Andrej Babiš chce Věru Jourovou do Evropské komise nominovat podruhé a tentokrát pro ni bude žádat významnější místo, komisariát pro vnitřní trh. Ale Jourová má významné portfolio už dnes, jen se to Babišovi, který flirtuje s populismem light a svoji antisystémovou image se pro předvolební účely pokouší rozšířit i na Brusel, nehodí. Komisařka pro spravedlnost, spotřebitele a rovnost pohlaví Jourová totiž sehrála klíčovou úlohu v tažení EU proti úplné svobodě slova na sociálních sítích.

Byla to Jourová, kdo v květnu 2016 se čtyřmi firmami (Facebook, Microsoft, Twitter, YouTube; později se připojil Google a další) podepsal tzv. Protokol o přijatelném chování (Code of conduct). Cílem této údajně dobrovolné úmluvy bylo omezit na sítích tzv. nenávistný projev (hate speech), definovaný v našem světě nikoli jako vědomá urážka konkrétní osoby, ale jako výrok, který by mohl urazit nějakého člena dané skupiny, od sexuálních po náboženské menšiny.

Jádrem závazku z roku 2016 bylo mazat ilegální obsah do 24 hodin od udání. Za těch několik let se nashromáždila řada příkladů a protipříkladů se společnou tendencí: maže se především od středu doprava, úspěšní udavači se rekrutují od progresivního středu doleva (byť v USA se loni zavíraly i účty Antify). Někteří evropští pohlaváři vyjadřují s Facebookem, protože o ten jde mazačům cca na prvním až třetím místě, jistou nespokojenost, prý je při zavírání účtů a výmazech pořád zbytečně váhavý. Chtělo by to závaznou, tvrdou regulaci. Oproti tomu naše komisařka Jourová vždycky vystupovala proti tvrdé regulaci a za neformální, podzákonný nátlak. Před měsícem vyšla zpráva Evropské unie, která Jourové dává za pravdu, odstraňovat ilegální i jenom nepohodlný obsah se dá i bez formální cenzury. Podle zprávy Komise se téměř 90 procent v zemích EU nahlášeného obsahu sociálním sítím podaří zkontrolovat během 24 hodin, dohromady pak vymažou 72 procent nahlášeného obsahu. Věra Jourová: „Dnes, dva a půl roku“ od podpisu Protokolu o přijatelném chování, „můžeme říci, že jsme zvolili správný přístup a správné celoevropské standardy, jak se vyrovnat s tímto závažným jevem, a to při zachování úplné svobody projevu.“ Je to čistý Orwell, protože nikde v západním světě Facebook a spol. nemažou tak jako v Evropě. Protokol o přijatelném chování je zajímavý i tím, jak se vypořádal s častými stížnostmi na to, že internetoví giganti svým postiženým zákazníkům na jejich stížnosti neodpovídají. V protokolu se firmy zavazují dávat zpětnou vazbu – nikoli vymazanému, ale udavači.

Podle zprávy z letošního února nejvíc nahlášeného obsahu, asi 85 procent, maže YouTube. Facebook se ohromně zlepšil a po prvotní nechuti dnes odstraní nějakých 82 procent nahlášeného obsahu. Kdo Evropě dělá starosti, je Twitter, který loni nahlášeného obsahu smazal jen 42 procent, nicméně náprava už je na cestě, ředitelství se k ní loni zavázalo veřejně. Je to velice rychlý vývoj, ještě v roce 2016 se v EU vymazalo „jen“ 28 procent nahlášených příspěvků.

Druhé pole, na němž EU usměrňuje sociální sítě, je tzv. potírání dezinformací. Loni na podzim se čtyři giganti – Facebook, Google, Twitter a Mozilla – dohodli na Protokolu o zacházení s dezinformacemi (Code of Practice on Disinformation). Ani tady to nebyl žádný dobrovolný výron seberegulace, ale odpověď na předchozí tlak z Bruselu. Čtvrt roku předtím se Evropská rada usnesla, že letošní volby do Evropského parlamentu budou speciálně ohroženy dezinformační kampaní z Ruska a snad i dalších mimoevropských zemí.

Takže Facebook a další signatáři Protokolu II se ve jménu evropské demokracie zavazují odstraňovat falešné účty, přerušit dezinformačním serverům tok příjmů z reklamy, viditelněji označovat příspěvky, které jsou ve skutečnosti politickou reklamou, usnadnit uvědomělým občanům podávání stížností. Platformy budou dávat přednost „spolehlivým zpravodajským zdrojům“. Vymahačem druhého paktu nebyla Jourová, ale komisařka z další postkomunistické země – Bulharka Mariya Gabrielová, která má na starosti digitální ekonomiku.

Následně Komise vydala svůj Akční plán, v něm nalezneme jak varování internetovým gigantům, že plnění závazků z paktu po nich bude vymáhat, tak třeba požadavek, aby členské státy doma podporovaly nevládní fact-checkery, tedy zřejmě něco na způsob českých Evropských hodnot nebo Manipulátorů.cz.

Celkově lze konstatovat, že politické – nikoli ekonomické! – krocení sociálních platforem v EU za poslední tři roky značně pokročilo. Evropský ředitel Googlu Matt Brittin se pyšní tím, že na boji proti nenávistným projevům pracuje deset tisíc jeho zaměstnanců. Facebook šplhounsky oznámil, že před evropskými volbami zřídí ve své evropské centrále v Dublinu speciální krizové centrum proti dezinformacím.

To, že se sociální sítě staly shromaždištěm odporu proti jejich politice, si evropští politici uvědomili při migrační krizi, tedy na podzim 2015. Z té doby pochází i záznam, na němž Angela Merkelová během jedné konference OSN v New Yorku domněle mimo dosah mikrofonů tlačí Marka Zuckerberga, jestli už Facebook „na tom“, myšleno na agresivních postech vůči „uprchlíkům“ (a uprchlické politice její vlády), pracuje. Dnes je sázka vyšší, vykonavatelům nátlaku jde o politické přežití mocenské garnitury, přičemž ohrožení neustává, ani kdyby eurovolby dopadly pro garnituru dobře. V Akčním plánu stojí: Jde o „ochranu demokratického systému a veřejné debaty v souvislosti s evropskými volbami v roce 2019 a stejně tak s řadou národních a místních voleb, které se budou v členských státech konat do roku 2020“. Na následujících stránkách tohoto čísla světoznámý advokát svobody slova Flemming Rose dovozuje, že za politikou Evropské komise není ani tak strach z Kremlu, jako spíš obava z nezvládnutého vývoje uvnitř členských států.