Varianta, že virus SARS-CoV-2, jak zní vědecký název původce způsobujícího nemoc covid-19, unikl z laboratoře, byla ještě donedávna považována za konspirační teorii. V posledních pár týdnech však došlo ke zvratu. Za pravděpodobnou hypotézu považuje únik z laboratoře například bývalý šéf amerického Centra pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC) Robert Redfield. Krátce po skončení této naší debaty vyšla výzva k řádnému prošetření původu covidu v prestižním vědeckém časopise Science. Ve veřejném prostoru však největší pozdvižení rozpoutal článek amerického novináře zabývajícího se vědou Nicholase Wadea, publikovaný v Bulletin of Atomic Scientists. V něm se přiklání k závěru, že SARS-CoV-2 byl pravděpodobně upraven ve wuchanské laboratoři v rámci výzkumu „gain of function“ (získání funkce) a následně, kvůli nedodržovaným bezpečnostním opatřením, unikl. O tom, nakolik je tato hypotéza pravděpodobná, nad etikou nebezpečných výzkumů a jestli na nás číhají ještě horší viry, diskutoval ředitel Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd Zdeněk Hostomský, jeho kolega Evžen Bouřa a profesor Ivan Hirsch z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.

Přijdou vám závěry Nicholase Wadea uvěřitelné? Myslíte si, že virus způsobující covid mohl uniknout z laboratoře?

Hirsch: Řekl bych, že ten článek je velice dobře napsaný, že je to zajímavé, je tam spousta velice dobrých argumentů, které vedou k zamyšlení. Wade se přiklonil k názoru, že SARS-CoV-2 je konstrukt uniklý z laboratoře, a má k tomu několik docela dobrých argumentů. Já jsem se z toho článku dozvěděl některé argumenty, které jsem předtím neznal. Dvě věci byly pro mě nové. Nevěděl jsem, že ve wuchanské laboratoři měli humanizované myši, přičemž až do té doby byla absence experimentálního modelu jedním z mých argumentů proti laboratornímu původu. Jak by ten modifikovaný virus testovali? Tak jsem měl argument, že virus neměli na čem testovat. A oni měli, protože měli ty humanizované myši. Dokonce by se na humanizovaných myších mohl virus adaptovat na člověka.

Co jsou humanizované myši?

Hirsch: Normální myši nelze tímto koronavirem nakazit. Myši nemají receptor, pomocí kterého by se SARS-CoV-2 mohl navázat na buňku. Takže je zapotřebí geneticky modifikovat myš, aby byla na tento virus citlivá. Bude mít receptor stejný, jako má člověk.

A druhý argument, na který jste narazil?

Hirsch: Ten je nevědecký, ale přesto velmi významný. Wade argumentuje, že ve Wu-chanu měli BSL-4 laboratoř, tedy tu nejvýše chráněnou laboratoř, ale většinou ji nepoužívali. Ono je v BSL-4 laboratoři nepříjemné pracovat. Člověk musí být ve skafandru a neohrabaných rukavicích, a kdykoli potřebuje vyjít, musí projít hygienickou očistou a převlékáním. Je to značně nepohodlné. Podle svědectví americké komise si to pracovníci laboratoře neuvěřitelně a nezodpovědně zjednodušili. Experimenty, které se měly dělat v BSL-4, dělali v BSL-3, což je laboratoř o stupeň méně chráněná před únikem viru, a co se mělo dělat v BSL-3, dělalo se v BSL-2, opět o stupeň méně zabezpečené. Čím vyšší je stupeň zabezpečení před únikem viru, tím nepohodlnější a nepříjemnější jsou pracovní podmínky. Zpráva o humanizovaných myších a o pracovní praxi, kterou šéfka týmu zabývajícího se koronavirovým výzkumem ve Wuchanském institutu virologie Š’ Čeng-li zcela nezodpovědně tolerovala, mě posunula k názoru, že by virus modifikovaný v laboratoři mohl případně uniknout.

