Ze všeho nejvíc to vzbuzuje pocit neskonalé trapnosti. Premiér České republiky už týden před veřejností tají, co říká audit Evropské komise o jeho střetu zájmů, a připomíná tak nezvedeného žáka, který skrývá před otcem poznámku v žákovské knize. Nutno ocenit, že přinejmenším do pondělí, kdy je uzávěrka Týdeníku Echo, tajil on i jeho lidé úspěšně.

Zbývala tak (a možná dosud zbývají) jen nepřímá a anonymní svědectví, co vlastně audit obsahuje. Přesto jsou dost výmluvná k tomu, aby bylo zřejmé, že se dosud skrytě, přesto zřetelně, rozjíždí nesmiřitelný právní konflikt mezi Českou republikou a Evropskou unií. Někdo to může považovat za neštěstí, jiného to může potěšit.

České zákony středočeským právníkům

Nepublikovaný audit měl podle dostupných zdrojů potvrdit předběžnou zprávu z konce května, podle níž je premiér Andrej Babiš od února 2017 ve střetu zájmů podle českých i evropských zákonů. Střet spočívá v tom, že v roli šéfa vládní strany, vicepremiéra a později premiéra spolurozhodoval o dotacích pro holding Agrofert, který ovládá prostřednictvím svěřenských fondů. Proto nemůže Evropská komise dotace v řádu stovek milionů Agrofertu proplácet a neměl by je proplácet ani český stát. Zatím jde o první audit, který se týká průmyslových a ekologických dotací. Ten druhý, který se týká zemědělství, dosud na definitivní verzi čeká.

O mnoho víc se v pondělí ještě nevědělo, pokud se nepočítají reakce Andreje Babiše a jeho souputníků. Přiznali, že zpráva skutečně přišla, nepřímo potvrdili, že je pro premiéra i Agrofert nepříznivá, ovšem upozorňovali, že ji nelze brát vážně. Zpráva prý neobsahuje úplně definitivní verzi, Česká republika ji ještě může zpochybnit a do dvou měsíců tak učiní. V rozporu s tím je tvrzení mluvčího Evropské komise Erika Mamera, podle kterého jde o konečnou verzi. Ještě se o ní může jednat, například se Češi mohou vyjádřit k tomu, jak budou uplatněny pokuty za špatné čerpání dotací. Je možné navrženou korekci snížit, případně se dohodnout, že se peníze původně slíbené Agrofertu utratí za jiné projekty. Česko se také může odvolat k Evropskému soudu v Lucemburku, v případě neúspěchu však o peníze přidělené Agrofertu definitivně přijde.

Tahanice o to, kolik Česko vrátí nebo nevrátí, budou zábavné, ovšem skrývá se za nimi hlubší rovina konfliktu. Zatím všechny známé okolnosti svědčí o tom, že Babiš a tím ani Česká republika neustoupí. Pokud šlo o peníze, ještě neustoupil nikdy. Nejde ani tak o to, jestli půjde na Evropský soud, za každou cenu však bude držet dotační linku pro Agrofert. V posledních týdnech už také za tím účelem učinila veřejná správa několik kroků. Městský úřad Černošice sice také vyhodnotil, že ke střetu zájmů došlo, ovšem Babiš se odvolal ke Krajskému úřadu Středočeského kraje, Středočeši dali koncem září jeho námitkám za pravdu a případ vyhodnotili opačně než Černošice i Brusel. Premiér ve střetu zájmů není, a pokud by snad měl vliv na svěřenské fondy, tak se tím nic nemění. Dostal by se do něj jen v tom případě, kdyby osobně držel akcie Agrofertu.

Od toho se už odvíjejí další kroky. V dokumentu z počátku listopadu úkoluje státní tajemník ministerstva zemědělství Jan Sixta úředníky včetně těch, kteří rozhodují o dotacích a zakázkách. Na dvou stranách právnického textu se odvolává na středočeský verdikt ve věci Agrofertu a důsledně připomíná, že „v současné době nejsou známy žádné konkrétní skutečnosti, které by byť jen naznačovaly, že (…) zakladatel fakticky ovládá dotčené svěřenské fondy“. Státní zemědělský investiční fond poté oznámil, že začne proplácet pozastavené dotace, které byly Agrofertu přiděleny po únoru 2017.

Bude záležet na tom, jak dobré mají úředníci nervy a jestli se odváží dotace proplácet bez ohledu na hrozící trestní stíhání podle paragrafu o hospodaření se svěřeným majetkem. Přesto platí, že česká státní správa uplatňuje paragrafy evropského i českého práva jinak než úřady v Bruselu. Tím se premiérovi otevírá možnost Evropskou komisi ignorovat, případně s ní rozjet soudní proces. Do té doby, než spor skončí, může podřízené úředníky přímo nebo nepřímo úkolovat, ať Agrofertu svěřují zakázky a proplácejí dotace. „Je zcela absurdní, že Brusel vykládá český zákon, navíc úplně nesmyslně,“ naznačil Babiš správnou cestu, tedy používat zákony podle toho, jak je v podání Středočeskému kraji vyložili Babišovi právníci.

Publikovat, nebo zahynout

Jít do války s Babišem není pro Evropskou komisi komfortní vyhlídka. Může zvolit cestu drastických opatření, například zastavit Čechům veškeré dotace, dokud nedají případ Agrofert do pořádku. Nezkušení komisaři mají za sebou pár dnů v úřadě a s něčím takovým jistě nebudou spěchat. Na druhé straně jim však hrozí, že dlouhodobým přetahováním s českým premiérem utrpí jejich prestiž. Jeden krok ovšem mohou učinit bez velkého rizika, konkrétně nechat utéci definitivní verzi auditu, stejně jako jejich předchůdci loni pustili analýzu bruselské právní služby.

Od Bruselu není možné čekat, že se pokusí svrhnout premiéra členské země EU, a je také správně, že se o to nepokouší. Vládce členského státu vybírají a také se ho zbavují sami občané. Při pohledu zvenčí nejde úplně dobře pochopit, proč mají Češi takovou slabost pro premiéra, který představuje očividné riziko pro právní stát, jak potvrzuje poslední vývoj kauzy Čapí hnízdo. Také je to premiér, který si dokáže osedlat státní správu. Sice má být nezávislá a dodržovat zákony, teď však podle řady indicií prostě dělá to, co si přeje jeden miliardář. Třeba si tuzemské obyvatelstvo někdy uvědomí, že současná vláda včetně premiéra zemi neprospívá, a vyžádá si nějakým standardním způsobem jeho rezignaci. Zveřejnit audit znamená další pokus Čechy probudit. Nic víc není třeba od Bruselu žádat.