Jazykovou, logicko-matematickou, vizuálně-prostorovou, pohybovou, hudební, interpersonální, intrapersonální a přírodní. Ne všechny jsou pro úspěch v životě stejně podstatné. Vedle jazykové a obou personálních inteligencí je ta logicko-matematická naprosto zásadní. Právě na jejich rozvoj by se ve vzdělání měl klást důraz. Americký sociolog Charles Murray jejich význam a důsledky toho, když se nerozvíjí, popisuje v knize Real Education (Skutečné vzdělání). Boří tím v české společnosti dost rozšířený mýtus, že člověk, který je talentovaný humanitně, nemá potřebu rozvíjet matematicko-logické myšlení.

Matematicko-logická inteligence a schopnosti zahrnují čísla, logiku a abstrakci. Vysoká matematicko-logická inteligence znamená nejen schopnosti pro pokročilou matematiku. Představuje také schopnost vyjádřit se a porozumět komplexním argumentům, řetězcům zdůvodnění a jemného rozlišování významů. Logicko-matematická inteligence je speciálně důležitá nejen ve vědách, ale i ve filozofii a právu. Je ale velmi užitečná pro každou profesi. Tak ji popisuje Charles Murray na základně Gardnerova dělení. Úplně jednoduše řečeno: je to schopnost myslet. A ta se opravdu velmi hodí v každé profesi.

Matematika neznamená ve své podstatě jen schopnost umět počítat, ale schopnost myslet. Když dotáhneme interpretaci testů PISA do důsledku, znamená to, že české patnáctileté děti mají čím dál slabší schopnost myslet. Patnáct let v českých školách degeneruje schopnost myšlení.

Pro lepší představu, jak je matematicko-logická inteligence důležitá, ji dáváme do souvislosti s dalšími třemi, pro úspěch v životě zásadními typy schopností. Jazyková inteligence je schopnost ovládnout jazyk a porozumění informacím. Vysoká jazyková inteligence znamená schopnost porozumět čtenému textu, precizně se vyjadřovat a adekvátním jazykem reagovat na konkrétní situaci. Schopnost učit se cizí jazyky souvisí právě s vysokou jazykovou inteligencí. Když někdo dobře ovládá svůj mateřský jazyk, bude i ty, které se naučí později. Součástí jazykové inteligence je paměť. Schopnost ukládat velké množství informací a podle konkrétní situace je umět používat. Jazyková inteligence je především podstatná pro každou profesi, v níž je potřeba hodně psát nebo mluvit. Ale podobně jako matematicko-logická je důležitá pro každou profesi.

Interpersonální inteligence znamená schopnost komunikovat s ostatními. Lidé s vysokou interpersonální inteligencí jsou schopní dobře vypozorovat emoce a motivace ostatních. Jsou empatičtí, schopní pracovat v týmu. Vysoká interpersonální inteligence je důležitá pro všechna povolání. Nejvíce ale u učitelů, obchodníků, manažerů, lékařů a dalších pečujících profesí.

Intrapersonální inteligence je schopnost znát se, rozumět si a využívat efektivně nabyté znalosti. Lidé s vysokou intrapersonální inteligencí umí realisticky rozumět svým vlastním emocím, motivacím, silným stránkám i svým limitům. Jsou schopní sebedisciplíny a odkládání požitků. Ve chvílích stresu mají schopnost analyticky myslet a nepanikařit. Mají odvahu a jsou prozíraví. Je tedy taktéž důležitá pro úspěch ve všech profesích.

Charles Murray upozorňuje, že rozdíly ve společnosti v míře těchto základních inteligencí jsou obrovské. „U logicko-matematické od neschopnosti rozumět příčině a důsledku k Aristotelovi. U jazykové od neschopnosti dát dohromady větu k Shakespearovi. U interpersonální od autismu k Billu Clintonovi. U intrapersonální od nedisciplinovaného narcise ke Konfuciovi.“

Škola může buď všechny ty důležité schopnosti rozvíjet, nechat degenerovat, nebo přímo ubíjet. V Česku schopnost logicky myslet zjevně dlouhé roky přinejmenším ubíjí.