Pane řediteli?

Hostomský: Já bych si roztřídil možné scénáře. Podle mě jsou v podstatě tři. Jeden z nich je, že to je klasický zoonotický přenos, přeskok z jednoho druhu na druhý, a že to je naprosto přirozené. Druhá varianta je, že to je výsledek nějakého laboratorního výzkumu a ten virus unikl, a to je teď hlavní téma, které dostalo velmi dobrou podpůrnou argumentaci. Pak je i třetí varianta, že ten virus byl úmyslně vypuštěn, jako biologická zbraň. Byl by to z dlouhodobé perspektivy významný krok k ovládnutí světa Čínou. Když jsem měl v březnu minulého roku první mediální vystoupení na koronavirové téma, tak už v té době, aniž jsem měl jakékoli důkazy, mi nějak intuitivně připadal únik z laboratoře jako nejpřijatelnější vysvětlení. Možná i proto, že jsem kdysi s patogeny v laboratoři pracoval, tak jsem si dovedl živě představit, co všechno se může stát. Samozřejmě to, že ve Wu-chanu je ten prestižní Wuhan Institute of Virology Čínské akademie věd, kde se na netopýřích koronavirech několik let pracovalo, k tomu jen nabádalo. V té době se zdůrazňovala situace s mokrým tržištěm, které je poblíž, s prodejem a konzumací exotických zvířat, ale já jsem se nějak nemohl oprostit od té vědecké zkušenosti. Podívejte se, byly tady epidemie SARS a MERS, takže je logické, že to tam zkoumali, abychom se tomu jednou ubránili. Jedna věc je sbírat a katalogizovat netopýří viry. Ale pak z toho vědeckého hlediska by mě zajímala otázka, co ten virus potřebuje k tomu, aby se mohl množit i v lidských buňkách. Pro netopýry jsou koronaviry relativně neškodné, vypadá to, že mezi nimi bylo dosaženo jakési evoluční rovnováhy. Takže v tom ústavu zjišťovali, co by ten virus potřeboval k úspěšnému přeskoku na nového hostitele. Biologicky se dá samozřejmě takováto otázka zkoumat. To je ten „gain of function“ výzkum, o kterém jste se zmínil. Je to naprosto legitimní laboratorní program, důležitý pro porozumění, jak se podobným koronavirovým epidemiím v budoucnu bránit.

Dokonce ho částečně financovali Američané.

Hostomský: Ano, ze zdrojů NIH (National Institutes of Health, česky Národní ústavy zdraví – pozn. red.), shodou okolností přes tamější Ústav alergie a infekčních nemocí, který vede Anthony Fauci (momentálně hlavní medicínský poradce amerického prezidenta – pozn. red.). To je trochu paradox. Obamova administrativa v roce 2014 deklarovala, že jde o nebezpečné experimenty a ve Spojených státech by se dělat neměly. Tak takovéto pokusy se pak prováděly právě ve Wu-chanu, protože tam měli velkou kolekci netopýřích virů. Vědci to skutečně systematicky zkoumali, publikovali o tom články, jinými slovy: peníze amerických daňových poplatníků k tomuto výzkumu přispěly. Součástí výzkumu byly expedice i do velmi vzdálených jeskyní, kde ti netopýři žijí, a sběr vzorků. Těžko se to prokazuje, ale jak čas jde, tak varianta, že šlo o únik z laboratoře, získává postupně na důvěryhodnosti. Nemyslím, že máme jeden konkrétní jasný důkaz, ale spíše kumulativně, inkrementálně. A pak jsou zde takové ty čínské vládní zásahy. Například v ústavu měli poměrně velkou databázi sekvencí virů a ta byla v září 2019 stažena, protože chtěli zabránit jejímu hackování. Ale doposud ji nevrátili. To znamená, že vědecká komunita nemá přístup k tomu, jaké viry tam měli, jak ty sekvence vypadaly a tak dále. Čili je to všechno podezřelé. Dále informace, které by měly být při vyšetřování přístupné, tak nebyly, ale to už se bere jako normální autoritativní přístup čínské vlády.

