Začátkem dubna se o přistání na Měsíci pokusila izraelská sonda Berešít. Izrael to prožíval jako nové Apollo 11, přistání bylo streamované naživo. K velkému zklamání sonda při přistání selhala a do povrchu Měsíce tvrdě narazila. Izrael to i tak prohlásil za částečný úspěch, stal se totiž teprve sedmou zemí, které se podařilo umístit objekt na Měsíc. Pokud něco takového dokáže Izrael, mohla by se o něco podobného pokusit i Česká republika? Izrael je populačně podobně velký, má zhruba 9 milionů obyvatel, je bohatší než Česko, které ale zase na rozdíl od něj nemusí mohutně investovat do armády.

Češi přece jenom už jeden velký historický vesmírný zářez mají. V roce 1978 se do kosmu podíval Vladimír Remek jako první Neameričan, Nesovět, i když to byl spíš úspěch SSSR, který obstaral veškeré potřebné vybavení a trénink.

Vystřelení Remka bylo vrcholem česko-sovětské kosmické spolupráce, ale ne jediným jejím počinem. Sověti také na svých raketách vynesli na oběžnou dráhu naší planety tři československé družice známé jako Magion. Československo se také podílelo na výrobě přístrojů pro některé sovětské družice a sondy.

Přestože od té doby žádný Čech do vesmíru nevyletěl, český výzkum kosmu zdaleka neustal. Zabývá se jím Astronomický ústav Akademie věd nebo Ústav fyziky a atmosféry, ale i třeba i Matematicko-fyzikální fakulta Univerzity Karlovy. Všechna pracoviště koordinuje ministerstvo dopravy.

Hlavní zapojení probíhá přes Evropskou kosmickou agenturu (ESA). Její základy byly položeny koncem 50. let, když Sovětský svaz vypuštěním Sputniku zahájil vesmírné závody. Díky následnému vypuštění amerického Exploreru si evropské státy, které měly často vlastní vesmírné programy, uvědomily, že nemají šanci v průzkumu kosmu dvěma supervelmocím konkurovat. Začátkem 60. let deset evropských států založilo dvě organizace na výzkum vesmíru. European Launcher Development Organisation (Evropská organizace pro vývoj spouštěčů) měla na starosti vývoj raket, European Space Research Organisation (Evropská organizace pro výzkum vesmíru) se starala o zbytek. V roce 1975 byly sloučeny v ESA.

ESA není součástí Evropské unie, členy organizace jsou státy mimo EU, například Švýcarsko a Norsko, naopak některé státy Unie do ESA nepatří. Ale EU je největším přispěvatelem do rozpočtu kosmické agentury. Brusel měl plán udělat z ESA do roku 2014 unijní agenturu, to se zatím nepovedlo. Česká republika se k ESA připojila v roce 2008. Momentálně má organizace 22 členů.

Přidělování úkolů a povinností v rámci ESA funguje na základě takzvané geografické návratnosti. To znamená, že se ESA snaží v jednotlivých zemích investovat zhruba tolik, kolik do ní vložily. Proto největší slovo v organizaci mají Francie, která pokrývá zhruba 28 % rozpočtu, Německo, které platí asi 22 % aktivit, a Itálie, která poskytuje 10 % rozpočtu ESA. Nepřekvapí tedy, že hlavní sídlo agentury je v Paříži, kosmodrom ve Francouzské Guyaně, velitelství misí v Darmstadtu, výcvikové centrum v Kolíně nad Rýnem a centrum pro pozorování Země v italském Frascati. Výzkumná centra jsou umístěna i u dalších velkých přispěvatelů, jako je Velká Británie a Španělsko.

