Čína o své síle informuje sousedy, Západ i domácí publikum

Rudý drak chrlí důležité vzkazy

Čína o své síle informuje sousedy, Západ i domácí publikum
Rudý drak chrlí důležité vzkazy

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Ti, kdo si ráno 3. září přivstali, aby v přímém přenosu viděli velkou vojenskou přehlídku v Pekingu, byli odměněni opravdu působivou podívanou. Čína zvládla tuto akci na jedničku, avšak nešlo zdaleka jen o prezentaci moderních zbraní (ačkoli ty asi přitáhly největší pozornost), protože čínské vedení se rozhodlo přehlídku využít i pro vyslání politických signálů světu.

Stříbrná kulka proti letadlovým lodím

Začněme však přece jen představením vojenské techniky, neboť přinejmenším několik typů je opravdu hodno pečlivého zkoumání. Poprvé byla veřejně k vidění balistická raketa DF-21D, o níž se hovoří jako o „stříbrné kulce“, která má překonat americký triumf v podobě letadlových lodí. Tato protilodní zbraň, jejíž dosah se dle různých odhadů pohybuje mezi 1500 a 2100 km, nese manévrující hlavici, jejíž koncové navádění, přesnost a rychlost mají umožnit, aby raketa mohla zasáhnout i pohybující se hladinový cíl. O tom, zda jde o reálně funkční prostředek, nebo o skvěle promyšlenou psychologickou zbraň (jež má Američany oklamat a odstrašit), se již řadu let vedou na Západě ostré diskuse, aniž by se na tom nejlepší experti shodli. Jisté ale je, že tato přehlídka jim dala další námět k debatám, protože jako absolutní premiéra se objevila raketa DF-26, vylepšená verze předchozího typu o dosahu přes 3000 km. To postačuje na zasažení americké základny na Guamu a dle prohlášení komentátora přehlídky dokáže i DF-26 zaútočit na lodě.

Objevila se i zcela nová balistická raketa DF-16, patřící mezi zbraně krátkého doletu (do 1000 km), nebo střela proti pozemním cílům DF-10 s plochou dráhou letu a dosahem přes 1500 km. Námořní síly prezentovaly mj. novou protilodní okřídlenou střelu YJ-12, jež nabízí dolet snad až 400 km a dosahuje možná i trojnásobku rychlosti zvuku. Rozhodně je toho více než dost, o čem teď mohou USA a asijské země přemýšlet.

Vzhledem k tomu, že se Peking nachází ve vnitrozemí, ovšem nemohlo být představeno to, co dnes tvoří asi nejdůležitější faktor měnícího se rozložení sil v Tichomoří. Čína si totiž získává pozornost stavbou moderních válečných lodí a zjevně směřuje k tomu, aby zbudovala loďstvo schopné měřit se s tím americkým. Objevují se dokonce odhady, že by v dohledné době mohli Číňané z hlediska počtu lodí US Navy i předstihnout.

Adresáti: Japonsko, Západ, Čína

S působivým čínským zbrojením ale hodně kontrastují hromadící se ekonomické potíže země, které reálně hrozí krach akciového a realitního trhu. Dříve impozantní „růst růstu“ ekonomiky se zadrhává, nároky generálů a admirálů „Říše draka“ ovšem stále rostou. Přehlídku lze proto chápat i jako projev snah zakrýt tyto problémy, odpoutat pozornost domácího publika i světa a demonstrovat sílu, nebojácnost a ambice Číny. V tom se přehlídka v Pekingu alespoň částečně podobá té, která se v květnu odehrála v Moskvě.

Jedním z hlavních „adresátů“ této zprávy mělo být nepochybně Japonsko, jelikož koneckonců šlo o oslavu vítězství v krvavé válce s Japonci. Vzhledem ke změnám v bezpečnostní politice, jež se nyní odehrávají v Tokiu, není moc překvapivé, že se Čína snaží vyslat varování směrem k tomuto „dědičnému nepříteli“. Nabízí se však i otázka, jestli to nebude pro Japonsko naopak spíše potvrzení obav a motivace pro další zbrojení.

Význam působivé přehlídky v Pekingu by se ovšem rozhodně neměl omezit jen na vojenskou, resp. mezinárodně-bezpečnostní rovinu. Vysoce důležitý (přestože většinou médií opomíjený) byl totiž i signál v dimenzi vnitřní politiky, určený jak pro svět, tak pro domácí publikum. Lze říci, že přehlídka měla v symbolické rovině demonstrovat pevné postavení nynějšího čínského stranického establishmentu a jeho spojenectví s armádou.

Na Západě je pořád zakotvena naprosto zavádějící představa, že Komunistická strana Číny má absolutně dominantní pozici a její vedení může autokraticky a bez jakýchkoli omezení ovládat celou zemi. Realita je ovšem od této představy hodně vzdálená, jelikož ve skutečnosti se musí strana ohlížet na zájmy dalších mocných aktérů, z nichž na prvním místě stojí právě ozbrojené síly, které disponují skutečně velkou ekonomickou a politickou silou. Zajistit si podporu armády je prioritním úkolem každého čínského vedení.

Na tomto místě je třeba připomenout události z března 2012, kdy vyvrcholil boj o následnictví na nejvyšších postech. Frakce neomaoistů, v jejímž čele stál velitel policie Čou Jung-kchang, se pokusila o ozbrojený převrat, jenž měl odstavit od moci umírněné pragmatické křídlo, které vedl tehdejší čínský prezident Chu Ťin-tchao. V noci z 19. na 20. března 2012 pučisté obsadili část vládních budov v Pekingu, ale generalita se postavila jednoznačně na stranu pragmatiků a především díky její loajální pozici byl převrat potlačen.

Foto: Reuters

„Střídání stráží“ ve vedení strany pak proběhlo poklidně a moci se ujal Si Ťin-pching, jenž má ze všech stranických vůdců údajně nejlepší vztahy s ozbrojenými silami. Nelze se divit, neboť jim je patrně zavázán jako žádný z jeho předchůdců. Navzdory skřípání v čínské ekonomice je rozpočet armády každým rokem navyšován a chystá se komplexní reforma, díky níž by se měl čínský armádní kolos konečně přesunout do 21. století.

Zmenšení armády o 300 000 mužů, které bylo ohlášeno na přehlídce, ve skutečnosti představuje jeden z prvků této reformy, jež směřuje k profesionální, kvalitně vycvičené armádě, v níž jsou počty vojáků podružné. Přednost dnes patří letectvu a námořnictvu, naopak do pozadí ustupují pozemní síly, kterých se ona redukce (důvtipně podávaná jako součást „mírových snah“) bude především týkat. Má se zcela změnit i velitelská struktura, z níž má vzejít jednotné velení; zde se Čína nepochybně inspirovala americkým vzorem.

Přehlídka tak demonstrovala partnerství stranického a vojenského vedení Číny a jejich ambice udržet armádu jako integrální prvek stability a rozvoje ČLR. Je však zřejmé, že zemi teď čekají nelehké časy, jelikož loď jménem Čína bude nejspíše muset proplout bouří ekonomické krize. Bude i nadále možné uspokojovat všechny požadavky vojáků? A uchová si prezident Si Ťin-pching svou zatím pevnou pozici? Jisté je, že události v Číně bychom měli sledovat velmi pečlivě, protože jejich následky nepochybně ovlivní celý svět.

Publikováno na Echo24.cz

18. září 2015