A třetí varianta, že to byl řízený útok?

Hostomský: Ta se mi, upřímně řečeno, nějak nezdá. Pokud by čínská komunistická strana něco podobného zamýšlela, proč by to udělali zrovna ve Wu-chanu, hned vedle toho virologického ústavu? Větší smysl by mělo virus vypustit například mezi muslimské Ujgury, kteří jsou v Číně ve velké politické nemilosti, nebo někde úplně v cizině. Takže na promyšlený útok to moc nevypadá. Ale ta teorie „lab leak“ – nezamýšlený únik z laboratoře – je naprosto představitelná. Kdyby se mě někdo ptal, na co si tipnu, tak to beru jako nejpravděpodobnější scénář.

Váš názor, pane doktore Bouřo?

Bouřa: Vrátil bych se k otázce, jestli to bylo uměle vytvořené. Tady si myslím, že je jednoznačná shoda, že to uměle vytvořené nebylo, ale to rozhodně neznamená, že to nebylo z laboratoře. Protože evoluce může probíhat i v laboratoři, ať už na tkáňových kulturách, nebo na laboratorních zvířatech. Když se vrátíme k tomu, čemu je ten virus nejpodobnější, tak nejpodobnější, ale tak, že je skoro úplně stejný, je netopýří virus, který se jmenuje RaTG-13, to číslo 13 je tam od roku 2013, kdy ho právě Š’ Čeng-li, známá také jako „Bat lady“, Netopýří dáma, izolovala z nakažených horníků z provincie Jün-nan, která je mimochodem od Wu-chanu strašně daleko, tisíc kilometrů. Tento virus ve Wuchanském institutu měli od roku 2013. Š’ Čeng-li veřejně tvrdí, že měla pár bezesných nocí, kdy se bála, že ten virus utekl z jejich laboratoře, ale pak provedla kontrolu a zjistila, že to tak rozhodně není. Já si dokážu představit, že v Číně jsou tyto výroky hodně politicky motivované a že ona je možná naživu jen díky tomu, že je takto slavná. V každém případě virus RaTG-13, který nakazil pár horníků, se nešířil z člověka na člověka, jinak byl SARS2 velice podobný. Je tady zajímavá koincidence s jednáním wuchanských úřadů na začátku pandemie, kdy bez jakýchkoli důkazů pořád tvrdily, že se to nemůže šířit z člověka na člověka. Akorát uzavřeli to tržiště. Což je tedy argument, který v mých očích svědčí o tom, že oni si mysleli, že jim z laboratoře utekl virus RaTG-13, což museli vědět hned, jak si to osekvenovali.

Několikrát tu byla zmíněna hypotéza tržiště. Tu máte za vyvrácenou?

Bouřa: Tu bychom mohli konečně opustit. Bylo to sice první ohnisko, ale jsou známy případy lidí, kteří byli nakaženi předtím, to znamená, že na tom tržišti došlo k nějakému masivnímu rozšíření, ale ne ze zvířat. Musel to tam zavléct člověk. Takže, abych to shrnul, věřím tomu, že to z laboratoře uteklo, nevěřím tomu, že to bylo úmyslně. Rozhodně ten virus nebyl uměle vyroben, on tam vznikl evolucí, třeba tím, že se pěstoval na humanizovaných myších, nebo tím, že k pasážování nechtěli používat netopýří buňky, protože pro ně bylo jednodušší pěstovat lidské, na množení se také často používají opičí buňky, které jsou lidským podobné. A nedodržování bezpečnostních opatření nebo dobré laboratorní praxe, to je něco, co si dokážu v Číně velice dobře představit.

Hostomský: Na to jsou i důkazy. Před několika lety tam byla inspekce z NIH. V zápisech je, že se pozastavila nad příliš laxními bezpečnostními protokoly, napomenuli je, že by se měli víc chránit.

