KOMENTÁŘ ONDŘEJE ŠMIGOLA

Národ potřebuje mýty, zvláště pokud má ustát totální válku

KOMENTÁŘ ONDŘEJE ŠMIGOLA
Národ potřebuje mýty, zvláště pokud má ustát totální válku

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

„Jdi, poutníče, a zvěstuj Lakedaimonským, že my tu mrtvi ležíme, jak zákony kázaly nám,“ je verš dodnes zdobící památník bitvy u Thermophyl. Jedná se nejspíše o nejlegendárnější vojenskou akci západní historie. Tři sta Sparťanů z Lakedaimonie bránilo strategickou soutěsku proti ohromující přesile Peršanů do posledního muže. Sparťanský vzdor rezonuje do dnešních dob, v roce 2006 Írán, považující se za dědice antické Persie, oficiálně protestoval proti americkému filmu 300: Bitva u Thermopyl.

Může se zdát, že takové romantické mýty patří do dob dávno minulých. Do doby Herodota, Rolanda nebo možná Shakespeara. Poslední událostí, která dokázala takovéto legendy generovat, byl ten titánský střet dobra se zlem, známý jako druhá světová válka. Proto ve vší její strašlivosti je tak fascinující sledovat válku na Ukrajině, která rychle dosahuje mytických proporcí.

Kdyby scénář ruské invaze na Ukrajinu napsal hollywoodský scenárista, byl by nejspíše odmítnut kvůli příběhu plnému klišé a nepravděpodobných událostí. Dlouhodobě utlačovaný a rozhádaný národ se semkne tváří v tvář zločinnému a silnějšímu útočníkovi. Prezident, předtím známý hlavně jako televizní komik, se stane neočekávaným vůdcem, když odmítne evakuaci slovy „nepotřebuji odvoz, ale munici“. Obránci zapadlého ostrova pošlou nepřátelskou loď „na chuj“. Bojovníci v obléhaném městě se rozhodnou bojovat až do hořkého konce. Opravdu to dosahuje úrovně velkolepého hollywoodského filmu nebo starověké ságy.

Až jednou tahle válka skončí, jistě se objeví bezpočet historiků uvádějících události na pravou míru. Například v případě Thermopyl se často zapomíná, že po boku 300 Sparťanů zůstalo bojovat 700 obyvatel Thespie, 400 Thébanů a blíže nespecifikovaný počet hélotů, sparťanských otroků.

Experti ve vyvracení vlastních národních mýtů jsou britští historici. Ti poukazují, že evakuace z Dunkerku byla ve skutečnosti děsivou porážkou, kdy britská armáda musela zanechat ve Francii veškerou těžkou techniku. Drtivou část vojáků navíc zachránilo královské námořnictvo, ne civilní lodě dobrovolníků. Hitler se nepokusil o invazi do Británie kvůli hrdinné obraně „hrstky“ pilotů RAF, ale protože věděl, že jeho Kriegsmarine by silnější královské námořnictvo při pokusu překročit La Manche poslalo okamžitě ke dnu. Rádi také poťouchle upozorňují, že německé bombardování Londýna a dalších měst, které Britové vydrželi se svým pověstným ledovým klidem a sjednotili se jako národ, bylo také obdobím zvýšené zločinnosti, kdy gangy vykrádaly domy, jejichž obyvatelé utekli do krytů.

Jenže národ potřebuje mýty, zvláště pokud má ustát totální válku. Churchill to chápal a aktivně je budoval. Navíc většina se zakládá na pravdě. Dunkerk byl sice porážkou, ale záchrana téměř celého britského expedičního vojska byla opravdu zázračná a civilní dobrovolníci se na ní podíleli. RAF bojovalo proti hrozivé přesile a Hitler použil neúspěch luftwaffe jako záminku k odvolání invaze. Přes excesy se Britové během bombardování obdivuhodně semkli.

Možná jednou nějakého korektivu dojdou i ukrajinské mýty. Tak se například ukázalo, že obránci Zmijího ostrova se nakonec přece jenom vzdali. Hlášku Volodymyra Zelenského, že potřebuje „munici, ne odvoz“, máme jen z druhé ruky, i když nepochybně zachycuje jeho rozpoložení.

Na korekci však čas ještě nenastal, uprostřed boje nejspíše není ani možná. Hlavně však vznikající mýty dodávají Ukrajincům sílu dál bojovat. V pondělí večer Zelenskyj ohlásil, že začala druhá fáze války. Ruská armáda zahájila masivní ofenzivu na Donbase. Vojenské analytiky a experty to překvapilo. Podle mnohých ruská armáda nemůže být na takovouto operaci připravena. Jednotky, které Putin nechal stáhnout od Kyjeva, aby je mohl nasadit na Donbase, nemohou po týdnech těžkých bojů být ve stavu, aby se mohly znovu zapojit do války. Například americký Institute for the Study of War (Institut pro studium války) dochází k závěru, že „je nepravděpodobné, že ruská ofenziva na východě bude dramaticky úspěšnější než předchozí ruské ofenzivy“.

Jeden z hlavních problémů je ruská morálka. „Ruské úřady čelí vzrůstající neochotě bojovat jak mezi branci, tak mezi profesionálními vojáky,“ píše institut ve své analýze. „Počet ruských vojáků odmítajících se zapojit do válečného úsilí roste, včetně 60–70 % profesionálních vojáků 150. motostřelecké divize 8. kombinované armády – hlavního ruského bojového uskupení na východní Ukrajině,“ pokračuje analýza.

Ukrajinci díky svým mýtům vědí, za co bojují. Rusové to nevědí. Neustále je jim vtloukáno, že je potřeba denacifikovat Ukrajinu a osvobodit tamější lid. To může zafungovat na civilní obyvatele Petrohradu a Moskvy. Voják na frontě, který vidí, že se Ukrajinci „denacifikaci“ zuřivě brání, začne rychle pochybovat.