Necelé procento

Česká republika momentálně pokrývá asi 0,8 % rozpočtu ESA, což je v absolutních číslech něco přes 800 milionů korun ročně. I tak se ale Česku podařilo podílet se na několika klíčových projektech. Nejbližším takovýmto projektem je mise Solar Orbiter, která startuje příští rok v únoru. Cílem je poslat do blízkosti Slunce sondu, která ho bude obíhat zhruba ve vzdálenosti planety Merkur. Má pomocí nejrůznějších zařízení měřit parametry meziplanetárního plazmatu a magnetického pole. „My jako Česká republika a především Akademie věd se podílíme na třech takových přístrojích na palubě,“ říká profesor Petr Heinzel z Astronomického ústavu AV.

Hlavním přístrojem, na kterém se Češi podíleli, je dalekohled METIS, který má sledovat a studovat sluneční koronu, tedy auru plazmatu kolem Slunce. V době úplného zatmění je vidět jako zářící svatozář kolem zakryté hvězdy. METIS bude simulovat zatmění umělým zakrytím disku Slunce. Češi, přesněji laboratoře Toptek v Turnově, které spadají pod Akademii věd, vyrobili a dodali pro tento dalekohled optiku.

Druhý přístrojem je dalekohled, který bude měřit rentgenové záření během slunečních erupcí. U něj Češi vyrobili napájecí zařízení. Třetím přístrojem, na němž se Češi podílejí, je zařízení na měření plazmatu a rádiových vln RPW.

Sonda Solar Orbiter bude spolupracovat s americkou sondou Parker Solar Probe, která byla vypuštěna již v loni v srpnu a bude obíhat ještě blíž kolem Slunce.

Do budoucna se chce Česká republika podílet na třech velkých projektech ESA. Prvním je sonda JUICE, která má za úkol prozkoumat měsíce Jupiteru. Start sondy JUICE je plánován někdy na červen 2022. Druhým projektem je rentgenový teleskop ATHENA, který bude obíhat kolem Země a bude měřit záření ze vzdáleného vesmíru, především z vysokoenergetických zdrojů, jako je okolí černých děr. Start teleskopu je plánován na příští desetiletí. Na obou těchto projektech se podílí Astronomický ústav a Ústav fyziky atmosféry.

V polovině příštího desetiletí by měla letět mise PLATO, znovu půjde o orbitální dalekohled, jehož úkolem bude hledat exoplanety čili planety mimo naši sluneční soustavu. „Na misi PLATO se chceme podílet spíš sekundárně. S pomocí našich dalekohledů chceme pozorovat tyto exoplanety a doplnit měření z této evropské mise,“ říká Heinzel.

Přes tuto vědeckou spolupráci se další Čech zřejmě jen tak do vesmíru nepodívá. „Zatím se o ničem takovém nehovoří, přesněji řečeno: o ničem takovém jsem neslyšel. Tedy že by se někdo z České republiky jako zúčastnil nějaké mise,“ odpovídá Heinzel na otázku, zda by se někdy brzy mohl objevit český kosmonaut/astronaut. Nebo tchajkonaut? Připomíná však, že se chystá řada pilotovaných letů. „Vyloučeno to tedy není.“

Remek však není jediným návštěvníkem kosmu  s českou krví. Matka Jima Lovella, kapitána poškozeného Apolla 13, se jmenovala Blanka a její rodina pocházela od Dolní Lukavice u Plzně. Mezi Čechoameričany patří také astronauti John Blaha a Eugene Cernan, jak napovídá anglická transkripce jejich příjmení.

Blízko k Česku má rovněž astronaut Andrew Feustel. Jeho tchyně pochází ze Znojma. Feustel si Česko oblíbil a často sem jezdí. S sebou na misi si vzal Krtečka, který je svým způsobem zatím posledním Čechem ve vesmíru, byť plyšovým.

Národní kosmická agentura?