Bouřa: Ještě k těm experimentům, které ona dělala, tak oni vyráběli chimérické viry, kde třeba vzali spike protein ze SARSu nebo z MERSu a dali to do nějakého relativně neškodného viru a vyrobili něco smrtelného. Mají to publikováno ve velice dobrých časopisech, jako je Nature Medicine. Takže se to dá dobře dohledat. To jsou právě experimenty, které jsou ve vyspělých zemích zakázané. Je s podivem, že NIH tento výzkum financovalo, tedy s tím, že se to nesmí dělat v Americe, tak to budeme dělat v Číně.

Já bych zůstal u tohoto. Výzkum „gain of function“ je často zpochybňován z hlediska etiky. Například zmiňovaný Nicholas Wade si myslí, že by měl být celosvětově zakázaný. Je opravdu tak nebezpečný, nebo má reálné využití?

Hostomský: Já opět zdůrazním vědeckou legitimitu toho výzkumu. Znám to z hlediska farmaceutického výzkumu, kde jsem působil. Pokud vyvíjíte antivirotika, je velmi dobré vědět, na co vlastně cílí. Je celé odvětví farmakologie nazývané „target discovery“. Prostě hodnocení, které cíle k zasažení, ať už malou molekulou, nebo protilátkou, nebo nějakým jiným mechanismem, si pro další intervenci zvolit. A takto identifikované možné cíle zásahu je pak nutné ověřit v živých systémech. Tomu se říká „target validation“. Jedna možnost by byla, že se budou pěstovat laboratorní netopýři a budeme je biologicky zkoumat jako modelový systém. Ale nejlepší je mít systém, který je lidskému organismu nejbližší. To znamená buď lidské buněčné kultury, nebo ještě lepší jsou ty humanizované myši. Takový výzkum je velice cenný. Například Pfizer teď pracuje na látkách, které blokují proteázu, kterou virus pro svou replikaci potřebuje. Nebo třeba jaká je interakce mezi receptorem na jedné straně a spike proteinem na druhé a jak tomu účinně zabránit. To jsou užitečné znalosti, ale je třeba si je v živých systémech ověřit. Jsou to etablované vědecké přístupy. Čili já bych vůbec nehanil čínské vědce, že by dělali něco vysoce neetického v pokoutní laboratoři. Myslím si, že ten hlavní problém byl, že nebyli dostatečně chráněni. To znamená, že neetičnost nebyla v tom, že tam „gain of function“ výzkum probíhal, ale že se nepojistili pro případ, že by k úniku došlo, že neměli zabezpečovací mechanismy. A aby u toho, pokud možno široko daleko, nikdo nebyl. Ten ústav je ve velice zalidněné oblasti. Myslím si tedy, že únik z laboratoře je věrohodná hypotéza, ale nerad bych přitom odsoudil vědu jako takovou.

Bouřa: My viry zkoumat musíme, jinak proti nim budeme bezbranní. Takže ta otázka by určitě neměla být postavena tak, jestli ten výzkum se má dělat, nebo nemá dělat, ale jak ho dělat, aby se případným únikům virů do prostředí zabránilo. Jedna z věcí, které by člověka tak přirozeně napadly, je nestavět laboratoř, kde se pracuje s nejnebezpečnějšími viry na světě, uprostřed desetimilionového města, další věc je dodržovat bezpečnost práce. Možná nejdůležitější je, jestli můžeme věřit takovým státům, které jsou úplně autoritativní, nedemokratické a neštítí se ničeho, jako je dnešní Čína. Dnešní svět je globální, my si tady v rámci Evropské unie můžeme zakázat cokoli, ale když to v Číně udělají, tak jak je vidět, za měsíc to bude u nás taky.

