Ačkoliv ceny elektřiny, které v uplynulých dnech na evropských burzách dosahovaly šílených čísel, částečně opadly, celý trh je utržený ze řetězu a ceny jsou obrovsky volatilní. Evropská unie tak už nutně potřebuje situaci uklidnit a přijít se systémovým řešením. Velká část evropských států už k nějakým zásahům na snížení cen energií přistoupila. Řešení se nabízí několik, všechna však mají svá úskalí, ať už v tom, jak moc jsou účinná, nebo v tom, kdo je ve finále zaplatí. Atmosférou nyní zamával i návrh Evropské komise a slova její šéfky o tom, že je na čase určit strop pro ceny ruského plynu.

Cena elektřiny s dodáním na příští rok se na pražské burze v pátek obchodovala zhruba za 520 eur za MWh. Ke konci srpna přitom tato hodnota dosahovala astronomických 1000 eur za MWh. Cena elektřiny na evropských burzách začala prudce klesat poté, co předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová slíbila, že Brusel velmi rychle přijde s nutnou reformou trhu.

O možnosti zavést maximální ceny ruského plynu budou za týden hovořit ministři energetiky zemí EU, jejichž mimořádnou schůzku svolalo české předsednictví Rady EU.

Ve čtvrtek se však objevil návrh Evropské komise, který sice podporuje zastropování cen elektřiny ve všech zemích EU, ovšem v jiné podobě, než se očekávalo. Komise v něm hovoří o stanovení maximální ceny u elektřiny z levnějších zdrojů, ne z těch nejdražších plynových, které konečnou cenu ovlivňují. Cenu elektřiny totiž určují provozní náklady poslední, tzv. závěrné elektrárny nutné pro vyrovnání dané poptávky. Ve střední Evropě jsou závěrné zdroje zejména černouhelné a plynové elektrárny. Cena elektřiny proto reaguje silně na vývoj cen uhlí, plynu a emisních povolenek.

Komise však navrhuje cenový strop pro jaderné a hnědouhelné elektrárny a obnovitelné zdroje výroby s argumentem, že mají nižší výrobní náklady než ty plynové, což souvisí s tím, že také nyní dosahují nejvyšších zisků. Ty by se podle komise měly výrobcům vzít a rozdělit jako dotace ohroženým domácnostem a firmám.

V pátek pak von der Leynová řekla, že „je na čase zastropovat cenu plynu z ruských plynovodů do Evropy“. Cena plynu pro evropský trh s dodáním v říjnu se v pátek po poledni ve virtuálním obchodním uzlu Title Transfer Facility (TTF) v Nizozemsku pohybovala kolem 213 eur (5215 Kč) za MWh. Před rokem činila asi 29 eur a před dvěma lety asi 15 eur za MWh. Bývalý ruský prezident Dmitrij Medveděv na její slova reagoval oznámením, že Moskva v tom případě přestane plyn do unie dodávat.

Na rozdíl od Česka, jiné státy na celoevropské řešení nečekaly, a šly například cestou kompenzací, regulací nebo zastropováním. Níže některá z opatření představujeme.

Španělský model neboli iberijská výjimka

Právě tato cesta se nejvíce zamlouvá i české vládě. Španělsko a Portugalsko si výjimku u EK vyjednaly v červnu a uplatňovat ji začaly od od poloviny července. Opatření vede k zastropování cen plynu využívaného při výrobě elektřiny na 40 eur (asi 980 Kč) za MWh. Cenový strop po šesti měsících začne stoupat o pět eur za MWh měsíčně až na 70 eur za MWh.

Eventuální rozdíl mezi stropem a skutečnou cenou na trhu dorovnává elektrárnám stát a opatření má vyjít asi na 8,4 miliadr eur. Ty chce však vláda vykrýt díky speciálnímu příplatku, který musí na účtech za energie hradit všichni odběratelé včetně domácností a řídí se podle výše spotřeby. Španělská vláda chce ministrům svůj systém příští pátek oficiálně představit a navrhnout, aby ho ostatní země převzaly.

