Pozoruhodný čin ruské redaktorky Mariny Ovsjannikovové, která vběhla během vysílání před kamery s cedulí s nápisem No War a s ruským textem odsuzujícím válku a označujícím zprávu za propagandu, vzbudil předevčírem nadšení. Také já od té chvíle chci napsat článek o naději v ruské ženy.

Jenže to nadšení poněkud zchladily včera některé relativizující komentáře z ukrajinské strany, jimž se okolnosti a provedení zdály poněkud podezřelé. Podle nich je jednak dost nepravděpodobné, že by se před kamery vůbec dostala, a jednak se pak v Rusku (asi i jinde) zprávy vysílají s několikavteřinovým zpožděním právě proto, aby se takovým věcem předešlo.

Ale bez ohledu na to… Vkládám naděje v ruské ženy.

Ruská společnost, předtím společnost sovětská, je postavena na enormně vychýlené podobě jakéhosi otrockého feminismu či spíše vnuceného matriarchátu. Ženy sice v Rusku nevládnou, kolem Putina jsou téměř samí muži, ale chod společnosti stojí v Rusku na nich. Má to historické kořeny jednak v absurdní podobě emancipace, kdy se z ženy stala levná pracovní síla (soudružka – údernice), což stále přetrvává, ale pak také následkem decimování velké části mužské populace. Historicky válečnými ztrátami a soustavně alkoholismem, který má v Rusku, jak známo, epidemické rozměry. Vinou toho (či díky tomu) jsou ženy v Rusku na místech, kde enormně záleží na tom, aby byl člověk střízlivý a pokud možno spolehlivý. To, že v Rusku žena běžně řídí lokomotivu nebo bagr, není, jak si západní (i naše) feministky myslí, díky pokrokovosti poměrů, ale často kvůli tomu, že s muži by šlo o život, a o tu lokomotivu či bagr.

S tím souvisí druhá věc, o které píší různí sociologové a znalci Ruska. Ženy vládnou v ruských rodinách. Opět ne zcela dobrovolně. Muž má často podřadnou roli, jednak je zesláblý alkoholismem, nebo prostě není pro roli hlavy rodiny dosti vychovaný – za což můžou ovšem ty ruské ženy. Je docela běžné, že muže živí ony, rozmazlují je jako syny i pak jako manžele. Není žádnou výjimkou, že ženy muže živí a muži to považují za normální. Tahle perverze už od dětského věku souvisí také se silnou militarizací ruské společnosti, kdy se za vrchol mužské cti považuje služba v armádě, která člověka deformuje, když už ne jinak, že žije v nepřirozeném a neproduktivním prostředí, kde ho nikdo nenaučí, jak se chovat v tzv. normálním životě. Jak převzít odpovědnost. Takže to za něj musí odřít ženy.

Ruské ženy hodně vydrží a dlouho jim stačí málo. Ruská žena je, jak známo, oddaná a podpora Putina z jejich strany nebude malá: ostatně i Hitler se těšil větší podpoře od žen než od mužů, alespoň na začátku. Ale nemusí to trvat věčně a ženy se mohou po čase naštvat. Postbrežněvovským Sovětským svazem zatřásly matky chlapců, kteří se jim vraceli z Afghánistánu v zinkových rakvích. V putinovském Rusku se to může brzy opakovat. Nejspíš se to už děje. A tak třeba už brzy, jak říká klasik, nebudou mít co ztratit, jen své okovy.