Hirsch: Myšlenka „gain of function“, získání funkce, není nic nového. V roce 2011 byl proveden takovýto pokus s chřipkou. Vyšlo se z viru ptačí chřipky H5N1, který je ve vysokých koncentracích smrtelně nebezpečný pro pracovníky drůbežářských farem, ale není přenosný aerosolem z člověka na člověka. Na dvou místech světa, v Madisonu ve Wisconsinu Jošihiro Kawaoka a pak v Rotterdamu Ron Fuchier, mírně modifikovali povrchový protein viru ptačí chřipky a provedli zcela nebezpečný pokus. Modifikovaným virem nakazili fretky, které kýcháním, bez přímého kontaktu, nakazily neinfikované fretky umístěné ve vedlejší kleci. Modifikovaný virus tedy získal schopnost šířit se aerosolem. Po několikatýdenním embargu v časopisech Nature a Science a doporučení Národní vědecké rady pro bioterorismus Spojených států pod vedením Anthonyho Fauciho padlo rozhodnutí, že je důležitější vědět, jaká modifikace by vedla k vysoce nebezpečnému viru, a případně proti němu vyvíjet vakcínu, nežli to zakázat. Kdybyste se ptali na můj názor, tak já bych asi nebyl na této vlně a podobné pokusy bych nepodporoval, nebo aspoň za velmi přísných bezpečnostních podmínek. Já bych byl spíš ten restriktivní element. Chci tím říct, že pokud Š’ Čeng-li dělala takovéto pokusy, tak to není bez precedentu. Ona je jen prováděla mnohem nebezpečněji. Kloním se teď k názoru, že pandemický virus mohl uniknout z laboratoře, aniž to bylo ve zlém úmyslu – jen hrůzným nepořádkem. S jistotou to tvrdit nelze, ale vyvrátit se to nedá.

Bouřa: Vyvrátit se to nedá, ale potvrdit by to šlo. Kdyby Čína pustila nezávislý tým, který by měl pravomoc něco vyšetřovat, ale Čína vše usilovně tají. Především vzorky lidí, kteří byli infikovaní brzo v roce 2020, to by mohl být jednoznačný důkaz, podle toho, kde ti lidé jsou, kde se nakazili, tak by šlo jednoznačně poznat, kde bylo to primární ohnisko. Ale zase tu narážíme na tu čínskou zeď, která si nyní vymýšlí nesmysly typu, že ten virus je z Indie, nebo dokonce z České republiky.

Hirsch: Ono by to šlo dokázat, kdyby Š’ Čeng-li ukázala svoje laboratorní protokoly, které ale nejspíš už neexistují, nebo je mají tajné služby.

Hostomský: Ale ty laboratorní protokoly se už mohly v péči tajných služeb dodatečně předělat, aby potvrdily oficiální linii. Souhlasím, že nemáme přímý důkaz nade vši pochybnost. Jednou ho můžeme získat, ale třeba taky ne. Ale všichni tři jsme se víceméně shodli, že únik původně přírodního a na množení v lidských buňkách přizpůsobeného viru z laboratoře je asi nejsnáz přijatelné vysvětlení. Ale další politická komplikace je v tom, že do celé věci jsou kromě čínské vlády zapojeny i takové instituce jako WHO, která tam vyslala inspekci. A už to bylo podezřelé, že jejím členem byl Peter Daszak (šéf organizace EcoHealthAlliance, která výzkum ve Wu-chanu z peněz NIH financovala – pozn. red.), který má evidentní střet zájmů. Potom členové WHO, zejména její ředitel Tedros Adhanom Ghebreyesus, jdou Číně velmi na ruku a bez jasných důkazů prosazují přirozený přenos viru z netopýrů jako jednoznačné vysvětlení. Politikum se z toho stalo i ve Spojených státech. Možná jste zaregistrovali, že bývalý šéf CDC Robert Redfield se sám nedávno vyjádřil, že mu únik z laboratoře také připadá jako nejpřijatelnější hypotéza. A schytal to ze všech stran na Twitteru i od kolegů. Přidává se do toho i finanční zájem zainteresovaných vědců. Musíte zastávat mainstreamový názor – že šlo o přirozený přenos –, jinak nedostanete granty. Spousta vědců, aby získali granty od NIH, bude hlasitě podporovat oficiální verzi.