Francouzský model

Francouzská vláda nařídila jí většinově kontrolované skupině EdF, která provozuje jaderné elektrárny, prodat každoročně téměř třetinu své produkce konkurenčním obchodníkům za cenu okolo 40 eur za MWh. Tito obchodníci mají následně povinnost tuto energii dodávat chráněným zákazníkům, jako jsou domácnosti, nemocnice a další prvky kritické infrastruktury. Jedná se o tzv. místní schéma ARENH. Rozdíl mezi regulovanou cenou energie a tržní spotovou cenou je však velmi výrazný a činí stovky eur za MWh. Vláda proto čelí žalobám od minoritních akcionářů kvůli snížení zisků. To chce řešit znárodněním EdF a vykoupením zbytkového podílu s tím, že akcionáři dostanou vysokou prémii nad tržní hodnotou.

Jedná se tedy o princip státního obchodníka s energiemi, který by v případě Česka vykupoval za regulovanou cenu část produkce ČEZ. O založení státního obchodníka přitom česká vláda hovořila už od jara. Ta také mluví právě o znárodnění zbytku ČEZ, kde má necelý 70procentní podíl. Vláda by tak musela postupovat podobně jako Francouzi, výkup akcií by však velmi zatížil státní rozpočet, což by samozřejmě ve výsledku také dopláceli daňoví poplatníci.

Zastropování koncových cen

Stát by garantoval, že domácí odběratelé, kam mohou spadat domácnosti, ale i instituce jako nemocnice či školy a některý průmysl, budou mít určenou maximální cenu elektřiny. Dodavatelé energií by pak za rozdíl v nákladech dostávaly kompenzace. Tyto peníze by však stát získal buď vyššími daněmi, nebo by je musel najít v rozpočtu a tedy osekat jiné výdaje. Jedná se tedy o poměrně nákladné opatření.

Částečně podobný efekt má právě i českou vládou zamýšlený tzv. úsporný tarif, na který má dohromady jít 66 miliard. Ten má plošně částečně zlevnit všem domácnostem účty jak za elektřinu, tak za plyn a teplo. Podle dosavadních informací však tato pomoc zřejmě nebude příliš efektivní a tento rok dostanou domácnosti pomoc jen v řádech několika málo tisíců.

Zrušení nebo reforma systému emisních povolenek

Emisní povolenky, nástroj EU, jak zatížit mimo jiné uhelné a plynové elektrárny, vyrostly na dříve nepředstavitelných téměř 100 eur za tunu vypuštěného CO2. Důvodem je jednak to, že část povolenek byla dříve úmyslně stažena z trhu a především to, že čelí spekulacím na jejich růst. Vzhledem k tomu, že kvůli energetické krizi se do hry vrátily ve většině zemí i „špinavé“ uhelné elektrárny, ztratily nyní povolenky jako nástroj motivovat k odchodu od fosilních paliv smysl.

Zrušením emisních povolenek by elektřina částečně okamžitě zlevnila, zároveň by se však jednalo o pokles ceny spíše jen v jednotkách procent. Šéfka EK navíc nedávno řekla, že zrušení nepodporuje, je proto velmi nepravděpodobné, že k tomuto řešení dojde.

Odchod z energetické burzy

Pro Česko je podstatná energetická burzu v německém Lipsku a pražská burza PXE. ČEZ i další výrobci zde nejsou povinni obchodovat a také proto zde prodávají jen část produkce. Na burze pak nakupujeme také plyn, který přes přímé bilaterální dohody od producentů neodebíráme. To je asi největší úskalí potenciálního odchodu z obchodování na burze . Elektřiny máme jako její velký producent dostatek a jsme soběstační, u plynu jsme však odkázání právě na nákup na burze.

Celé energetické burzovní obchodování je však nyní poznamenané tím, že obrovsky vzrostly zálohy na burzovní záruky, které účastníci burzy musejí skládat, tzv. margin calls. Margining funguje jako dorovnávání obchodního kontraktu na aktuální cenu, tedy se jedná o určitou ochranu kupujících. V případě krachu dodavatele burza nebo protistrana převezme závazek a dokoupí ze složených peněz elektřinu z trhu. Požadavek na margining v plné výši však vznikl v době, kdy se ceny elektřiny měnily řádově o desítky eur za MWh ročně. Nyní jsme na úplně jiných hodnotách.

Právě kvůli splácení burzovních záruk půjčí stát ČEZ až tři miliardy eur (více než 74 miliard korun). O státní úvěr mají zájem také společnosti Pavla Tykače a Daniela Křetínského.