Česká republika je jednou z mála zemí sdružených ESA, které nemají vlastní vesmírnou agenturu, a současně jediná, kde formálně je za kosmické aktivity zodpovědné ministerstvo dopravy. V říjnu 2018 vyvolal v Česku všeobecné veselí plán předsedy sněmovního podvýboru pro kosmonautiku a zároveň tehdejšího pražského radního pro dopravu Petra Dolínka vytvořit Národní kosmickou agenturu. Tento plán stále žije. „Vesmírná agentura má rozpracováno několik scénářů, jak by mohla fungovat. V tuto chvíli se vedou diskuse, co bude výhodnější. Jedna varianta je à la úřad pro sport, to znamená na úrovni ministerstev. Bylo by to podřízeno ministerstvu dopravy. Já osobně jsem zastánce nezávislosti té agentury, aby nebyla podřízena nějakému ministerstvu,“ sděluje Dolínek. Finální rozhodnutí však není na Poslanecké sněmovně, ale na vládě.

Podle plánu by národní agentura měla zlepšit vesmírný výzkum. Ministerstvo dopravy, i když má na starosti koordinaci, činí tak ve spolupráci z ostatními ministerstvy, například se školstvím nebo průmyslem. „Cílem je vytvořit kosmickou agenturu na úrovni národního státu, právě ke komunikaci s Evropskou kosmickou agenturou a dalšími národními agenturami. Další důvod je koordinace a výzkum a výroba. U nás je řada firem, které vytvářejí komponenty pro různé satelity a pro další projekty výzkumu vesmíru, které by tato agentura měla zaštítit,“ říká Dolínek. Roli ve snaze zřídit kosmickou agenturu hrají také evropské peníze. „Evropská komise v dalším finančním období navyšuje finance na výzkum v oblasti vesmíru. Bylo by velmi dobré, kdyby Česká republika z těchto financí čerpala. Tedy je důležité, aby existoval partner, který prosadí naše firmy, aby se podílely a my abychom čerpali,“ myslí si Dolínek.

Profesor Heinzel je však k brzkému ustavení české kosmické agentury skeptický. „To je taková diskuse, která probíhá již řadu let. Samozřejmě se hovoří o tom, že by mohla vzniknout národní kosmická agentura, taková, jakou mají třeba v Německu, ve Francii nebo v Itálii, která by veškeré koordinační aktivity převzala jaksi pod svou střechu, ale zatím nebylo nic blíže konkretizováno a nebylo nic rozhodnuto, je to taková vize do budoucna.“

Česko však může teoreticky čekat zářná budoucnost jako evropské kosmické centrum, jakýsi evropský Houston, kde sídlí řízení letů NASA. Jednou by mohlo ve vesmíru zaznít „Praho, máme problém“. V Praze již nyní sídlí Evropská agentura pro globální naváděcí satelitní systémy, která se stará o navigační systém Galileo, který je evropskou odpovědí na americký GPS. V červnu 2018 EU navrhla, aby se tato organizace přejmenovala na Agenturu Evropské unie pro vesmírný program, jež by měla na starosti program ESA dohlížející na vesmírnou bezpečnost Země (varování před možnými asteroidy či dopadajícím vesmírným smetím).

ESA proti plánu ostře protestovala, vidí v tom snahu Unie zasahovat do jejího hájemství. „Neexistuje důvod pro vytváření paralelní vesmírné agentury v Evropě, jejíž rozjezd by trval desetiletí a stál miliardy a která by představovala velké riziko pro programy, jež řídí,“ napsal na webové stránky ESA generální ředitel agentury Johann-Dietrich Wörner. Obzvlášť znepokojeni jsou Britové, ti se kvůli brexitu nechystají opustit ESA. Pokud by ovšem Unie převzala ESA, mohlo by to vážně narušit britský kosmický výzkum. EU se dušuje, že funkce ESA nebudou ohroženy. Agentura pro vesmírný program by měla spíše na starosti administrativní dohled a rozdělování financí. Což vzhledem k administrativní rozpínavosti EU nemohlo vědce v ESA úplně uspokojit. Jednou možná budou muset volat do Prahy: „Máme problém, potřebujeme razítko a došly peníze.“