Výpisky ze zahraničních deníků, časopisů a knih

Mandát, šmandát

Výpisky ze zahraničních deníků, časopisů a knih
Mandát, šmandát

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Když Ivan Krastev ve své knize Po Evropě, žalozpěvu na zklamané naděje východní Evropy z demokracie, popisoval nové globalizované východoevropské elity, vypíchl, jak jsou odpoutané od zkušeností svých krajanů. Nezáleží jim na stavu místního školství ani zdravotnictví – využívají soukromé. „Ztratily schopnost sdílet vášně svých spoluobčanů… Meritokratické elity jsou velmi propojené, ale jejich sítě jsou horizontální. Přední ekonom v bulharské Sofii se důvěrně zná se svými kolegy ve Švédsku, ale nemá znalosti o starostech těch svých spoluobčanů, kteří v technokratických zkouškách neuspěli. Velmi pochybuje o tom, že by se od nich mohl v něčem poučit.“

Sofijská ekonomka Kristalina Georgieva byla jistě velmi dobře propojená. Jinak by nevyšplhala až do nejvyšších pater Světové banky. Odtamtud si v roce 2010 odskočila do Bruselu, kde to dotáhla až na místopředsedkyni Evropské komise, aby se do Světové banky v roce 2014 zase vrátila a doputovala až do funkce nejvyšší. V roce 2019 se z ní přesunula o kancelář vedle do čela sesterského Mezinárodního měnového fondu.

Nevím, do jaké míry vás hřeje u srdce takový kariérní úspěch Východoevropanky. Pokud moc ne, aspoň se vás nemusí zvýšenou měrou dotýkat informace, že v září zveřejněné vyšetřování externí právní firmy dospělo k závěru, že Georgieva vyvíjela nátlak na podřízené, aby vylepšili postavení Číny ve zprávě Doing Business za rok 2018. To je takový ten žebříček, podle kterého jsme asi stotřicátípátí na světě v délce stavebního řízení. Tak aspoň víme, jak vzniká. Ale Georgieva jakékoli nepatřičnosti popřela a minulý týden ji západní země podržely ve funkci.

Díky svému přesunu do MMF už nemusela vysvětlovat další kontroverzi, když v roce 2020 Světová banka zablokovala publikaci jedné interní výzkumné zprávy. Napsal o tom The Economist i s tím, že zřejmě kvůli tomu rezignovala hlavní ekonomka banky, a autoři studie na sociálních sítích historii nepopřeli. Banka rychle couvla a studii zveřejnila.

Čím byla studie citlivá? Zjistila zajímavý vztah: když Světová banka vyplatí částku nějaké zemi vysoce závislé na zahraniční pomoci, tak v tom čtvrtletí stoupnou úložky v offshorových daňových rájích, a to zejména v bankách známých svou ochranou anonymity klientů. Ale ne v jiných čtvrtletích a v jiných finančních centrech. Autoři odhadují, že takto je odkloněno okolo sedmi procent zahraniční pomoci. Čím je země na pomoci závislejší, tím víc – kde zahraniční pomoc činí víc než tři procenta HDP, bývá to patnáct procent.

Ve věci migrace v posledních letech ustoupila vítací politika zavírací politice. Ovšem s morální náplastí, že těm lidem „budeme pomáhat na místě“, aby k nám nemuseli odcházet. To zahřeje u srdce každého cynika, který ví, že převažujícím závěrem z celé historie zahraniční pomoci rozvojovému světu je, že nefunguje. Na tom nic nezmění ani uvedená studie. Cynismus je mocnější a náplast drží dobře.

I premiér Babiš říkával, že budeme raději pomáhat na místě, a většina k tomu souhlasně mlčela. Teď někteří nemlčí a přicházejí při interpretaci voleb se závratně originálním názorem: že vláda koalice Spolu a PirStan by měla vládnout hlavně pro lidi, kteří ji nevolili. Propadlo nejvíc hlasů v dějinách ČR, levice není ve sněmovně vůbec reprezentována, zněla argumentace.

Lze souhlasit s tím, že koaliční politici se musí snažit voliče, kteří je nevolili, získat – to vždy. Ale kvůli tomu, že nejsou ve sněmovně zastoupeni? Ona opozice v parlamentu málokdy může pro své voliče něco přímo udělat. Má tam kontrolovat vládu. Ale proč by vláda měla trestat lidi za to, že ji volili? Skoro jako bychom v tom slyšeli nepřiznané přesvědčení, že správná vláda má být levicová.

John F. Kennedy se ujal moci dokonce ve stínu podezření z volebních podvodů. A zastavilo ho to v rozmachu? Rozhodně ne. Když se kdosi snažil mandát pro jeho politiku zpochybňovat, odpověděl mu prý s nádherným využitím jazykové libůstky nazývané „šm-reduplikace“, již si americká angličtina osvojila z jidiš: „Mandát, šmandát. Mandát je, že já jsem tady (v Bílém domě), a vy ne.“