Česku by bylo lépe bez Ústavního soudu, domnívá se bývalý prezident Václav Klaus. Pro sobotní Lidové noviny poskytl obsáhlý rozhovor, z větší části se týkal jeho vzpomínek na českou transformaci v devadesátých letech a Klausovy interpretace tehdejších úspěchů a nezdarů. Dotázán na rivalitu s prvním porevolučním prezidentem Václavem Havlem se ale dotkl tématu přesahujícího pamětnické výklady.

Havel podle něj uplatňoval svou moc při jmenování členů bankovní rady ČNB, „ale nejvíce ke jmenování svých lidí do Ústavního soudu. Instituce, jejíž obrovskou váhu jsme tehdy nebyli schopni docenit a která by vůbec neměla existovat. Například na začátku minulé dekády slavně zabrzdil změny volebního systému z poměrného na většinový. Když vidím včerejší (16. října – pozn. red.) rozhodnutí Ústavního soudu o zdanění církevních restitucí, rozhodování nevolené skupiny lidí proti tomu, jak rozhodl volený parlament, jsem z principu proti Ústavnímu soudu, i kdyby jeho soudci měli geniální názory. A přiznám se, že nás nikoho nenapadlo, že ústavní soudnictví získá takový status. A nejen u nás“.

Docela silný názor, který takhle „natvrdo“ v tuzemské veřejné debatě často nezaznívá. Dá se v exprezidentových slovech vidět něco víc než výraz momentálního hnutí mysli nebo provokaci, o níž je Klausovi jasné, že mu zařídí pár titulků? Nebo se mu podařilo – třeba bezděčně – vyjádřit něco důležitějšího?

Jistě se dá najít mnoho důvodů, proč exprezidentova slova nebrat moc vážně. Václav Klaus mluví a píše rád, dalo by se dokonce říct, že v tom ohledu trpí značnou nadprodukcí. Nepochybně by mu prospělo, kdyby po něm jeho články někdo soudný přečetl a zredigoval, bývalý prezident by se tak vyhnul zesměšnění – jak se mu párkrát přihodilo po publikaci jeho pověstných zápisků z cest. Klausova slova o Ústavním soudu ale, myslím, vyjadřují exprezidentovo dlouhodobé politické přesvědčení, navíc v současné době najdou dost vstřícných posluchačů.

Exprezidentova averze k ÚS jistě má zčásti také nějaké konkrétní důvody – i v rozhovoru pro LN Klaus zmiňuje to, že soud zamítl změnu volebního systému, kterou předložily strany někdejší opoziční smlouvy, a tím také přispěl k tomu, že pakt Klause a Zemana nepřinesl zásadní změnu rozložení politických sil, která by vyhovovala tehdejším předsedům ODS a ČSSD. Pro Václava Klause ale byla vždycky charakteristická nechuť k institucím a skupinám, které neměly volební legitimaci, a přesto si „troufaly“ ovlivňovat veřejný život, jeho slova o Ústavním soudu jsou obdobou častých vyjádření na adresu těch či oněch „nevolených“.

V Klausově světě by politická vůle většiny neměla být omezovaná, nad ní by nemělo být nic. Základním omezením je přitom právě ústava, která vyjadřuje principy, jež jsou pro výkonnou moc nepřekročitelné (pokud nedá dohromady ústavní většinu). Demokracie je vláda většiny, ne systém, v němž se i ta většina musí podřizovat čemusi ji přesahujícímu. Instituce, které svou legitimitu odvozují od něčeho jiného než od většinové vůle vyjádřené ve volbách, nejsou důležitou součástí demokratického systému, ale nástroj nedemokratických elit, odhodlaných překazit naplnění jasně vyjádřené vůle lidu. Ovšemže je takový pohled na politiku všechno možné, jen ne konzervativní.

Chtělo by se říct, že imaginace bývalého prezidenta je poněkud omezená, jako kdyby si nedokázal představit, že ta většinová vůle bude jednoho dne nepřátelská vůči jím preferovaným hodnotám a Ústavní soud pak může představovat i pro něj žádoucí pojistku proti excesům vládní moci. Dá se ale pochopit, že právě dnes tahle představa může Václavu Klausovi připadat dost vzdálená. Jistě, on sám už nějakou zásadní roli ve zdejší politice hrát nebude. Myšlení, které předvedl v rozhovoru pro Lidové noviny, má ale významné stoupence mezi aktivními českými politiky. Jistě je v něčem blízké prezidentu Zemanovi, kterého česká ústava a potažmo i Ústavní soud omezují v rozletu.

Podobně i premiér Babiš je svými častými stížnostmi na „žvanírnu“ v parlamentu a vůbec všechny ty otravné demokratické procedurální náležitosti Klausovu vidění světa v tomhle ohledu blízký. To, že se bývalý prezident se svými názory na Ústavní soud svěřil právě Babišovu tisku, je v tom ohledu symbolické.