Premiér Andrej Babiš se s Radou řemeslných cechů dohodli, že do osnov základní školy znovu připíšou dílny a pozemky. Poslední dobou se děje hodně překvapivých věcí, ale pro takový nesmysl se těžko hledá konkurence. To je jasné každému, kdo zažil dílny jako klíčový předmět v časech temného komunismu.

Zkušenost s dílnami nemusí být ze zpětného pohledu vyloženě negativní. Dvouhodinové bloky byly odpočinkem proti hodinám skutečné výuky a při pilování železa nebo řezání dřeva se dala činnost snadno předstírat. Učitel dílen měl obvykle pramalou prestiž, a tak se ani nesnažil děti k práci nutit. Stačilo, když kluci byli v klidu, nezranili se a nechali ho, aby dělal na svých fuškách. Ke konfliktům docházelo prakticky jen tehdy, když se z dílen ztrácel toluen, který uličníci inhalovali kvůli halucinacím. Horší už byly pozemky, při kterých kantoři využívali dětskou práci k úklidu školního areálu, někdy vnitřních prostor. Naštěstí i v tomto případě bylo možné kouřit někde ve křoví. Pokud taková výchova měla efekt, pak vyvolání pocitu, že fyzická práce je k ničemu.

V nejbližší době tedy učiní stejnou zkušenost i nová, nastupující generace. S trochou vážnosti řečeno, bude to ztráta času, peněz i vážnosti, kterou se školy snaží vybudovat.

Lov na otroky

Část tuzemských podnikatelů se už dlouhá desetiletí snaží obnovit tzv. výchovu k řemeslům. Reagují tím na změny po listopadu 1989, kdy byla zrušena v komunismu obvyklá směrná čísla, kolik žáků musí v patnácti nastoupit do učilišť, aby byli za další tři roky k dispozici pro fyzickou práci v továrně nebo na stavbě. Nejde tedy o řemesla, ale obsluhu továrních či stavebních strojů. Dá se pochopit, že tito podnikatelé žádají o návrat před Listopad. Obvykle se jedná o předlistopadové ředitele socialistických podniků, kteří si svůj byznys nedokážou představit jinak než jako využívání laciné, přesto kvalifikované pracovní síly.

Pro novou ofenzivu se sdružili do obskurní Rady řemeslných cechů, o které dosud nikdo neslyšel, pozvali jako stafáž premiéra bez důvěry a budou s jeho pomocí měnit školský zákon. Teď se zavedou dílny, příště kvóty na učiliště. Podivným podnikatelům nejde o zlepšení školského systému, rozvoj řemesel, a už vůbec ne o žáky. Jde jenom o lacinou pracovní sílu pro jejich nevýkonné fabriky.

Nutno předeslat, že iniciativa je opět odsouzena k neúspěchu, i kdyby se Babiš snažil obnovit dětskou práci na školách až do roztrhání těla. Výkonní zaměstnanci mnoha stavebních a obráběcích firem opravdu stárnou a nikdo nechce nastoupit na jejich místa. Není to však tím, že nejsou mladí pracovníci s potřebnou kvalifikací. Nepůjdou však tam, kde je čeká těžká fyzická dřina za necelých 20 tisíc čistého.

Jejich otcové před důchodem už musí v takové práci zůstat, těžko si ji však může dovolit člověk, který zakládá rodinu. Pro něho se stává nezbytností práce v cizině. Německé i rakouské firmy dnes platí řemeslně zdatným pendlerům výrazně přes dva tisíce eur. Je to náročný životní styl, ale za pár let tak člověk vydělá na byt či na založení vlastní firmy. Značná část mladých Čechů to dokáže, i když ve své školní éře neměli dílny a i když jim neradila Rada řemeslných cechů.