Řekl bych, že to je sama definice ošklivosti. Vlastně jeden z nejhnusnějších předmětů masového užití, co existují. Možná úplně nejhnusnější věc, co byla kdy vyrobena. A je jí plno. Je zřejmě oblíbená a jde na odbyt. A naše země se jí pokrývá.

Je to šedá tvrdá deska z nějakého cementového či jakého materiálu, naskládaná na sebe ve výšce několika metrů. Na povrchu imituje zřejmě nějaký okrasný kámen či břidlici nebo něco takového, ale podstata je naprosto fádní, tupá a monotónní. Je to dokonalý prefabrikát bez jediného náznaku nějaké estetiky, nějakého rysu, nějakého vztahu k něčemu. Jediná věc, kterou má plnit, je, že přes to nejde vidět a že to nejde přelézt. Je to prostě panel nastojato. Více panelů nastojato je zeď. V současnosti nejčastější nový prvek našeho veřejného prostoru. Hnusná šedá cementová ohrada. Šíří se jak epidemie.

Takový laťkový čili plaňkový plot je svým způsobem dokonalá věc, protože dřevo je krásné skoro vždycky a pohled na něj je často příjemný a uklidňující. Dřevo navíc nic nepředstírá, přirozeně stárne a mění se, je to důstojnost sama. Ale i obyčejný drátěný plot má něco do sebe, je neagresivní, na nic si nehraje, je to prostě vymezení a ochrana pozemku, obyčejně nikoho neruší a jen si tak užitečně stojí. Samozřejmě mohou být různé ploty, ohrady, ba i zdi různé, naši předci obvykle věděli, co se kde hodí a na co co je.

A pak se objevily ty šedé panely. Triumf čistého účelu a bezohlednosti. Je to zřejmě relativně laciné, a hlavně to nedá práci. Firma to postaví a už se o to nikdy nemusí člověk starat. Slyšel jsem, že to prý má zarůst břečťanem. Ale to je výmluva a ještě jsem to neviděl. Panel se neošetřuje, panel nestárne, panel se nemění, panel svého pána přežije. Bude tady ještě dlouho a dlouho, zdědí ho naši potomci, kteří kolem toho budou chodit, možná si na to zvyknou a nepřijde jim to divné. Tak upadá estetika a civilizace. Že si lidé zvyknou na ošklivost. Však co je komu potom, co mám kolem baráku! Já nevidím ven, on nevidí ke mně. To stačí.

V Čechách (a ano, i na Moravě a ve Slezsku) už není vesnice nebo městečko, kde by se ty věci nevyskytly. Nikoli jen někde v zákoutích či tam, kde to nevadí a kde to není vidět, ale často všem na očích, na návsích, na hlavních ulicích, na místech, která jsou tím definitivně zničená a odepsaná. Jako by těm lidem, kteří si takový lágr kolem sebe pořizují, vůbec nezáleželo na tom, že to vidí ještě někdo jiný, že každé, tím spíš společné, místo má svou hodnotu a mělo by mít své právo a ochranu. Tenhle vztah k místům nejspíš v těch lidech odumřel, necítí to, nepovažují to za důležité. Samozřejmě že se to netýká všech, ale málo jich také není. A něco zničit je vždycky docela snadné. Zvlášť když ti ostatní nic nenamítají. Však jsou horší věci. Nepochybně.