Společné evropské dluhy jsou tady
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete .
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.
Francouzský prezident Emmanuel Macron o tom snil a řečnil od chvíle, kdy vešel do Elysejského paláce. Je to jeden z pilířů jeho proslulého projevu na Sorbonně, kde rýsoval své představy o budoucnosti Evropské unie. Všichni němečtí kancléři včetně Angely Merkelové to roky odmítali. Moc dobře věděli, že to Němci nepřijmou. Společné dluhy Evropské unie, symbolizované dluhopisem, kdy si členské země vzájemně ručí za dluhy. Dlouhé roky neprosaditelné.
Dokonce ani za finanční krize roku 2009, kdy se začalo hroutit euro. Zatáčku směrem k nevyhnutelnému dluhopisu tehdy vybrala Evropská centrální banka, když ve velkém začala nakupovat dluhopisy ohrožených zemí, kterým velmi rychle rostly úroky ze státních dluhů a tlačily je na hranu státních bankrotů.
Teď přináší společný evropský dluhopis koronavirus. Snaha Evropské unie společně financovat obnovu po něm z nejhlubší recese od druhé světové války, která je na dohled. Aby byly roky nepřijatelné společné dluhy prosaditelné, balí je do velkých vizí zelených reforem. Ty stovky miliard eur fakticky nemají jít na obnovu zasažených ekonomik, ale mají být využity na jejich transformaci podle scénáře New Green Deal (Nového zeleného údělu), schváleného všemi zeměmi Evropské unie s výjimkou Polska, na summitu 16. prosince 2019 v Bruselu. Ruku pro zelenou transformaci tehdy zvedl i český premiér Andrej Babiš.
Nová generace EU
Přesně ve stylu ani krize nazmar se teď Evropská komise snaží prohloubit integraci Unie nejvíc od schválení Maastrichtské smlouvy, která založila společnou měnu. Výstižně to přiznává už v názvu stamiliardových společných dluhů. Projekt, představený Evropskou komisí 27. května, nese jméno New Generation EU (Evropská unie nové generace). Podmínkou jeho uvedení do života je souhlas všech členských zemí. Každá má právo veta. Skutečným smyslem není obnova po koronavirové recesi, ale zelená transformace EU a prohloubení integrace.
Princip Nové generace je velmi jednoduchý. Evropská komise vydá své vlastní dluhopisy za 750 miliard eur (20 250 bilionů korun, částka víc než třiapůlkrát vyšší než roční výkon české ekonomiky). Za dluhopisy budou ručit všechny státy podle svého podílu na společném rozpočtu Evropské unie. Ten dosahuje 1,05 procenta HDP zemí Evropské unie. Na roky 2021 až 2027 je v něm 1100 miliard eur. Když se k němu připočte těch 750 miliard eur, zvyšuje se přerozdělování v EU na dvojnásobek. Ke dvěma procentům výkonu evropské ekonomiky. To je v dějinách EU bezprecedentní vzestup přerozdělování. Společný dluhopis by měl mít nejvyšší rating AAA, protože za něj ručí i země s tímto nejvyšším ratingem, jako je Německo, Nizozemsko nebo Dánsko.
Společné evropské dluhopisy budou mít splatnost třicet let. Vracet se začnou v roce 2028 přímo ze společného rozpočtu Evropské unie. A ten by měl být podle představ Evropské komise doplněn hned čtyřmi novými společnými evropskými daněmi. Společné daně jsou ještě větší průlom než samotný evropský dluhopis. Žádnou takovou daň zatím Evropská unie nemá. Členské země přispívají do bruselské pokladny penězi ze svých vlastních státních rozpočtů, které si samy ze svých daní plní a jsou za ně zodpovědné. Jediným společným zdrojem evropského rozpočtu jsou cla. To je na jednotném trhu přirozené. Clo se platí na hranici, kde zboží poprvé vstupuje do Unie, takže je logické, že míří přímo do společné kasy.
