Za 33 dní, přesně 29. března, má Velká Británie vystoupit z EU. Na poslední chvíli se teď šikují síly, které tomu chtějí zabránit. Sem v první řadě patří Independenti, jejichž skupina v Dolní sněmovně vznikla odchodem sedmi poslanců z Labouristické strany minulý týden. Odloupnutí této skupiny bylo hodnoceno jako rebelie vůči příliš levicovému, údajně dokonce antisemitskému šéfovi Labour Party Corbynovi. Ale když je o den později následovali tři přeběhlíci z poslaneckého klubu Konzervativní strany, začalo být zřejmé, že pojítkem mezi celkem deseti poslanci je bytostný odpor vůči brexitu. Což v parlamentu, kde předsedkyně vlády Theresa Mayová nemá vlastní většinu a bývá odkázána na podporu malé frakce severoirských unionistů, není zanedbatelná věc.

Premiérka měla tento týden na druhý pokus předložit poslancům svou dohodu s EU, jíž by se naplnil brexit, ale včera hlasování odložila s tím, že nejpozději do 12. března. Jenže v té chvíli budou do odchodu zbývat pouhé dva týdny. Od Mayové to je pokus zmasírovat parlament ve svůj prospěch. Její dohoda s EU by Británii objektivně, byť prý jen na přechodnou dobu (tu však Británie bez souhlasu EU nebude moci ukončit), přivedla do ještě závislejšího postavení na Unii, než v jakém je dnes. Odpor vůči takové dohodě bude podle představy Mayové menší, pokud budou mít poslanci jedinou alternativu – divoký odchod bez dohody, zvaný no deal brexit.

Ten je automaticky vykreslovaný jako armagedon, chvíle, od které se začnou odvíjet nedozírné následky. Představit nějaké následky jako nedozírné má pro toho, kdo je představuje, tu výhodu, že naplněni hrůzou nezkoumáme, do jaké míry mohou být reálné. 

Konečně vysocí činitelé Evropské unie, napsal včera Guardian s odvoláním na insidery v Bruselu, už pracují na scénářích, kdy by se Británii nabídlo zůstat v Evropské unii až o dva roky déle. A v mezičase by se vidělo. K tomuto odložení brexitu se prý kloní i generální tajemník Komise a šedá eminence předsedy Komise Junckera Martin Selmayr. Londýnu bude nabídnuto, pokud se nebude schopen vymotat ze svých vnitropolitických zmatků.

Takové nabídky samozřejmě mají ten zázračný účinek, že navozují stav, který potom chtějí léčit. Už tento týden možná v Dolní sněmovně labouristka Yvette Cooperová a konzervativec Oliver Letwin představí svůj plán pro odložení brexitu.

Do toho skupina konzervativních poslanců premiérce píše, že při představě no dealu budou mít silné puzení pro návrh Cooperová–Letwin hlasovat. 

I z citovaného textu v Guardianu vyplývá, že plán odsunout brexit se v Bruselu vymýšlí proto, aby se zamezilo no dealu. Z tohoto rozvodu bez dohody mají všechny strany velkou obavu. Ale eurozóna, která nemá vyřešenu svou architekturu pro případ nové krize a která se obává vývoje v Itálii, má důvody bát se ho víc než celá Británie. A proto by zřejmě ani Brusel nehnal věci na ostří nože.

Ambrose Evans-Pritchard nedávno v Daily Telegraphu citoval z otevřeného dopisu, který Michelu Barnierovi, hlavnímu vyjednavači brexitu ze stany EU, poslala lobby potravinářského průmyslu FoodDrinkEurope. Ta Evropské komisi navrhuje, aby pro případ no dealu sama přichystala jednostranná nouzová řešení: odklad celních kontrol mezi kontinentem a Británii o 32 měsíců, vzájemné uznání certifikátů, licencí pro dálkové řidiče a podobně. Tímto stylem lze uplatnit selský rozum snad v každé kapitole vzájemných vztahů. Tentýž Evans-Pritchard cituje i anonymní zdroje v Unii, které už chystají kompromis ohledně hranice mezi Irskou republikou a Severním Irskem. Dublin by zatím, samozřejmě „přechodně“, nemusel proti Spojenému království vztyčovat tvrdou hranici.

Není absolutně žádný důvod, proč by se v případě no deal brexitu po krátkém zmatku neprosadil praktický zdravý rozum. Obchodování s Británií a cestování se dlouhodobě neusnadní a je to škoda, která už se udála výsledkem referenda před téměř třemi lety a předtím centralistickými sklony Bruselu. Hrozit nevídanou pohromou je taktika, která už jednou, v roce 2016, selhala. Lepší schovávat si strašení na chvíle, kdy bude skutečně čeho se bát.