Jeden z nejpůvabnějších rekreačních objektů, jaké jsem dosud měla možnost navštívit, stojí v drsné krajině Českého středohoří. S minimálními náklady a maximálním využitím místních materiálových i lidských zdrojů zde byla do torza obvodových zdí bývalé stodoly vestavěna jednoduchá dřevostavba. „Projekt nazýváme konceptuálním, protože jsme tuto stavbu použili a nadále používáme jako experimentální prostor, na kterém si ověřujeme některé architektonické a prostorové vazby,“ říkají architekti z ateliéru Labor13. Domnívají se, že člověk ve skutečnosti nepotřebuje ke svému bytí tolik uzavřené plochy, kolik je dnes v domech projektováno. Rozvíjejí dispoziční řešení směrem k naprostému minimalismu, kterému však zároveň nic nechybí.

Mladí manželé se třemi malými dětmi původně hledali stodolu, kterou by bylo možné proměnit v rekreační objekt. Nedaleko obce Verneřice nakonec našli kdysi velkolepé stavení, jehož střecha se zhroutila pod poslední sněhovou nadílkou. Do rekonstrukce sídla na polosamotě, jehož součástí býval i taneční sál, se nikomu nechtělo. Architekti z ateliéru Labor13 – Albert Pražák, Martin Vomastek a Jiří Bardoděj – se rozhodli ponechat torzo obvodových zdí a novostavbu do něj integrovat. Vznikla tak kompozice polootevřeného dvorce s čelně umístěným objektem obytné části. Novostavba je od severu chráněna původní masivní kamennou stěnou, jež spoluvytváří jakési vstupní závětří objektu. Objekt sám je zcela otevřen – prostřednictvím paterých vrat – do prostoru vymezeného zbývajícími zbytky obvodových zdí stodoly. V tomto prostoru je tak jasně definována soukromá zahrada, vymezená vůči okolní divoké vegetaci.

Objekt byl navržen tak, aby jej bylo možné zrealizovat prostřednictvím běžných, dostupných metod a za nízkých pořizovacích nákladů. Původní stavení sloužilo jako důl stavebních materiálů a podařilo se je maximálně vytěžit. Na stavbě pracoval tesař ze sousedství a velké okno zase leželo v místní sklenářské dílně… Až kýčovité průhledy na staré kamenné zdi vyrovnává radikální výhled na vysílač Buková hora západním oknem. Právě kontrast mezi radikálně úsporně pojatou (leč velmi útulnou) novostavbou a romantickými kulisami, do kterých je zasazena, dává objektu Matrelík neopakovatelnou atmosféru.