Česká vládní koalice začíná debatovat o rozpočtu na příští rok. V půlce března k tomu dokonce Andrej Babiš a sociální demokraté budou mít zvláštní zasedání. V koalici kupodivu panuje shoda na tom, že výdaje v letošním rozpočtu vylétly příliš vysoko a je potřeba uvést je do většího souladu s příjmy.

Festival idejí v minulých týdnech nastartovalo hnutí ANO, premiér i ministryně financí mluvili o zdanění tvrdého alkoholu, ministryně Schillerová zmínila digitální daň, v níž by se na reklamu, již si inzerenti zadávají na Facebooku etc., uvalila tříprocentní daň z tržeb. Dalším opatřením je propuštění až deseti procent státních zaměstnanců a zablokování obědů zadarmo na základních školách. Aby kontroval těmto „asociálním“ opatřením, přišel šéf ČSSD Jan Hamáček toto pondělí s dalším nápadem – zavést sektorovou daň na banky. Je to starý nápad, sociální demokraté o bankovní daň usilovali už za Bohuslava Sobotky, kdy při sestavování společné vlády ještě s nováčkem Babišem mohli jednat z pozice síly. Sektorovou daň neprosadili ani tehdy, takže je ještě menší, až zanedbatelná pravděpodobnost, že by se to podařilo teď. Premiér na dodatečné zdanění bank nikdy nepřistoupí.

A není to kvůli tomu, čím argumentuje Babiš – totiž že by banky daň promítly do ceny, kterou si účtují za služby u svých zákazníků. Tam přímá souvislost žádná není, bankovní poplatky jsou už tak v České republice nadprůměrně vysoké. Jde o služby bank pro jednoho konkrétního zákazníka, jímž je český premiér. Od přijetí bezzubé novely zákona o střetu zájmů z roku 2016 se v této souvislosti sice místo slova Babiš musí psát termín svěřenský fond, nicméně na podstatě věci to nic nemění. Agrofert si nese úvěry u bank v celkové výši několik desítek miliard korun. Poslední výroční zpráva Agrofertu za rok 2017 přiznává 34 miliard. Jsou to provozní úvěry, ve velkém podnikání běžný stav, ukazatel, který nemá zásadní výpovědní hodnotu o zdraví ani o vyhlídkách firmy. Například Daniel Křetínský svůj Energetický a průmyslový holding budoval na úvěr mnohem víc než Babiš Agrofert. Jenže u našeho premiéra vstupuje do hry ještě další faktor, který u srovnatelných hráčů ve velkém byznyse chybí. Babiš má důvod být bankám vděčný. Všechny jeho potíže se zákonem – prověřování možného daňového úniku přes operace s korunovými dluhopisy, unijní dotace a hrozba jejich zastavení, speciálně případ Čapí hnízdo, speciálně proto, že v něm je premiér trestně stíhán – dělají z Babiše v očích věřitelů mimořádně zranitelnou osobu. Zásadním zájmem bankéře je vyhnout se špatným úvěrům, kdy klient přijde o peníze a bance je nevrátí.

Bankovní domy v České republice, u nichž má Babiš půjčeno, především Komerční banka a HSBC, mají matky v zahraničí a jsou vůči nim vázány přísnými pravidly. Jedním z nich je povinnost zesplatnit úvěry dlužníkovi, který je trestně stíhaný, v odborné hantýrce se této povinnosti říká bank compliance. Bankéř má obavy, aby tísněný dlužník přednostně nevyplatil jiného věřitele, což ho vede k neoblomnějšímu stanovisku. Svěřenský fond Agrofertu by takové compliance přivedly do vážných potíží (roční obrat koncernu přesahuje 150 miliard, ovšem zisk za rok 2017, poslední rok s dostupnými čísly, činil „pouhých“ 4,8 miliardy korun). Byla by to rána, z jaké by se i takové impérium těžko vzpamatovávalo.

Protože dceřiné společnosti žádnou compliance vůči českému premiérovi neuplatňují, má jim Babiš být za co vděčný. Předseda ČSSD Hamáček jistě není tak naivní, aby mu tato souvislost nedocházela. Že ten motiv rozehrál, můžeme směle zařadit do rubriky „Jak jsem simuloval nastolení sociální spravedlnosti“. Vedení ČSSD je složeno ze samých dospělých lidí, při plném vědomí vstoupilo z pozice slabšího do vlády oligarchy, miliardáře a mnohonásobného klienta bank. Stranická základna účast ve vládě pod vedením ANO schválila referendem. Takovými návrhy, jako je bankovní daň, předseda Hamáček jen upozorňuje na podřízené postavení, které v Babišově vládě zaujímá „práce“ vůči oligarchickému „kapitálu“.