Poslední a zároveň nejmenší realizací renomovaného ateliéru Pelčák a partner je kaple sv. Vendelína v Oseku nad Bečvou. Momentálně se uchází o Českou cenu za architekturu a do svého výběru třiceti staveb ji zařadila i Marcela Steinbachová, editorka poslední ročenky architektury. Ta svůj výběr postavila na dvojicích staveb, které spolu nějakým způsobem souvisejí a snesou vzájemné porovnání. Kaplička Petra Pelčáka je postavena do dvojice s kostelem sv. Václava v Sazovicích od Marka Štěpána, stavbou o poznání větší a hojně publikovanou.

Kaple sv. Vendelína je kaplí rodinnou, vznikla na památku stavebníkova dědečka šikanovaného po komunistickém puči. Stojí v podhůří Oderských vrchů, na polnostech v historickém vlastnictví selského rodu. Stavebník ji postavil svépomocí. Do krajiny je vevázána svou polohou na hřebenu – avšak nikoli na vrcholu – svahu na hraně lesa, zapojením do rytmu třešňové aleje při polní cestě, svou osou hledící na východ na obec Osek a k vrchu Hostýnu. Vůči přírodě vystupuje přesnou geometrií svého těla určenou Le Corbusierovým Modulorem, jeho abstrahující bílou barvou a materialitou betonu šalovaného do kmenů stromů. Vertikální kanelování stavby dané otisky pečlivě řazených kmenů bednění lze vnímat jako motiv zasvěcený přírodě, avšak stejně tak jako základní motiv lidské kultury a odvěký sakrální symbol. Rozeta východní fasády je „zasklena“ čirými a modrými skleněnými „kameny“, odpadem ze sklářských pánví při tavení skla, nazývanými skláři harklos. Kapli uvnitř vymalovala Hana Puchová, sochu vytesal Jiří Středa, zvon odlila zvonařská dílna Tomášková–Dytrychová. Kdo okusil spirituální zážitek uvnitř Le Corbusierovy kaple Ronchamp, nezapochybuje, že beton a barevné sklo jsou těmi pravými materiály pro sakrální stavby. Petr Pelčák ve své tvorbě vychází z tradice brněnského funkcionalismu, který vnímá jako symbol sebevědomého svobodného Československa. Zároveň si je vědom nebezpečí či omezení této cesty. Snaží se vytvářet především příjemné velkorysé prostředí. „Moderna není velkorysá,“ řekl mi před časem s tím, že ačkoli
vyrostl ve funkcionalistické vile, jeho snem o bydlení je byt v činžovním domě z 19. století.

Kaple sv. Vendelína je sice stavbou drobnou, přesto svým způsobem monumentální. Zároveň je navržena jako příjemné místo pro spočinutí.