Není to poprvé v historii Evropské unie. Je to už spíš standard. Evropská unie se dohodne na pravidlech tak gumových, zašmodrchaných a nic neříkajících, že si do nich každá členská země promítne, co chce. Často zcela protikladné zájmy. Aktuálně to sledujeme kolem dodávek ruského plynu.

Ruský Gaprom oznámil nizozemským a dánským obchodníkům s plynem, že je od úterý odstřihne od dodávek. Obě země odmítly přistoupit na platby za plyn v rublech, které speciálním dekretem nařídil Vladimir Putin a porušil tím kontrakty, které měl Gazprom s evropskými zákazníky v eurech nebo dolarech. Přesněji řečeno: ruský prezident nařídil vytvořit speciální maskovací schéma, kdy si evropští zákazníci musí přímo u Gazprombanky otevřít eurový i rublový účet a peníze se mezi nimi přelévají. Fakticky tak nakupují rubl, posilují tím ruskou měnu. Moskvě pomáhají s financováním války hned dvakrát. Zaprvé tím, že vůbec nakupují a platí. Zadruhé tím, že posilují svými nákupy rubl.

Obchodníci z obou zemí řekli, že na rublové platby nepřistoupí, protože by to považovali za porušení sankcí Evropské unie. Zároveň si stěžují, že výklad Bruselu, je-li přijatelné v rublech platit, je velmi rozplizlý a nejasný. Zjevně záměrně. Evropská jednota vůči izolaci od Ruska je velmi křehká. Zároveň je ji v této vypjaté době důležité symbolicky držet. Pod tou fasádou souladu se ale skrývají výrazně rozdílné postoje k odstřihávání od energetické závislosti na Rusku.

Nizozemci ani Dánové se ze zastavení dodávek nestresují. Jsou na ně připraveni. Na Rusku nebyli závislí zdaleka tak jako Němci nebo my. Mají nasmlouvaný plyn z Norska i LNG terminály na zkapalněný plyn z Ameriky, Kataru a dalších zemí. Bez ruských dodávek to zvládají i Poláci, Finové a Bulhaři. Posledně jmenovaní, kteří byli ještě při plynové krizi roku 2009 na Rusku zcela závislí, to teď zvládají bez něj díky dodávkám amerického LNG. Za ně aktuálně platí nižší cenu než za ruský plyn.

Je vidět, že v Evropě je celá řada zemí, které se pečlivě strategicky připravují na život bez ruského plynu. Uvědomují si, jak je agresivní Rusko nevyzpytatelné. Jak suroviny používá jako zbraň k vydírání. A jak je rozumné nemuset se tomu podvolovat. Byť se plyn od něj může na první pohled jevit levnější než z jiných zdrojů. K té ceně je ale potřeba připočíst to velké riziko. S ním už najednou kontrakty s Gazpromem vypadají úplně jinak.

My jsme zatím za větrem. Rozhodovat se nemusíme, protože za nás rozhodují jiní. Ruský plyn nakupujeme od Němců, kteří za něj začali platit v rublech jako jedni z prvních. Můžeme se tvářit, že jsme na Putinovo vydírání nepřistoupili, ale fakticky k nám teče plyn z německých rublových kontraktů. Je to ten typ vztahu, kterému ekonom Mojmír Hampl trefně říká černé pasažérství.

Je otázka, jak dlouho chceme v této roli setrvávat. Vláda Petra Fialy se tváří, že dělá vše pro to, abychom se od ruského plynu mohli v dohledné době odstřihnout. Abychom se obešli bez něj. Ministr průmyslu Jozef Síkela popisuje, jak vyjednává o pronájmech a nákupech podílů v LNG zásobnících. Je nejvyšší čas, aby vláda představila konkrétní plán, odkud budeme plyn nakupovat. Velmi pravděpodobně si to bude žádat dlouhodobé smlouvy, abychom si zajistili jistotu dodávek a hlavně výhodné ceny.

V této chvíli zůstáváme v plynu i ropě jedním z největších vazalů Ruska v Evropě. Ocitli jsme se v pozoruhodné roli. Na jedné straně jsme jeden z největších dodavatelů zbraní na Ukrajinu, na druhé jeden z nejvíce závislých na Putinových rublových kontraktech na plyn. V energetické bezpečnosti jsme byli připraveni skoro nejhůř z celé Evropy. Je nejvyšší čas s tím něco udělat.