Onoho rána v pondělí 21. června 1621 se prý hned po východu slunce nad Prahou ukázala „velmi pěkná duha“. Takhle to ve svém spise Historie o těžkých protivenstvích církve české píše Jan Amos Komenský, který ovšem u toho nebyl, neboť se skrýval u šlechtických přátel na Moravě v neblahém očekávání věcí příštích. Duhu však viděli očití svědkové. Přitom už tehdy jim to připadalo zvláštní, neboť prý několik dní nikde v okolí Prahy „žádného deště nebylo“ a bylo počasí velmi letní a jasné. Výskyt ranní duhy, pokud tedy nějaká byla a nešlo o kolektivní sugesci, se mohl vykládat dvěma způsoby, jak se to oběma stranám hodilo: jako znamení, že Bůh stojí na straně vítězů, kteří tu vykonávají krutou, ale nutnou spravedlnost, nebo naopak poražených, které milosrdný Otec vítá ve svém nebeském království. Jak to bylo myšleno, věděl s určitostí jen On.

Jiří Peňás