Česká republika nečerpá peníze z evropských fondů tak rychle, jak by bylo potřeba. Podle náměstkyně na ministerstvu pro místní rozvoj Olgy Letáčkové je na vině především složitá legislativa, kvůli které se začalo čerpat s mnohaměsíčním zpožděním. Ve srovnání s jinými zeměmi EU si ale podle ní Česko nevede špatně. Projekty připravené ČR má, peněz odeslaných k proplacení Evropské unii ale není moc. Proč to tak je, vysvětluje Letáčková v rozhovoru pro server Echo24.

Pokud srovnám čistě statisticky to, jak se čerpalo v dotačním období 2007 až 2013 a jak se čerpá v tom současném, jsme na tom nyní hůře. Například při srovnání října letošního roku s říjnem roku 2010, kdy jsme za sebou měli stejné časové období, je to asi 2,8krát méně. Podle vás ale toto srovnání není správné….

Kdybychom začínali za ideální situace, tedy 1. ledna 2014, tak by srovnání nebylo tak obtížné. To současné období reálně začínalo s mnohem větším zpožděním, než to původní. Tudíž srovnávat rok 2010 s rokem 2017 není objektivní. Důvodem je třeba evropská legislativa, která byla vydána v prosinci 2013, čtrnáct dní před tím, než mělo začít nové programové období. Programy se schvalovaly v podstatě s ročním zpožděním oproti programům předchozího období. Výzvy se vyhlašovaly později oproti výzvám v předchozím období. Jinak jsme měli nastavené milníky čerpání. Byla jiná struktura programů, počet programů, byly trochu jinak zaměřené.

Jakou roli hraje struktura programů?

Zdánlivě toto nemá vliv, ale ovlivňuje to typy projektů. Když máte programy zaměřené na systémovější projekty, jedná se o větší projekty, které trvá déle připravit a zrealizovat, ale zase mají třeba větší dopad. Ještě nesmím zapomenout na jednu věc. Komise přišla s nástrojem, jak donutit členské státy, aby přijaly legislativu, kterou trvalo dlouho přijmout – například náš služební zákon. Nazývalo se to předběžnými podmínkami. Než začnete čerpat, musíte splnit seznam věcí.

Na konci roku 2018 musíme mít odesláno k proplacení 17 procent žádostí. To je důležitý ukazatel, podle kterého bude Brusel čerpání vyhodnocovat. Z údajů, které zveřejňujete na vašem webu, vyplývá, že v říjnu bylo odesláno jen 8,4 procenta žádostí. Není to číslo nízké s ohledem na to, že už máme přibližně jen rok?

Určitě by ta hodnota mohla být vyšší. Na druhou stranu zrovna tady tento stav, tedy to, co nám proplácí Evropská komise, tam jsme teď během podzimu poskočili o pět míst v rámci celoevropského srovnání. Takže to číslo úplně špatné není. Dostáváme se někam do poloviny 28 státu EU, což je podle mě dobrý trend. Teď máme před sebou poslední certifikaci peněz, než se pošlou do Bruselu, ta bude na datech někdy ke konci listopadu nebo poloviny prosince. Tam počítáme s nárůstem v jednotkách miliard, to číslo to může ovlivnit.

Co nám hrozí, když těch 17 procent nesplníme?

V tomto roce nic. Pokud se bavíme o konci příštího roku, je to standardní postup, pravidlo N+3. Prostředky, které se nevyčerpají, propadají zpět do evropského rozpočtu a stát nemá možnost je využít. Ale je to ještě rok, rok je dlouhá doba. Letos jsme stanovili, že tu hranici budeme kontrolovat už v průběhu jarního hodnocení, abychom viděli, které programy mají vyšší míru pravděpodobnosti, že to naplní, a kde je to na hraně a je potřeba se tomu věnovat.

Zmínila jste hodnocení zemí Evropské unie. Jak velkou to má výpovědní hodnotu? Když se na to člověk podívá blíže, tak různé země chtějí čerpat různé objemy peněz a ty rozdíly jsou tam markantní. Lze vůbec státy v tomto směru porovnávat?

Pro mě osobně tato statistika úplně vypovídací hodnotu nemá, protože je to v procentech poměřováno k objemu peněz, které jednotlivé státy získávají na těch sedm let. Když si vezmete, že některé ze zemí, které jsou více vyspělé než my, mají třeba polovinu prostředků, které máme my, tak je také mnohem snáze čerpají. Ten objem peněz se dá naplnit jedním či dvěma velkými projekty a máte vyčerpáno. Česká republika má peněz hodně, a proto potřebuje hodně projektů. Proto to srovnání dle mého nemá smysl. Něco jiného by bylo, kdyby všechny státy měly stejně peněz. Ale čísla a statistiky mají všichni rádi, takže se snažíme, aby se Česká republika v těchto žebříčcích umisťovala na dobrých pozicích.

Vy jste už dříve říkala, že pokud se chceme s někým měřit, tak by to mělo být se zeměmi V4 – Polskem, Slovenskem. Jak si tedy nyní vedeme ve srovnání s našimi sousedy?

