KOMENTÁŘ jiřího Peňáse

Spiritistický kult VH útočí

KOMENTÁŘ jiřího Peňáse
Spiritistický kult VH útočí

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Asi to bylo míněno dobře, ale mnohý u toho musel zavírat oči, takže ani já nevím, jaký to mělo nakonec průběh a jak to dopadlo. To, co jsem koutkem vyvalených očních bulev zachytil, stačilo pro to, abych si je zase hned zakryl. Řeč není o soutěži Zlatý Dracula, kde se pronášely výroky, které pak vzrušovaly po několik dní národ Husův a Komenského, to bych nevydržel vůbec, ale o oslavách 17. listopadu a přítomnosti Václava Havla na nich.

To, co jsem spatřil, mělo podobu jednak bizarní, jednak strašidelnou. V prvním případě šlo o jakousi bojovou akci, při níž se přenášela bronzová hlava VH po Praze. Jaký to mělo smysl, mi nedošlo, ale zřejmě hluboký. Nebylo to přenášení zcela utajené, to by nemělo mediální efekt, takže kus hlavy vyčuhoval z batohu, aby bylo patrné, o co jde. Ruksak s hlavou přenášely známé osobnosti, takzvané celebrity, hlásící se k odkazu VH. Tím, že si naložily na záda batoh s Havlovou bustou, daly asi najevo, že stále jsou jím zatíženy, jsou ochotny nést, případně pašovat jeho ideje a odkaz, prostě že ho mají na hrbu a nesou ho dál. Možnosti výkladu se nabízejí různé, ve volbě transportu byla ukryta nejspíš nějaká narážka na absurdní drama, možná něco z Ioneska nebo z Becketta, nelze vyloučit, že motiv batohu se mihne i v raném Havlovi, třeba nějaký jinotaj na tehdy módní termín odcizení v Zahradní slavnosti.

To by naznačovalo, že se putovalo od Divadla Na Zábradlí, kde zřejmě hlavu vyzvedli (odcizili) v rekvizitárně, a šlo se do nedaleké kavárny Slavia, kde měla hlava býti slavnostně usazena. Tam se měla nejspíš postavit na servírovací stolek a pak asi nějakým uvnitř ukrytým mechanismem promluvit, nejspíš o globální odpovědnosti za osudy lidstva, podobně jako v pěkné scéně ve filmu Dívka na koštěti, kde, pokud mě paměť neklame, dojde k oddělení hlavy mladého Jana Hrušínského v blázinci za přítomnosti šílené Heleny Růžičkové, která z toho má Vánoce.

Sen oživení ducha Václava Havla se pak doslova uskutečnil o několik set metrů dál, při večerním setkání občanstva na Václavském náměstí. Tam se Václav Havel zjevil již nikoli pouze jako bronzová hlava, ale jako celotělní bytost, od hlavy k patě, dokonce se pohyboval a dělal povědomá gesta rukama, ba i známě šoupal nohama, téměř jako by byl živý, byť v nějaké formě postmortální existence, tedy voodoo či tak.

Tento holografický Havel se nejen zhmotnil, ale i přednesl projev, který si napsal za života v naději, že si ho někdo třeba ještě někdy přečte. Jaké by bylo jeho překvapení, kdyby se dozvěděl, že ho bude jednou přednášet na spiritistické seanci 17. listopadu jako učiněné jarmareční strašidlo. Publikum se kupodivu nerozprchlo při spatření tohoto zjevení do okolních ulic ječíce hrůzou, nýbrž záhrobní řeč vyslechlo a někteří zdvořile zatleskali. Přízrak se pak vypnul, rozplynul a zmizel, přičemž existuje nebezpečí, že se může zjevovat dál při různých příležitostech. Blížící se desáté výročí Havlovy smrti může být pro ty bláznivé nápady vhodnou kulisou.

Těžko za něj mluvit, ale přáli bychom si, aby to vyznavačům nějakým způsobem zatrhl. Třeba by je opravdu přišel za temné noci strašit. A netvářil by se u toho vůbec zdvořile, jak měl ve zvyku. Prostě by jim řekl, ať jdou s takovou kultickou duchařinou do prrr… Nebo do hajzlu. To taky uměl.