K rusko-ukrajinské válce z Evropy zaznívají dosud neslýchané tóny, zatímco válka samotná se proměňuje v humanitární katastrofu. Rusové systematicky vyřazují z provozu energetickou infrastrukturu, což bude znamenat nejen potíže s dopravou pro ukrajinskou armádu, ale pro hodně civilistů tvrdou zimu: život potmě a v mrazu, bez vody, s nefunkčními toaletami a podobně. Evropa na západ od Ukrajiny bude padat z větší výšky jinak než Ukrajina, ale pád to bude nebo už je také. V tomto kontextu čteme článek na webu Politico nazvaný „Evropa viní Ameriku z toho, jak na válce profituje“.

Takový text na webu, který nazvat proukrajinským je slabý výraz, náhle cituje nejmenované i jmenované vysoké politiky a unijní činovníky z EU, kteří si sborem stěžují na nezájem Washingtonu o dopady války na starý kontinent. Americký zkapalněný plyn se zájemcům v Evropě prodává za čtyřnásobek domácí ceny. (Ačkoliv velká část marže jde k prodejcům, což často nejsou americké, nýbrž evropské firmy; Politico zmiňuje francouzský TotalEnergies).

Třetí důvod k napětí jsou výdělky amerického zbrojního průmyslu. Ne všichni si tak jako Jana Černochová myslí, že zbrojní dodávky za horentní sumy jsou snad znakem americké velkorysosti. Nejmenovaný diplomat EU v textu sarkasticky poznamenává, že „peníze, které vydělávají na zbraních“, by Američanům mohly pomoci k pochopení, že vydělávat „tolik cashe na plynu je už trochu moc“.

Úplně jinak tento týden promluvil Boris Johnson. Bývalý britský premiér na CNN zavzpomínal, že když Rusové vpadli na Ukrajinu, Německo si přálo, aby to skončilo co nejdřív a Ukrajina kapitulovala, Francie až do 24. února před ruskou hrozbou zavírala oči a Itálie v jednu chvíli interně tvrdila, že se nepřidá k sankcím.

Johnson vystupuje jako prorok, jemuž na jaře dějiny daly za pravdu. Nikdy by se nemělo přestat připomínat, že počátkem dubna to byl on, kdo na vlastní pěst, aniž by o tom vůbec zpravil ukrajinského prezidenta, dorazil do Kyjeva. Tam Volodymyru Zelenskému oznámil, že pokud se Ukrajina dohodne s Ruskem na míru (tehdy se patrně rýsovala dohoda: neutralita Ukrajiny plus autonomie pro Luhansk a Doněck), Západ ji nebude garantovat, protože Putin je válečný zločinec.

Psala o tom provládní Ukrajinská pravda, které Johnsonovo poselství nebožákovi Zelenskému v článku verifikuje jeho poradce. Později se ještě vyjasnilo, že Západem myslel Boris hlavně Ameriku a že v Kyjevě mluvil vlastně i Bidenovým jménem. To je zatím poslední známý příspěvek anglosaského světa k této otřesné válce na východě Evropy. Prvním byl americko-anglický částečně úspěšný pokus nabídnout Ukrajině vstup do NATO na bukurešťském summitu v létě 2008. Od té doby Rusko mnohokrát opakovalo, že takhle těsně od Moskvy možnost raket NATO tolerovat nebude neboli že tento kurz přinese válku.

Jak jde čas, staví tato válka kontinentální Evropu nutně proti anglosaskému světu a je zcela zanedbaný a nevysvětlený bizár, že zrovna v tom vzácném momentě, kdy byla pravda v Bruselu, Berlíně a Paříži a nebyla ve Washingtonu a Londýně, jsme se ve středovýchodní Evropě rozhodli stát výspou anglosaské politiky. Pomáháme si k tomu hororovou představou o Putinových plánech podmanit si střední Evropu, ač ji ničím nedokážeme podložit, ani důkazy, ani serióznějšími indiciemi.

Ještě jeden detail z článku na webu Politico stojí za zmínku: Když prý Evropané Bidena kvůli vysokým cenám amerického plynu před několika dny na summitu G20 atakovali, zdálo se jim, že si těch cen vůbec není vědom.