Když letos v únoru a březnu česká vláda čelila kritice, že nic nedělá s cenami pohonných hmot, bylo jí za vzor dáváno Maďarsko. Orbánova vláda ještě před válkou (totiž v listopadu 2021) stanovila maximální ceny a rozdíl byl takový, že začala benzinová turistika ze sousedních zemí a následně diskriminace aut s cizí SPZ. Fialova vláda Maďary v cenové politice u benzinek následovat nechtěla, členové vlády v zásadě říkali: To nemohou udržet. Je to jedna z mála chvil, kdy jim v energetické, vůbec hospodářské politice dává vývoj za pravdu.

Maďarsku toho času hrozí nedostatek benzinu a nafty. Z několika míst v Budapešti o víkendu přišly fotografie vyprodaných čerpacích stanic. Tomu předcházely zvěsti o konci cenového stropu a lehká nákupní panika. Řidiči podle údajů ropného a plynového koncernu MOL tankovali 1,5krát tolik co normálně. Apelem ředitele MOL na zákazníky, aby se chovali normálně a tankovali s mírou, se zřejmě nikdo moc neřídil. Odbourání regulace by znamenalo, že Maďar nebude za litr Naturalu 95 platit jako teď třicet, ale „českých“ 40 korun a možná víc. Jediná velká rafinerie v zemi je totiž jako na potvoru v částečné odstávce, kterou už nešlo odkládat.

MOL, který je polostátní (byť netradičním způsobem, část státních akcií byla například převedena na konzervativně laděnou vysokou školu Kolegium Matyáše Korvína), označuje za primární důvod nedostatku benzinu a nafty u stanic pokles dovozu. A v tom je krutá lekce z tržní ekonomiky: Když dovozcům z politických důvodů omezíte zisk, přestanou vás dřív nebo později zavážet. Evropská unie a my v ní teď mimochodem kráčí k tomu, že se jí dostane stejné lekce, že bude vyučena Ruskem, jemuž se jako zákazník poněkud bláznivě snaží diktovat maximální cenu, za jakou smí svou ropu a ropné produkty do světa prodávat.

Premiér Orbán nemá skrupule v používání regulací a subvencí. Regulovaly nebo regulují se i ceny elektřiny a plynu (za první pololetí 2022 mělo Maďarsko nejnižší ceny plynu pro domácnosti v celé EU a druhou nejlevnější elektřinu). Ale to by nebyl celý obrázek. Jedna věc je slabost pro regulace a etatismus ve chvíli akutní nouze, druhá věc je, že na rozdíl od většinového proudu v EU takto draze získaný časem aspoň má snahu nějak využít. A nejde teď o to, že od začátku války na Ukrajině volal po diplomatickém řešení (zdá se, že v prvních asi pěti týdnech ještě bylo možné), že později v EU vyjednal výjimku na embargo pro jižní větev ropovodu Družba, čímž mimochodem pokryl i český hospodářský zájem.

To je geopolitika, nás v této souvislosti zajímá ideologie, respektive její potěšující nedostatek: Letos už Orbánova vláda zastavila dotace do nových solárních panelů (zatímco česká vláda mluví o rehabilitaci solární energie a premiér si ve svém programu najde čas, aby zašel na křest soláry osázené střechy Kongresového centra); Orbán plánuje zvýšit těžbu plynu v zemi z 1,5 na 2 miliardy kubíků ročně; vláda bez nějakého vnitřního trápení prodlužuje životnost jaderné elektrárně Paks; Orbán plánuje zvýšit těžbu uhlí; největší hnědouhelná elektrárna Mátra, která měla do roku 2025 dosloužit, pojede dál. Maďarsko je energeticky úplně jiný svět než Česká republika, natož Německo i v tomto ohledu.