Celý svět hledá lék a vakcínu na nový koronavirus. Komu se to podaří, má zajištěnou globální publicitu. A jeho země s ním. Je to jako krizová olympiáda nejlepších světových biochemiků a virologů. Jedním z jejích vítězů už se teď stává Tomáš Cihlář. Odchovanec pražského Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd v Dejvicích, který proslavil už profesor Antonín Holý léky na AIDS a hepatitidu B, je v současné době viceprezidentem americké farmaceutické společnosti Gilead Sciences. V ní se svým týmem vyvinul účinnou látku remdesivir. Původně s se ní počítalo jako s virostatikem proti ebole. Když se ale v lednu naplno v Číně rozjela a do celého světa začala šířit epidemie nového koronaviru, lékaři všude začali zkoušet všechny možné léky na různé jiné nemoci a jejich kombinace.

V Americe vyzkoušeli na jednom z prvních nakažených i Cihlářův remdesivir. A on zabral. Poté se začal podávat i nemocným v čínském Wu-chanu, kde nákaza propukla. Čína požádala o uvolnění patentu a ve Wu-chanu začaly ve zkrácených lhůtách první klinické testy. Zároveň se začalo testovat i v Americe. Prvním účastníkem klinického testu tam byl ve fakultní nemocnici univerzity v Nebrasce nakažený pasažér evakuovaný koncem února z výletní lodi Diamond Princess. Ta byla kvůli výskytu koronaviru na palubě od začátku února dva týdny v karanténě v japonském přístavu Jokohama. Stala se jedním z největších ohnisek nákazy. Do klinické studie remdesiviru se budou moci ve Spojených státech zapojit všichni nakažení koronavirem. Jedinou podmínkou je, že budou mít jen mírné příznaky. Lékaři chtějí do testů zapojit dohromady na čtyři sta lidí v padesáti zemích světa. Polovině z nich dají remdesivir, zatímco zbytku bude podáno pouze placebo, tedy látka bez účinku upravená do stejné podoby jako lék.

Gilead jedná s americkým Úřadem pro potraviny a léčiva (FDA) o všech potřebných certifikátech, aby se remdesivir mohl po úspěšných testech velmi rychle začít plnit do dávek dostupných přímo pacientům. „První dvě studie zkoumají bezpečnost a efektivnost přípravku na pacientech s vážnějšími příznaky COVID-19. Dvěma různým skupinám bude remdesivir podávám pět a deset dní. Druhá studie bude posuzovat bezpečnost a efektivnost u pacientů s mírnějšími příznaky. Zkoumá se, jak se u nich bude nemoc vyvíjet ve srovnání s pacienty se stejně mírnými příznaky, kteří dostávají jenom standardní, v této chvíli dostupnou a řádně otestovanou péči,“ uvádí o stavu testů Cihlářova remdesiviru Gilead. Když všechno půjde podle očekávání virologů, mohl by být do dubna remdesivir zaregistrován jako lék s prokázanými účinky na koronavirus. S americkým atestem od FDA by pak velmi rychle mohl být podáván nakaženým po celém světě. Čech Tomáš Cihlář má šanci vstoupit do historie jako ten, kdo vynalezl lék na koronavirus. Jako už je tam zapsaný profesor Antonín Holý jako objevitel léku na AIDS a hepatitidu B. Sám dejvický ústav už dnes figuruje ve struktuře americké společnosti Gilead Sciences jako jedno z jejích výzkumných center. „Firma Gilead platí našemu ústavu na licenčních poplatcích 100 milionů dolarů ročně, to jest dvě miliardy korun. Takovou sumu na licenčních poplatcích nevydělá ani slavný MIT (Massachusetts Institute of Technology – pozn. red.). Ústav pro organickou chemii a biochemii je větší plátce daní než ruzyňské letiště,“ řekl v rozhovoru pro Týdeník Echo č. 9/2020 Jan Konvalinka z dejvického ústavu. Tomáš Cihlář je nejlepší reklamou na Českou republiku. Dává světu vědět, že tady vyrůstají skvělé mozky schopné vítězit v nejtvrdší vědecké soutěži.

