Jedním z témat minulého týdne byl ochuzený pohled na minulost, jakého jsou současná média schopna. A to nejen u nás. V Británii zemřel ve věku 81 let Max Mosley, jehož jeden novinový nekrolog charakterizoval jako dlouholetého funkcionáře mezinárodní automobilové federace FAI a „zastánce ochrany soukromí“. Mosley zastánce ochrany soukromí byl, vedl o to soudní spory s jedním časopisem a pak ve Štrasburku. A o co vedl spor? Časopis v roce 2008 zveřejnil reportáž o jeho privátní sadomasochistické orgii s pěti prostitutkami. Figurovaly v ní mundúry, jaké nosili vězňové nacistických vyhlazovacích táborů, a německé uniformy a mluvilo se při ní německy.

Proč zrovna tato orgie časopis zaujala a proč se všichni účastníci u soudu ohrazovali, že neměla nic, ale vůbec nic společného s nacismem? Protože její protagonista byl synem předválečného vůdce britských fašistů sira Oswalda Mosleyho.

Byla to bezesporu fascinující rodina. Svatba Maxových rodičů se odehrála v roce 1936 v Německu, přímo u Josepha Goebbelse doma a za přítomnosti Adolfa Hitlera. Jeho matka Diana byla jednou ze šesti sester rodinného klanu Mitfordových. Byly to příslušnice britské smetánky a celebrity, příbuzensky spjaté hned se dvěma britskými premiéry, ale taky, řečeno dnešní terminologií, feministické ikony. Každá ze sester něčím vynikla, většinou psaním, a vkládaly se do společenských kauz. Diana a ještě víc její sestra Unity byly nacistky – Unity byla v roce 1938 vyhoštěna z Československa kvůli rozdávání nacistických letáků. Jessica byla naopak komunistka, která psala reportáže z občanské války ve Španělsku.

Mosleyovi patřili k té hrstce Britů, kteří byli za války internováni kvůli svým proněmeckým sympatiím. Diana pak prožila zbytek života ve Francii. Kupodivu nebyla, řečeno dnešní terminologií, deplatformována, přispívala literárními kritikami i do známých britských časopisů. Tiskli ji dál, byť bylo cokoli v jejích textech, co jen zavánělo možným nacismem či antisemitismem, vždy podrobeno kritice.

Taková rodina, takový osud, takový kus dějin, a někdo z toho udělá titulek, jako by zemřel sportovní bafuňář, který prosazoval GDPR.

„EU dokázala tváří v tvář pandemii další husarský kousek. Po úspěchu centrálního zajišťování vakcín…“ Takto uvedl Český rozhlas komentář, který zveřejnil na svých webových stránkách i jako podcast. Je vyšperkován výrazy jako „zázračný seznam“. Rozhlas uvedl, že autor komentáře Karel Barták je bývalý zpravodaj ČTK v Bruselu, ale neuvedl, zda je taky bývalý, anebo ještě aktuální zaměstnanec Evropské komise, takže nevíme, zda jde o projev akulturace, anebo přímo o unijní propagandu.

Každý nezaujatý pohled na data ukáže, že EU je v oblasti vakcinace druhořadou mocností. Nepočítáme-li menší geopolitické solitéry, první jsou USA, Izrael a Británie, druhá EU a pak všichni ostatní. V solidních organizacích se po takových fiaskách zpravidla odehraje „pitva“ – nezávislý tým analyzuje, kde se stala chyba a jak ji neopakovat. Pokud má v EU být jejím výstupem oficiální názor, že šlo vlastně o velký úspěch, znamená to, že Unie své druhořadé postavení přijímá.

Co se vlastně stalo? Ne že by chyběl vědecký potenciál – vakcína Pfizer je německý vynález. Ne že by chyběla schopnost vyrábět – EU je největším vývozcem vakcín. Ale zatímco USA a Británie uplatnily přístup, jež byl kombinací válečné ekonomiky a investování rizikového kapitálu, EU je pojala jako veřejnou zakázku. A zbabrala ji navzdory tomu, že jejím úředníkům radili Deloitte. Teď už je vakcín dost, mj. díky tomu, že šéfka Komise okopírovala Netanjahuův styl a začala si telefonovat se šéfem Pfizeru. Nepřipomíná vám to něco?

EU je u vakcín ke světu v takovém postavení, jako je východní Evropa k západní v EU. Má kapacity – je největším průmyslovým výrobcem. Ale o tom, co se bude vyrábět a co bude výhodné, se rozhoduje jinde, a tam taky zůstane profit. Doma se mezitím uzavírají nevýhodné smlouvy se západními firmami – zas a znova navzdory tomu, že zadávání veřejných zakázek je v centru pozornosti reformátorů.

Tak tohle teď zažila EU.