Brusel ani nezastírá, že koronavirovou krizi využívá k prosazení svých plánů. „Plán obnovy obrací obrovskou výzvu, které čelíme, v příležitost. Nejenom v obnovu, ale také v investice do naší budoucnosti: Evropský zelený úděl a digitalizace podpoří nová pracovní místa a ekonomický růst. Soudržnost naší společnosti a zdraví našeho životního prostředí. Tohle je evropský moment. Nová generace EU je ambiciózní odpověď,“ prohlásila při představení plánu předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová.
Prohloubení integrace nazeleno
Společný dluhopis je reakcí na vážné ohrožení a pokles důvěry, které se především v jižních zemí od Itálie po Španělsko rozjely poté, co Bursel v koronavirové krizi tvrdě selhal. Infekcí těžce zasaženým Italům a Španělům nebyl schopen pomoci vůbec s ničím. Ani s nedostatkem lékařů a zdravotního personálu, ani se společným nákupem zdravotních pomůcek. Jen bezmocně sledoval, jak o ně jednotlivé země svádějí atavistický boj na čínských letištích a v přístavech. A vzájemně se obviňují, kdo komu zase zadržel kamion s respirátory a rouškami. Když bylo zřejmé, že postkoronavirové recese budou v Evropě hluboké, začal Řím a Madrid volat po společných dluhopisech. Z Berlína zaznělo jako už mnohokrát: Ne. Pak začaly přicházet první průzkumy, jak moc se důvěra v Unii na jihu Evropy a především v koronavirem těžce zasažené Itálii propadá.
Rekordní počet Italů si dnes klade otázku, proč by jejich země vůbec měla nadále zůstávat součástí Unie. Podle průzkumu agentury Tecné z 28. dubna je 49 procent z nich pro vystoupení z evropského projektu. Na konci roku 2018 tuto myšlenku podporovalo 29 procent Italů. V dalším průzkumu veřejného mínění, z května, 59 procent respondentů uvedlo, že EU už nyní postrádá smysl. V jiném většina Italů popsala Čínu jako přítele a téměř polovina označila Německo za nepřítele. Italští politici včetně premiéra Giuseppeho Conteho i tamní centrální bankéři začali varovat, že v zemi se zvedá nevídaná vlna hněvu namířená proti Evropské unii. Francouzi a Španělé zatím nejsou tak radikální, ale i tam skepse roste.
Na to reagovali 17. května německá kancléřka Angela Merkelová a francouzský prezident Emmanuel Macron společným návrhem maskovaného evropského dluhopisu. Byl méně ambiciózní než současných 750 miliard eur, navrhovaných Evropskou komisí. Berlín a Paříž chtěly vytvořit nový speciální evropský fond, který by vydal dluhopisy za 550 miliard eur. Ručily by za ně společně země Evropské unie podle podílu na společném rozpočtu. Princip byl stejný jako u návrhu Komise. Jen to byl dluhopis nového evropského fondu ve stylu Mezinárodního měnového fondu. Teď Brusel navrhuje přímo dluhopis Evropské komise. Původní německo-francouzský plán také počítal především s půjčkami zasaženým zemím, nikoli s dotacemi. Ty tvoří velkou část současného bruselského návrhu. Jen se jim teď říká vznešeně granty. Je to ale totéž. Peníze, které už se nevracejí.