Sledování největších letišť světa z Pardubic

Biochemie a technologie jsou tím, co v současném světě udává tón. Jsou to ty globální obory s nejvyšší přidanou hodnotou, kde se vydělává na prodeji znalostí, schopností a objevů. Na nich rostou nejbohatší a nejvyspělejší ekonomiky světa, kde jsou nejvyšší platy a životní úroveň. Země s osvícenými vládci si to uvědomují a snaží se pro tyto branže vytvářet co nejlepší podmínky. To nemusí být dotace, ale především skvělé školy, kde se rodí noví Tomášové Cihlářové. Vedle špičkových škol a akademických pracovišť jsou to co nejhladší podmínky pro to, aby firmy a investoři mohli snadno dávat peníze do špičkových vědeckých oborů.

Remdesvir není jediným příběhem, kde Češi se svými objevy dokázali prorazit v globální konkurenci. Do technologické první ligy patří letectví a řízení čím dál hustšího provozu. Systémy pro řízení letadel přistávajících na patnácti z padesáti největších letišť světa podle počtu odbavených pasažérů, jak je registruje statistika Airport Council International, jsou z pardubické firmy ERA ze skupiny Omnipol. O něm se referuje hlavně v souvislosti s armádními zakázkami. O civilních technologiích už méně. Právě její systémy přitom navádějí letadla na obou mezinárodních letištích v Pekingu, Dubaji, největším evropském letišti, londýnském Heathrow, evropské dvojce v Amsterdamu a trojce ve Frankfurtu. Podle počtu odbavených cestujících následuje letiště v indonéské Jakartě, v Singapuru, malajsijském Kuala Lumpuru, Bombaji, Torontu a Mnichově. Všechno jsou to zakázky vyhrané v tvrdé světové konkurenci v posledních patnácti letech. Nepomáhala k nim žádná ekonomická diplomacie politiků. Stejně jako nepomáhala pražským biochemikům a virologům.

Stejně jako pražský Ústav organické chemie a biochemie není ERA start-upem, ale navázáním na tradici, která byla schopna chytit nejnovější technologické trendy. Vznikla z pardubické Tesly, která už za sebou měla padesát let ve vývoji originální české technologie v pasivní radiolokaci. Jméno si vývojáři z ERA získali unikátním pasivním sledovacím systémem VERA-NG pro sledování a identifikaci cílů ve vzduchu, na zemi i na moři, využitelným pro protivzdušnou obranu. Definovala tak novou kategorii senzorů PET (Passive ESM Tracker – Pasivní sledovací a průzkumný systém). Do řízení letového provozu na největší světová letiště se ERA dostala tím, že prosadila multilateraci mezi základní technologie pro sledování pohybu letadel od vzletu až po přistání.

Česká alternativa Googlu

Třetím výrazným příběhem z poslední doby je brněnská firma Kiwi, která se stala jedním z hlavních světových vyhledávačů levných letenek. To je na rozdíl od biochemiků z Prahy i vývojářů z Pardubic čistý start-up, na němž jeho zakladatelé i investoři, kteří jim dali základní startovní kapitál, vydělali poté, co si Kiwi koupil americký investiční fond Atlantic General. Majitelé cenu transakce nikdy nezveřejnili. Podle odhadů se pohybuje v miliardách korun. Roční tržby společnosti Kiwi, která má po celém světě několik tisíc zaměstnanců, dosahují přes 30 miliard korun. Zakladatel firmy Oliver Dlouhý, který si v ní nechal i po vstupu amerického investora podíl, byl v minulých dnech oceněn v soutěži Podnikatel roku poradenské firmy EY. Bude Česko reprezentovat na světovém finále soutěže v Monaku. To je pro Česko vedle léku na koronavirus další skvělá reklama. Vyhledávač Kiwi využívají lidé po celém světě. Je to česká verze Uberu nebo Airbnb. Celá firma se zrodila na nápadu Olivera Dlouhého pokusit se najít algoritmus, který dokáže zkombinovat letenky několika leteckých společností, a dostat se tak na co nejlepší cenu. Aerolinky samy se tradičně zaměřovaly především na prodej zpátečních letenek. Jednosměrné byly dražší. Na stejné logice fungovaly vyhledávače před Kiwi. Dlouhý to dokázal prolomit a byl schopen dodávat lidem přes Kiwi mnohem víc cenově výhodných nabídek.