Nový vzdělávací byznys

S jedním pokusem, jak úpadek logického myšlení zastavit, přišel před lety slovenský matematický didaktik, profesor Milan Hejný. Nabídl metodu, která je podle něj „uceleným konceptem, aby dítě objevovalo matematiku samo a s radostí“. Českou řadu jeho učebnic schválilo ministerstvo školství v roce 2007 a postupně se začala rozšiřovat do základních škol. Dnes se jí podle informací, které profesor Hejný uvádí na svých stránkách, učí už na 750 z více než 2600 škol. Podle Hejného učebnic se nyní učí na prvních stupních základních škol. Postupně se ale přesouvá i na druhé stupně. Profesor Hejný tvrdí, že dítě se díky jeho metodě naučí v matematice lépe myslet, a proto ji lépe ovládne na celý život.

Kolem zmíněné metody už se profesoru Hejnému – podobně jako kdysi Ondřeji Štefflovi ze Scio, jež dnes dodává testy na střední a vysoké školy a nabízí k jejich úspěšnému zvládnutí placené přípravné kurzy – podařilo vytvořit rozsáhlý vzdělávací byznys. Píše a publikuje učebnice. Pořádá placené kurzy pro učitele. Přímo na internetových stránkách v sekci dotazy připouští, že někteří rodiče můžou mít se zvládnutím úloh, které mají řešit jejich děti, problémy.

„Převážná řada nás dospělých prošla uniformním školstvím. Naše poznatky opřené o paměť se nabalovaly jeden za druhým, ale často nedošlo k jejich vzájemnému propojení. Proto se běžně děje, že zatímco dospělý má s úlohou problémy, dítě nikoli. Tento moment uvádí již řada učitelů, kteří naší metodou učí. Děti si poznatky organizují do schémat. Poznatky žáci propojují, proto umí vyřešit to, co my nikoliv,“ vysvětluje profesor Hejný.

Hejného institut proto nabízí, jak pro učitele, tak pro rodiče různá školení, aby byli schopni děti učit, případně rozumět tomu, co se učí. Hejného spolupracovník Jan Šedo tvrdí, že kurzy pro rodiče jsou zdarma. Podle nabídky na internetu je ale zdarma jen hodina a půl. Pokud se chtějí rodiče dozvědět víc, mohou si zaplatit denní seminář za 1190 korun. Pro učitele se pak nabízející různé delší a dražší semináře. Například šestnáct pětačtyřicetiminutových bloků přijde ve skupině dvaceti lidí na pět a půl tisíce korun pro jednoho.

Pan profesor Hejný zatím svou metodu vynáší tím, že ji chválí děti i rodiče. Konkrétní výsledky, jak zvyšuje matematické znalosti či o kolik jsou děti, které jeho matematikou prošly, úspěšnější v přijímačkách na víceletá gymnázia, nemá. Jeho spolupracovník Jan Šedo tvrdí, že už po ministerstvu školství chtěli, aby úspěšnost jejich metody prověřilo, ale zatím to neudělalo.

Sám profesor Hejný patří na rozdíl od řady matematiků i expertů na vzdělání k tvrdým odpůrcům povinné maturity z matematiky. Tedy testu znalostí, k němuž by studenti měli soustředit úsilí a prověřil by, co si z matematicko-logického myšlení ze školy skutečně odnáší. „Udělám všechno, abych zamezil tomu, aby se matematika stala intelektuálním kladivem na děcka,“ řekl Hejný, když ho ministerstvo školství pozvalo ke kulatému stolu o povinné maturitě z matematiky. Tím bohužel také brání prověření, jaké mají absolventi jeho metody matematické a logické schopnosti.