KOMENTÁŘ Mariana Kechlibara

Rakouská metoda: žaluj

KOMENTÁŘ Mariana Kechlibara
Rakouská metoda: žaluj

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Rakouská vláda oznámila, že projde-li na celoevropské úrovni záměr zařadit jadernou energii mezi ekologické zdroje, bude toto rozhodnutí žalovat. Rakušané ve svém odporu nejsou sami; proti akceptaci jádra je i Německo, Portugalsko, Dánsko a Lucembursko. Pouze Vídeň však zatím hrozí žalobou.

Není to poprvé, co se Rakušané snaží zabránit jiným státům v rozvoji jaderné energetiky. Z dávnějších časů, kdy se ještě stavěl Temelín, si čtenáři budou pamatovat blokády na hranicích a Rakušany financované sdružení Jihočeské matky, jehož předsedkyně Dana Kuchtová to jeden čas dotáhla až na ministryni školství. Rakouští politici se o budoucí JE Temelín vyjadřovali jako o „šrotových reaktorech“ (Schrottreaktor), kteréžto líbezné označení dnes pro změnu používají na adresu slovenské elektrárny Mochovce. Pohrdání vůči zaostalým Východoevropanům, kteří určitě neumějí dát dohromady funkční jaderné zařízení, je z rakouské strany více než zjevné. (Při dovozu již vyrobené elektřiny už takové urážky nezaznívají; ta se hodí, ať je její původ jakýkoliv.)

V minulosti žalovali Rakušané jak na maďarskou elektrárnu Paks, tak dokonce na značně vzdálenou britskou elektrárnu Hinkley Point C, která leží asi tisíc kilometrů od nejbližšího cípku rakouského území a 1500 km od Vídně. (Pro srovnání: 1500 kilometrů daleko od Vídně se nachází třeba střední Tunisko.) Součástí tehdejší rakouské žaloby bylo tvrzení, že Británie mohla místo jaderné elektrárny postavit stejné množství větrných elektráren, což Evropský soudní dvůr odmítl jako nerealistické – a zdůvodnil to nespolehlivostí výroby větrné energie. Nicméně zdá se, že chuť k žalobám nepřešla Rakušany ani po této porážce a budou to zkoušet znova.

Arogance, se kterou se rakouská politická vrstva snaží přinutit jiné státy, aby se podřídily jejím představám o správném energetickém mixu, je jedna věc. Praktické dopady druhá. Poslední léta dost zřetelně ukázala, že slunce, voda a vítr si žijí po svém a že evropská přenosová soustava se co chvíli musí potýkat buď s náhlým propadem výroby, nebo naopak s přebytkem, který není v daný moment jak použít. Zubatá křivka cen energie na německém spotovém trhu připomíná křivku kreslenou rozverným opilcem, kterému dali za úkol vyrobit co nejdivočejší čáru, a roky 2020–2021 jsou extra divoké. To je trest za spoléhání se na pánaboha nebo přírodu, podle toho, kterému pohledu na svět dáváte přednost.

Bez nějaké formy jaderné energie se do budoucna téměř jistě neobejdeme. Není možné posázet celou Evropu větrníky a pokrýt solárními panely. Zastánci takového přístupu tvrdí, že vždycky někde svítí a fouká, jenže k tomu, aby toto opravdu fungovalo, by každý ten svítící a foukající region musel být schopen pokrýt potřeby celé Evropy. A to by znamenalo postavit těch záložních větrníků a solárních panelů obrovské množství.

Je spousta důvodů, proč kritizovat jadernou energii konstruktivně. Ano, stávající model výstavby elektráren je drahý a pomalý – ale to je spíš důvod k tomu, hledat levnější a rychlejší postupy. Ano, něco se musí dělat s vyhořelým palivem – ale to je důvod k tomu, hledat metody, jak jej recyklovat k novému užití. Ale rakouská a teď už i německá kritika má podobu snahy o sabotáž, a to nejen u nich samotných, ale po celé EU.

Představte si, že takový přístup by měli naši předci a po potopení Titaniku nebo zřícení prvního letadla by zakázali veškerou další výstavbu velkých lodí a veškerých letadel. Čím bychom se plavili a létali? Galeje a balony; to by byl dnešní civilizační standard.
Rakousko, nežaluj. Neděje se ti žádná újma a žalobníčci šikanující své kamarády byli odporní už ve školce.

 

23. listopadu 2021