Já myslím, že si vedeme docela dobře. Během podzimu jsme to srovnání rozšiřovali i na další země, které přistupovaly k EU spolu s námi nebo později. Srovnáváme formát V4 + 4, ve kterém velmi úzce spolupracujeme zejména ve vztahu k přípravě nového programového období – Slovinsko, Chorvatsko, Bulharsko a Maďarsko. Mezi těmito státy si držíme prakticky ve všech sledovaných stavech druhé místo. To si myslím, že je velice dobrý výsledek.

Nová vláda má na stole dokument z vašeho resortu, který hodnotí stav čerpání v poločase dotačního období. Z dokumentu, vyplývá, že v některých programech ale s čerpáním problém máme. Jsou hodnoceny jako vysoce rizikové. Jedná se o OP Podnikání a OP Praha.

Program Podnikání, inovace pro konkurence schopnost je na ministerstvu průmyslu. Jenom upozorním na to, že tento materiál vznikal na základě pokroku od 1. ledna do 30. června tohoto roku. Nyní jsme v prosinci a je jiná situace. Už se připravujeme na nové hodnocení, které vyjde na jaře a budeme vycházet z dat z druhé poloviny roku. A tam je vidět, že ta situace se radikálně změnila. Léto bylo hodně dynamické a i některé věci, které jsou v tomto dokumentu, jsou už překonané. Jsou to několik měsíců stará data.

Tyto programy ale ukazují, že nějaké problémy v čerpání jsou. Konkrétní příklad – dotace na vysokorychlostní internet, z nichž jsme měli možnost vyčerpat 11 miliard, ale smlouvy jsou jen asi na 47 milionů. Čím je to způsobeno?

Těch důvodů je hodně. V některých oblastech je to tím, že trh si dokáže poradit i bez dotací, takže třeba zájem o dotace, které mají určitou administrativní zátěž, je menší. Někde je to způsobeno zacílením výzvy. V případě vysokorychlostního internetu vím, že ministerstvo průmyslu tu první výzvu vyhlašovalo pilotně jen na některé typy území, které by podle analýz měly mít nižší pokrytí internetem. I na základě toho, jak dopadla první výzva, by ministerstvo mělo vyhlašovat druhou výzvu. A mělo by také vycházet z té zkušenosti z první výzvy a promítnout to do nastavení té druhé. Na vyčerpání této výzvy máme čas do roku 2020, takže ten prostor tam ještě je.

Zmínila jste administrativní zátěž. Může toto hrát roli? Že pro ty cílové žadatele jsou dotace z EU administrativně příliš náročné? Právě toto totiž zmiňuje jako jeden z problémů čerpání dotací i Hospodářská komora.

Tohle programové období je nejsložitější a nejtěžší, jaké v historii kohezní politiky kdy bylo. Není to čistě problém České republiky. Toto období upravuje nezvykle velké množství nařízení a různých doplňujících aktů, které ze strany komise byly vydány a ještě vydávány jsou. Když vezmeme jen ten legislativní základ, což jsou nařízení, tak tam je nárůst opravdu markantní. Kolegové z Rakouska to spočítali, že v minulém období jsme se řídili zhruba 1700 stránkami, teď je to přes 4 tisíce. Problému jsou si vědomi všichni.

A co se s tím tedy dělá?

Evropská komise kvůli tomu dala dohromady skupinu dvanácti expertů, která měla pomoci formulovat, jak zjednodušit současné programové období a co jsou ty zjednodušující prvky pro následující období. ČR měla štěstí, že do této skupiny byla zapojena. To, co jde změnit pro toto období, se už promítlo do nějakých legislativních návrhů, které jsou nyní v Evropském parlamentu. Mají být přijaty od 1. ledna. Ta debata tam probíhá složitěji, než asi komise čekala. Ale pokud to dobře dopadne, tak by od května měly být účinné. Mluvíme třeba o zjednodušených metodách pro vykazování výdajů, což by příjemcům určitě ulehčilo život.

Mohla česká vláda udělat více? Vytvořit nějaký větší tlak na zjednodušení podmínek?

Myslím, že tuhle možnost jsme využili v plné šíři. Nemyslím si, že to bylo o vládě. Když se připravovalo toto programové období, tak zrovna Česká republika byla hodně hlasitá a hodně aktivní ve vyjednávání. Ale bylo to poprvé, kdy se legislativa přijímala formou tzv. trialogu – vstupoval do toho Evropský parlament. A jak to u legislativních procesů bývá, čím více subjektů je zapojeno, tím je větší kreativita a tím vznikne více návrhů. Ve finále ten soubor nařízení byl poměrně robustní a poměrně obsáhlý. Ale nemyslím si, že vláda něco podcenila.

Nová ministryně pro místní rozvoj Klára Dostálová hovořila nedávno o čerpání v České televizi. Naznačila, že smlouvy tu jsou, ale že v uvozovkách je problém na straně cílových žadatelů, kteří nedodávají faktury k proplácení. Proto se ptám, jestli ten zásadním problém je skutečně u cílových žadatelů, firem a jak velkou roli v tom hraje komplikovaná administrativa.