Na Kiwi je zajímavý ještě jeden trend. Zájem bohatých Čechů o zhodnocení peněz ve firmách postavených na objevech a inovacích. Byť je to spojené s rizikem, že se ty peníze nevrátí. Jedním z investorů do Kiwi, který na prodeji velmi dobře vydělal, byl bývalý generální ředitel ČEZ Martin Roman. Dnes je mezi českými miliardáři, investičními bankéři, spravujícími jejich peníze, i bohatými lidmi, kteří chtějí investovat jmění v řádech výrazně nižších, velký zájem o investice do nápadů, objevů a technologických start-upů. Sami se aktivně poohlížejí po přírodních vědcích a akademických ústavech, disponujících zajímavými objevy, které by se daly dobře prodat a využít. Bez zásahů státu a speciálních grantů a dotací na aplikovaný výzkum tady začíná živě fungovat spolupráce mezi vědou a soukromými financiéry. Ještě před pár lety bylo mezi bohatými lidmi módní kupovat si společenský status a prestiž financováním různých intelektuálních think-tanků. Jako to předváděl Zdeněk Bakala s Knihovnou Václava Havla a Aspen Institut nebo Luděk Sekyra se studovnou Tomáše Halíka v Oxfordu. Dnes přicházejí do módy investice do objevů v technologiích, biochemii nebo nanotechnologiích. Na rozdíl od think-tanků je tady příležitost reálně hodně vydělat, když se zadaří. Zároveň tyto investice jsou samy o sobě vnímány jako společensky velmi záslužné pro všechny strany polarizujících se kulturních válek. Dát peníze na nový lék nebo aplikaci je prostě společensky cool.

V Česku se začíná pomalu rodit kultura autentického propojení vývoje s byznysem a velkými financemi bez zásahů státu. Pražští biochemici jsou v čase vrcholící epidemie koronaviru skvělými tvářemi, schopnými přitáhnout pozornost velkých globálních firem a hráčů k Česku jako zemi, kde se rodí zajímavé nápady, do nichž se vyplatí investovat peníze, protože jsou schopné spoustu dalších peněz vydělat. Kvalitní základní výzkum musí vždy všude zaplatit stát. Smysluplné investice v tom aplikovaném jsou ale schopni lépe poznat soukromí investoři, kteří do něj dávají své vlastní peníze. Jak říká ve své knize Nasadit vlastní kůži libanonský analytik a finančník Nassim Nicholas Taleb: Ten, kdo má v rozhodování nasazený svůj vlastní zájem, se vždycky rozhoduje rozumněji než ten, kdo zodpovědnost za svá rozhodnutí nenese. Trefně to popsal někdejší ředitel české firmy Avast, jednoho z hlavních světových hráčů v antivirových programech, Američan Vince Steckler: „Základní pravidlo pro úspěch v podnikání v technologiích je nebýt závislý na státu. A stát rozvoji technologií nejvíc prospěje tím, když do podnikání nebude vůbec zasahovat. V Silicon Valley nebyla žádná podpora státu. Žádné dotace na výzkum. Žádné daňové úlevy a prázdniny. Žádné investiční pobídky. Do nadějných nápadů dávali peníze venture kapitalisté. Lidé, kteří měli peníze, nápad se jim líbil a cítili, že by na něm mohli vydělat. V Evropě, ale i v Asii se vlády snaží různě pobízet k podnikavosti: dotacemi, granty, půjčkami, pobídkami, úlevami. Nikde to nefunguje. Šance na úspěch to naopak ničí.“ Lék na koronavirus testuje a vyvíjí na vlastní náklady soukromá firma.

Svou polohou, krásou a historií atraktivní Praha propásla začátkem devadesátých let šanci stát se finančním a byznysovým centrem. Londýnem nebo Švýcarskem střední Evropy. Neměli jsme tehdy kvalitní, velmi snadno vymáhatelné zákony ani rozumnou regulaci, což jsou základní předpoklady pro to, takovým centrem se stát. Chyběla nám i rozšířená znalost angličtiny.

Teď se i díky koronaviru ukazuje, že máme šanci stát se mozkovým centrem střední Evropy, kde vyrůstají lidé, kteří jsou schopni vyvinout globálně poptávaný lék nebo technologii. Tím jsme mezi zeměmi střední Evropy výjimeční. Na západních univerzitách působí řada maďarských a polských vědeckých hvězd. Žádná z těchto zemí ale nezrodila technologické ani biochemické firmy schopné uspět v globální konkurenci. To se v postkomunistické Evropě zatím podařilo jen technologickému Estonsku, kde se zrodil třeba Skype.