Deset dní po plánu Merkelová–Macron představuje Evropská komise vlastní. Už do detailů propracovaný. Je z něho zřejmé, že se chystal dlouho předtím, než Němci a Francouzi vypustili testovací balonek, aby dali jasně najevo, že oni s novým plánem společných zelených dluhů souhlasí. Když Brusel představil svůj plán, mluvčí německé spolkové vlády ho okamžitě pochválila. „Jsme šťastni, že Evropská komise vzala za své pilíře francouzsko-německého plánu.“ Němci, kteří do té doby rezolutně společný dluhopis odmítali, dávají tentokrát najevo, že jsou připraveni ho schválit. Ministr financí Olaf Scholtz prohlásil, že Nová generace EU zatím nebyla schválena, ale on osobně je přesvědčen, že velmi rychle bude. Už teď se dá říct, že je pravděpodobné, že se dosáhne dohody. Francouzský prezident Emmanuel Macron návrh přivítal s tím, že je to „zásadní den pro Evropu“. Na Twitteru vyzval k rychlému schválení. „Velmi rychle bychom měli přijmout ambiciózní dohodu se všemi našimi evropskými partnery.“ Nadšený je z bruselského návrhu především italský premiér Guiseppe Conte: „Skvělý signál z Bruselu. Jde přesně tím směrem, který Itálie navrhovala. Říkají nám vizionáři, protože je to přesně to, čemu jsme věřili od samého počátku. Teď je potřeba urychlit vyjednávání a velmi rychle uvolnit zdroje.“
Poté, co Německo, dlouho stojící v čele odporu pro společnému dluhopisu, otočilo, dal se čekat odpor „šetřivé čtyřky“. Rakušanů, Švédů, Nizozemců a Dánů. Ti odmítají společné evropské dluhy stejně silně jako dosud Němci. Jejich premiéři zatím otevřeně návrh nekomentují. Diplomaté ale vypouštějí jasné signály, že v současné podobě Nová generace nemá šanci přes Vídeň, Kodaň a spol. projít. Čtyřka chce podle dostupných informací tlačit hlavně na to, aby se nevyplácely žádné nové dotace, ale jen půjčky.
Jasně proti se zatím postavil jen český premiér Andrej Babiš a maďarský ministerský předseda Viktor Orbán. Slováci a Poláci jsou naopak zastánci společných dluhů a nových evropských daní.
Z Babišových výroků to zatím vypadá, že víc než princip společného dluhu a evropských daní mu vadí, že z Nové generace dostaneme méně, než za ni zaplatíme. Evropská komise totiž sestavila speciální vzorec na rozdělování peněz. V něm hraje větší roli než bohatství jednotlivých zemí a očekávaná hloubka koronarecese hlavně i celkové zadlužení země nebo nezaměstnanost mladých. To jsou přitom měřítka, která nemají s koronavirovým zásahem nic společného. Jsou to dlouhodobé neduhy především jižních zemí eurozóny. Je to podobné, jako když koronavirus zasáhl těžce ztrátovou firmu. Její pád to prohloubilo, nikoli zavinilo. Kdyby to měl být skutečně plán obnovy, musel by se například počítat rozdíl mezi nezaměstnaností, kterou měla země v únoru před rozšířením epidemie covidu-19 do Evropy, a nynějším stavem. Podobné je to se státním dluhem.
Česko by tak mělo do Nové generace EU zaplatit 11,9 miliardy eur (322 miliard korun; na dotacích a půjčkách může ale dostat jen 11,3 miliardy eur, tedy 305 miliard korun). Bylo by čistým plátcem se skóre minus 0,3 procenta HDP. Orbánovo Maďarsko by bylo naopak v plusu 5 procent HDP. Pokud bychom na tom byli jako Budapešť, dostali bychom o 280 miliard víc, než do Nové generace zaplatíme. Slováci jsou v plusu dokonce 10,5 procenta HDP. V našem případě by takové skóre znamenalo čistý zisk 588 miliard. Poláci mají skóre plus 6,8 procenta HDP. Právě díky tučným dotacím jsou nejspíš vlády v Bratislavě a Varšavě připraveny Novou generaci podpořit. Všechny země střední Evropy mají totiž výrazně vyšší nezaměstnanost mladých i státní dluhy. Na Slovensku je bez práce 16,1 procenta mladých, v Maďarsku 11,3, v Polsku 8,1. U nás téměř nejméně z Evropy, jen 6,2 procenta. Stejně tak máme s 30,8 procenta HDP jeden z nejnižších státních dluhů. Slováci mají 48 procent, Poláci 46, a Maďaři dokonce 66,3 procenta HDP. Právě tyto horší výsledky, nikoliv zásah koronavirem, je kvalifikují do role masivních příjemců. A nás mezi plátce.
Tady se ale hraje o mnohem víc než o kupecké počty v řádu miliard eur. Je to zásadní posun ke společným dluhům a evropským daním.