Dopady na konečného příjemce jsou, o tom není pochyb. On je ten poslední a tu zátěž už nemůže přenést nikam jinam. Dvě věci, které si myslím, že ovlivňují zájem žadatelů o dotace. První věc je, že do velké míry se segment žadatelů uspokojil při dočerpávání starého programového období. Ty dotace jsme měli k využití do konce roku 2015 a na řadu rozpracovaných projektů byly tyto prostředky ještě použity. A pak samozřejmě chvíli trvá, než se připraví nové projekty. Druhá věc, která do toho vstupuje, je určitá obava z kontrol a auditů. Tohle je taková bolavá červená nit, která se táhne celým čerpáním evropských dotací. A i komise se tady v tom snaží najít nějaké řešení, které by přineslo vyšší jistotu žadatelům, že když jim projekt někdo zkontroluje, tak že nepřijde někdo další a neřekne, že někde byla chyba a že musí část peněz vrátit. Tohle je věc, kterou můžeme částečně ovlivnit sami. Pokud na národní úrovni bude legislativa nastavena tak, aby se konsolidovaly pravomoci kontrolních institucí, tak bychom mohli doznat nějakého zlepšení. Zatím rozsah kontrolních pravomocí je široký, existuje spousta úřadů, které mohou kontrolovat každý v rámci své působnosti. Někdy to působí doplňkově vůči sobě, někdy se mohou překrývat. To si myslím hodně žadatele odrazuje.

Proč nemáme takto upravenou legislativu, která by nějakým způsobem harmonizovala kontroly, aby se nepřekrývaly?

My budeme dávat na vládu osmý legislativní balíček – shrnutí, co v legislativě působí nějaké obtíže pro čerpání evropských fondů. A tady ten překryv kontrol tam je. Řekněme, že je to asi i o prioritách politické reprezentace. Změna by zasáhla do velkého množství zákonů.

Když jste říkala, že jsme dočerpávali peníze z minulého dotačního období, a proto máme zpoždění, nejsme tedy v začarovaném kruhu? Nehrozí, že v tom dalším dotačním období budeme opět dočerpávat a opět nabereme zpoždění?

Teoreticky by to tak být mohlo, prakticky si myslím, že to nastat nemusí. Ta situace je teď zase malinko jiná, než byla v tom roce 2014 až 2015. Jednak nové programové období bude ovlivněno vystoupením Velké Británie z EU. Bude méně peněz, není jisté, za jakých podmínek budou dofinancovány závazky pro to současné programové období. V druhé polovině roku 2019 máme evropské volby a spadá nám to zrovna do doby, kdy by se měl schvalovat evropský rozpočet na to nadcházející programové období. Pokud nedojde k nějakým konsenzuálním závěrům před volbami, je vysoké riziko, že po evropských volbách se schvalování rozpočtu a potažmo vyjednávání legislativy pro kohezní politiku natolik zpozdí, že možná budeme i rádi, že některé ty peníze budeme moci čerpat až do toho roku 2023. Možná nám to umožní plynulý přechod na nové období, kdy počítáme, že peněz bude méně.

Proč očekáváte menší objem prostředků?

Česká republika v rámci svých regionů stoupá na žebříku vyspělosti, některé kraje se nám už přehupují do kategorie více vyspělých regionů, takže ten úbytek peněz tam bude.

Nedávno hovořila dnes již bývalá ministryně pro místní rozvoj Karla Šlechtová o určitých tlacích, aby v dalším dotačním období byly nastaveny dodatečné podmínky pro některé státy. Hodnotila to tak, že je tu tlak, aby se Evropa opět dělila na západní a východní. V jaké fázi je vyjednávání těchto dodatečných podmínek? Hrozí že čerpání dotací bude například podmíněno přijímáním uprchlíků?

Vyloučit to asi úplně nemůžeme. Nějaké konzultace by komise vůči veřejnosti měla otevřít po novém roce, takže uvidíme, kam budou směřovat jejich úvahy. Zatím ta vícerychlostní Evropa je pro nás jeden z pěti scénářů, který byl nastíněn v bílé knize, kterou předseda Juncker představil na začátku března tohoto roku. Osobně doufám, že k rozdvojení na východ a západ nedojde, protože by to znamenalo krok zpátky. Mnoho desetiletí se tu právě prostřednictvím kohezní politiky financuje to, aby se Evropa sjednotila, aby to byl konkurence schopný celek vůči jiným vyspělým ekonomikám, ať už v Asii nebo v Americe. Pokud bychom šli touto cestou, bude to znamenat rozdrobení Evropy a její oslabení jako celku. O čem se hovoří je propojení kohezní politiky s provedením určitých strukturálních reforem v zemích EU. Nakonec existují specifická doporučení Rady, což je takové každoroční cvičení komise vůči členským států. Tam je uvedena například důchodová reforma, jako systémová záležitost. Může dojít k tomu, že její provedení se stane podmínkou pro to, abychom mohli čerpat evropské dotace. Nějaké kondicionality jsme měli pro toto evropské období. Ale je to na začátku, žádné konkrétní obrysy na stole nejsou.