Již druhé rozhodnutí o střetu zájmů premiéra Andreje Babiše vydal Městský úřad Černošice. Veřejnosti teď nezbývá než čekat na jeho publikaci, případně usuzovat z chování samotného premiéra, jak tentokrát dopadl. Možná ještě důležitější bude informace o tom, jestli tuzemské úřady dokážou rozhodovat nezávisle, anebo jestli se řídí podle pravidla „větší bere“.

První verdikt o tom, že premiér spáchal přestupek proti českému zákonu o střetu zájmů, padl v Černošicích už koncem ledna. Babiš se obratem odvolal a koncem března mu dal za pravdu Krajský úřad Středočeského kraje, který rozhodnutí radnice zrušil a vrátil k dopracování. Počátkem srpna tedy dostali Babišovi právníci k dispozici další rozhodnutí. Pokud nevznesou námitky, nabyde do konce měsíce právní moci a bude možné ho zveřejnit. Pravděpodobnější je ovšem vyhlídka, že spokojeni nebudou. Pak znovu podají odvolání Středočeskému kraji a veřejnost bude bez dalších zpráv o případu zase čekat, až kraj rozhodne.

Kdo kontroluje, ten ovládá

V těchto zdánlivě nezajímavých byrokratických operacích se skrývá odpověď na otázku, jak je na tom v tuzemsku právní stát. Není nic neobvyklého na tom, že odvolací správní orgán, v tomto případě Středočeský kraj, dostane námitky od toho, kdo ve správním řízení neuspěl. Běžný je také postup, že původní verdikt zruší a pošle zpátky na úřad první instance, aby námitky vypořádal. Proč by se s tím namáhal sám. Určitá zvláštnost se na dosavadním průběhu přesto odhalit může.

Úředníci z Černošic vydali celkem jednoznačné rozhodnutí o tom, že se Babiš jako poslanec dostal do konfliktu zájmů, protože ovládá mediální společnosti Mafra, Londa a Stanice O, které kromě jiného vydávají noviny MF DNES, LN a Metro, zároveň provozují Rádio Impuls a hudební televizní kanál. Důvod je srozumitelný a těžko se vyvrací. Babiš založil svěřenský fond AB private trust I, do kterého převedl devadesát procent akcií svého holdingu Agrofert včetně jeho mediální divize. Jako zakladatel jmenoval ve fondu tři protektory, ze kterých jeden musí být jeho rodinným příslušníkem, a také jim určil, jak mají fond spravovat. Konkrétně by měli firmě zajistit zisk a prosperitu. Pokud ovšem protektoři pravidla poruší, může je Babiš odvolat, tentokrát z pozice „obmyšleného“, tedy osoby, která jediná má nárok fond zase převzít do svého vlastnictví a také může činnost protektorů kontrolovat. Podle městského úřadu to stačí, aby se dalo hovořit o tom, že Babiš prostřednictvím fondu ovládá Agrofert i jeho mediální dcery.

Středočeský kraj v podezření

Premiér ovšem nasadil dobře placené právníky, kteří podle očekávání podali řadu námitek. Ty se staly jedním z podkladů k rozhodnutí krajského úřadu, který rozsudek Černošicím vrátil a svůj verdikt zveřejnil podle zákona o svobodě informací. Na první pohled to nevypadá příliš dramaticky. Krajský úřad upozorňuje na procesní chyby, například obviněný se prý nemohl vyjádřit k některým podkladům. Další námitky byly formální. Například upozornil, že dikce příslušného zákona neumožňuje tvrdit, že kdokoli „ovládá“ svěřenský fond. Městský úřad prý také nesprávně určil dobu páchání přestupku a dostatečně nezdůvodnil pokutu ve výši 200 tisíc korun. Za věcnou námitku je možné považovat výzvu, ať tedy městský úřad vysvětlí, jak může Babiš prostřednictvím fondu odvolat či jmenovat vedení Mafry, Londy a Stanice O.

Tady už se stalo něco podezřelého. Součástí verdiktu, který krajský úřad zveřejnil, nebyly námitky Babišových právníků, i když by takový postup odpovídal běžné praxi. Nikdo se tedy nemůže dozvědět, jestli krajští úředníci s odstupem a nestranně posoudili, jestli jsou námitky odsouzeného rozumné, případně jestli sami neobjevili nějakou chybu. Proto nejde vyloučit možnost, že jenom překopírovali námitky obžalovaného a opatřili příslušným razítkem. V takovém případě už lze pochybovat o jejich nestrannosti.

Pokud krajský úřad vyrobil svůj březnový verdikt právě tímto způsobem, pak paradoxně usnadnil práci v Černošicích. Každý zkušený úředník předem počítá s tím, že odsouzený v přestupkovém řízení podá námitky, zároveň si dokáže představit tyto námitky i způsob, jak je vyvrátit. Proto by bylo překvapivé, kdyby Černošice došly v srpnu k jinému závěru než v lednu.

Opět hrajeme o osud právního státu

Skutečná zatěžkávací zkouška zdejšího úřednictva ovšem nastane, až bude Středočeský kraj vyřizovat případné další odvolání. Úředníci obvykle v takovém případě stanovisko nižší instance potvrdí a ponechají na odsouzeném, ať se brání u správního soudu. Každý jiný postup by už vyvolal dojem, že práva premiéra chrání víc než v případě běžných občanů. Pokud by rozsudek znovu vrátili na kraj, museli by mít k dispozici lepší argument, než zveřejnili v prvním odvolacím řízení. Pokud by bez přesvědčivého důvodu dokonce rozsudek zrušili a přestupkové řízení zastavili, pak by se už těžko vyvracelo podezření, že rozhodli pod politickým tlakem.

Právní stát je určen nezávislostí policistů, státních zástupců a trestních, případně ústavních soudců. Tento široce sdílený názor odvádí pozornost od oblasti, kde se s právním státem nejčastěji setkává běžný občan, tedy při správním řízení, ať už v něm jde o majetkové poměry, stavební záležitosti, nebo třeba přestupky. Informace o tom, že úřady posoudily kauzu premiéra zaujatě v jeho prospěch, by se rovnala zprávě, že se občan sice může v běžném životě bránit proti různým mafiím spřaženým s místní radnicí či jiným typem úřadů, vyhrát však s nimi nemůže.