O historii posledního století se děti ve školách učí čím dál více, některým učitelům se ale nedaří žáky při výuce moderních dějin zaujmout. Měli by více podporovat diskusi a samostatné uvažování žáků, shodli se odborníci z Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) a portálu Modernídějiny.cz.

Tyto instituce umožňují učitelům využívat vedle učebnic i další moderní výukové materiály. Metodickou podporu nabízí učitelům také ministerstvo školství.

Podle vedoucího oddělení vzdělávání ÚSTR Vojtěcha Ripky není výuka moderních dějin stále dost efektivní, i když se vylepšuje. Současné učebnice dosud minulost příliš popisují, a děti tak od dějepisu spíše odrazují. Petr Šimíček z portálu Modernídějiny.cz se proto domnívá, že by politici měli dát moderní historii naprostou prioritu. „Vznikaly by tak moderní výukové i popularizační věci, které má zatím na bedrech převážně neziskový sektor,“ řekl.

Ministerstvo školství na dotaz napsalo, že se bude snažit víc podpořit výuku moderních dějin při plánovaných úpravách rámcových vzdělávacích programů. Už dříve vydalo metodické doporučení, ve kterém učitele nabádá například k návštěvám archivů a muzeí nebo k besedám s pamětníky. O podobě výuky nakonec ale i nadále budou rozhodovat konkrétní učitelé, uvedlo tiskové oddělení úřadu.

Pedagogové mají díky rámcovým vzdělávacím programům volnost v tom, jak, kdy a kterou část dějin budou učit. Většina z nich se podle Ripky stále drží chronologického výkladu od nejstarší historie po nejmladší, i když mohou zvolit i opačné pořadí nebo se věnovat různým etapám v dějinách na přeskáčku. Učitelé ale podle něj zatím hledají způsob, jak děti v zájmu o historii více motivovat. Zaměřit by se proto měli hlavně na nové formy vzdělávání, které víc zapojují žáky do bádání o minulosti, myslí si.

Podle nedávného průzkumu neví zhruba pětina Čechů, kdy vzniklo Československo a kolem poloviny jich neví, že v roce 1938 byla podepsána mnichovská dohoda. Podle Ripky to ale neznamená, že tito lidé nerozumí dějinám. Podstatné podle něj je, aby lidé uměli uvažovat o různých výkladech dějin a chápat souvislosti, ne aby věděli to, kdy přesně se něco stalo.

„Učitelé by neměli zaplavovat žáky jen údaji, které pak musejí memorovat, ale učitel by měl nabízet otevřené pole pro pátrání, provokovat otázky a hledat na ně s pomocí nejrůznějších pramenů spolu se svými žáky odpovědi,“ doplnil ho Šimíček. Dodal, že těžkým tématem podle jeho zjištění zůstává pro učitele poválečné násilí Čechů na Němcích či období normalizace. Více pozornosti se věnuje v posledních dvou dekádách holokaustu.

Podle Šimíčka mají učitelé celkově mnohem lepší metodickou podporu ve výuce moderních dějin než před deseti lety. Z portálu Modernídějiny.cz využívají například výukové materiály, pracovní listy a prezentace do výuky, a kvalitní sady pramenů. Nejfrekventovanějším obdobím je doba komunistického režimu, řekl Šimíček. ÚSTR jim nabízí například sady historických fotografií, dokumenty nebo zdroje na webu, kterými mohou ve výuce doplňovat klasické učebnice.