komentář

Boris proti všem

komentář
Boris proti všem

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Britský Nejvyšší soud v úterý vynesl historický rozsudek. Rozhodl, že předseda vlády Boris Johnson jednal nezákonně, když požádal královnu o odročení parlamentu. Premiérova rada Její Výsosti je tak neplatná a nemá efekt. Parlament může být okamžitě svolán na žádost jeho předsedy. Rozsudek je brán jako další z mnoha střetnutí ohledně brexitu. Ve skutečnosti na britských politických reáliích mnoho nezměnil, může mít však nedozírné následky do budoucna.

Zpětně se jeví, že Johnsonovo rozhodnutí odročit parlament byla obří chyba. Plán byl, i když to vláda nepřiznává, zabránit parlamentu, aby mohl sabotovat její snažení. Jenže opozice stihla protlačit zákon blokující brexit ještě před odročením. Hlavní cíl se tak nepodařilo naplnit ještě před odročením. To tak mělo sloužil hlavně jako oddychový čas pro zle zkoušený kabinet, jenž je bez parlamentní většiny neschopný cokoliv prosadit, parlamentní schůze tak slouží hlavně jako hodinky nenávisti, kdy opozice soustavně ponižuje vládu.

Vláda se hájila, že parlamentní přestávka není na pět týdnů, reálně pouze na pár dnů, jelikož stejně v tom čase byly plánovány parlamentní prázdniny, aby strany mohly odjet na své stranické sjezdy. Sněmovna měla přijít jen o tři jednací dny. Jenže stranické konference labouristů a liberálních demokratů již proběhly, pro schválení prodloužení prázdnin tak nemají důvod. Z velkých stran ještě zbývá uspořádat sjezd konzervativců, labouristé již dali najevo, že krátké prázdniny pro jejich potřeby neschválí. Toryové tvrdí, že odjedou stejně, což chaos v Dolní sněmovně jen znásobí.

Celkově se však až tak nic nemění. Opozice sice vyzývá Johnsona k rezignaci, ten to naprosto odmítá a tvrdí, že pokud se ho chtějí zbavit, ať se s ním utkají ve volbách. Ty by sice byly nejlepším řešením současné krize, opozice si však myslí, že čím déle bude Johnsona ponižovat, tím víc se zvyšují její šance na vítězství. Nedůstojná šaráda v parlamentu tak bude pokračovat.

To bylo vidět při středečním jednání, kdy atmosféra byla pekelná. Generální prokurátor Geoffrey Cox, asi nejlepší rétor vlády, označil parlament za „mrtvý“ a za „ostudu“. Opoziční poslance za „zbabělce“. Ti mu odpovídali divokým rykem. Ne nadarmo se občas britské Dolní sněmovně přezdívá „medvědí jáma“. 

Rozsudek přesto může mít tři důsledky. Zaprvé soud dal najevo, že nebude tolerovat vládní legislativní inovace. Johnson tvrdí, že zákon o zákazu brexitu bez dohody nic nemění na jeho rozhodnutí odejít 31. října, ať s dohodou, nebo bez ní. Předpokládalo se, že by k tomu mohl využít nějakou právní kličku. Po úterý je ale jasné, že soud by něco takového smetl ze stolu. Johnsonův manévrovací prostor se tak notně zmenší. Johnson ale po rozsudku prohlásil, že na jeho plánu odejít z EU posledního října stůj co stůj se nic nemění. Nejvyšší soud se v říjnu tak nejspíše sejde znovu.

Zadruhé získaný čas by opozice mohla využít k prosazení druhého brexitového referenda. Na svých stranických sjezdech labouristé schválili vyvolání dalšího plebiscitu a liberální demokraté dokonce odvolání článku 50, což by znamenalo zrušení brexitu úplně. Navíc vyvoláním dalšího lidového hlasování by se vyhnuli námitce EU, že další prodloužení nic nového nepřinese a jen prodlužuje agonii. Zejména Francouzi dávají najevo, že prodloužení budou vetovat, pokud nepovede ke konkrétním krokům. Otázka ale je, jestli by se strany něčeho takového odvážily bez mandátu od voličů. Labouristická strana šla do voleb v roce 2017 se slibem, že bude respektovat výsledky prvního referenda.

Zatřetí výsledek rozhodnutí možná pomůže Johnsonovi v nadcházejících volbách. Z jeho snahy je jasné, že chce splnit přání voličů z referenda za každou cenu a parlament mu hází klacky pod nohy na každém kroku. Nyní může tvrdit, že nebojuje jen proti poslancům, kteří odmítají splnit své volební sliby, ale i proti nevoleným soudcům. Bude se tvářit, že sám jediný bojuje za lid proti celému establishmentu. Proti soudům, opozici, části vlastní strany, médiím. Zatím po každé údajné porážce, kdy odpůrci Johnsona nadšeně tvrdili, že tohle je jeho konec, popularita konzervativců vždy vyskočila. Sice bleskový průzkum společnosti ComRes ukazuje, že popularita toryů klesla o dva procentní body a nyní jsou s labouristy vyrovnaní na 27 %, ale průzkumy ComRes vždy byly ke konzervativcům obvykle spíše nepřejícné. Pokud zahrneme statistickou chybu, Johnson v podstatě zůstává na svém.

Rozsudek Nejvyššího soudu je tak jen součástí manévrování před hlavním střetnutím, kterým budou volby. Opozice tvrdí, že chtějí volby až po 31. říjnu, protože je to jediný způsob, jak zajistit, že prodloužení vyjednávacího období proběhne. Ve skutečnosti chtějí donutit Johnsona porušit slib, že Británie odejde z EU 31. října. Průzkumy totiž ukazují, že v takovém případě by prohrál, jelikož voliči konzervativců zběhnou k Brexit Party. Jenže čím více bude jasné, že Johnson za prodloužení nemůže, tím více toto nebezpečí klesá. Navíc toryové ho můžou úplně neutralizovat, pokud přijmou volební pakt s Brexit Party, její lídr Nigel Farage již prohlásil, že je připraven volby vysedět, pokud konzervativci slíbí, že půjdou do „no deal“ brexitu. Soudní rozhodnutí na základním poměru sil nic nemění. Klíčový ještě bude 19. říjen, kdy by měla být odeslána žádost o prodloužení, tedy pokud Johnson nevyjedná novou dohodu, kterou by mu parlament schválil. 

Na brexit tak rozsudek nebude mít velký vliv, že rozhodnou až volby, se ví dávno. Důležitější je ale jeho vliv na další vykonávání moci v Británii. Soud poprvé totiž promluvil do něčeho, co mnozí považovali za čistě politické rozhodnutí. Sám Nejvyšší soud je relativně nová instituce, fungovat začal v roce 2009. Do té doby byla nejvyšším odvolacím orgánem soudní komise Sněmovny lordů. Britové se nyní bojí amerikanizace jejich soudnictví, kdy věčné žaloby budou jen dalším pokračováním politického boje a Nejvyšší soud se stane třetí komorou parlamentu, což naprosto odporuje dosavadní praxi britského soudnictví, jež o politických otázkách odmítalo rozhodovat. Na druhou stranu, jak poznamenávají někteří komentátoři, pokud by měl vyhrát volby Jeremy Corbyn, je dobře, že bude existovat dohled nad jeho počínáním.

 

26. září 2019