Dá se říct, že na to, kolik způsobil utrpení, je covid ještě docela mírná nemoc. Číhají „venku“ ještě větší nebezpečí?

Bouřa: To není mírná nemoc, to je vlastně ta nejhorší nemoc, jaká může být. Protože kdybyste měl nemoc, na kterou 10 až 20 % lidí umře, tak ta se nikdy nerozšíří. Tím pádem počet mrtvých v lokálním ohnisku sice bude hrozný, ale nemoc bude velice lokalizovaná.

Hostomský: Co morové rány ve středověku? Tam umřela třetina, někde i polovina populace.

Bouřa: To je pravda, ale je to bakterie, to je malinko jiné. Zrádnost covidu je, že se dokáže šířit nepozorovaně. Jinak bychom v dnešní době ty lidi dokázali izolovat a nemoc, která má desetiprocentní či dvacetiprocentní úmrtnost, by se nerozšířila. Pokud by tedy neměla dlouhou inkubační dobu, jako má třeba HIV.

Hirsch: S tím bych polemizoval. Jako hlavní příklad bych uvedl variolu (virus způsobující pravé neštovice – pozn. red.). Na tu ve dvacátém století umřelo asi 300 milionů lidí. Viru vždy jde o rychlou replikaci, ale za nějakou cenu. Když způsobí, že nakažení lidé budou nemocní, tak si vlastně bude řezat větev, na které sedí. Ale když i za těchto podmínek bude infikovat populaci dost rychle, tak mu může být onemocnění nakažených lidí jedno. To je právě ta variola. Pravé neštovice měly obrovskou smrtnost, ale šířily se populací ještě rychleji. Je to také španělská chřipka. Ta měla na začátku velkou smrtnost, ale šířila se tak rychle, že jí to vlastně nevadilo.

Hostomský: Tato infekce je slušná, ale zkusme se zamyslet nad tím, jak by šla vylepšit, aby byla ještě účinnější. Na co si máme dávat pozor? Mě napadá – pozor, toto je návod pro designéry biologických zbraní! –, že bych prodloužil tu latentní fázi, aby byla naprosto bez symptomů, ale aby se přitom ten virus masivně produkoval a účinně šířil. Ve fázi dvě by pak mohl klidně zabíjet, třeba v důsledku kumulativního poškození orgánů, ale to už by bylo pozdě. Bylo by to trochu podobné již zmíněnému viru HIV. Ten je zákeřný právě v tom, že atakuje imunitní systém, ty buňky, které jsou zde od toho, aby proti viru bojovaly. Ale trvá to poměrně dlouho, než imunitní systém zcela zkolabuje a pacient podlehne oportunistickým infekcím. HIV ale trochu doplatil na to, že se šíří relativně pracným způsobem, přímým fyzickým kontaktem spojeným s výměnou tělních tekutin. Teď si představte, že by se z HIV stal respirační virus, protože respirační viry z evolučního hlediska získaly fantastickou vymoženost, že jsou schopny se množit v dýchacích cestách. Tyto evolučně úspěšné viry dovedou šikovně poškádlit sliznici a vy začnete produkovat hlen, smrkat a kýchat, a tak je vlastně, chtě nechtě, účinně šíříte na velkou vzdálenost, bez přímého fyzického kontaktu. Takže není divu, že respirační viry jsou pro lidskou společnost tím největším nebezpečím.

Bouřa: Ano, variola měla obrovskou smrtnost, a na začátku dvacátého století se přesto šířila, ale věřím, že v dnešní společnosti, i kdybychom nebyli očkovaní, by tomu tak nebylo. Protože jak má velkou smrtnost, tak bychom dokázali ta ohniska rychle najít a ty lidi izolovat. Ale samozřejmě bych byl nerad, kdyby se toto experimentálně ověřovalo.