Lavírovat se dá do chvíle, než vás někdo s jasným zájmem a velkou silou donutí se rozhodnout. Do této pozice se teď dostala Čína. Od ruského útoku na Ukrajinu před téměř měsícem lavírovala a manévrovala. Jestli se někomu Putinův atak opravdu nehodil do jeho plánů, byl to Peking.

Chtěl si z Ruska dělat partnera, jakousi velkou surovinovou farmu. Zároveň ale pro svůj vzestup a úspěch potřebuje Západ. Přesněji řečeno globalizaci a co nejvolnější přístup do všech obchodních vazeb. A moc dobře ví, že klíče od globalizace drží stále Západ. Přesněji řečeno Amerika. Čína ví, že to partnerství zatím ještě potřebuje na naplnění svého plánu stát se největší a nejsilnější ekonomikou světa. A moc dobře ví, že Amerika má zatím stále navrch.

Jenže Západ po tom všem, co se dělo v minulých letech, Číně příliš nevěří. Podezírá ji, že chce hrát na obě strany a Moskvě by měla pokušení pomoci. Hra na obě strany je v této chvíli samozřejmě přirozený čínský zájem.

Americký prezident Joe Biden vyhodnotil, že riziko čínského lavírování je tak vysoké, že je třeba říct prezidentovi Si jasně a na rovinu, „jaké důsledky by měla čínská materiální pomoc Rusku, které brutálně útočí na ukrajinská města a civilisty“. Si na to odvětil, že konflikty a konfrontace nejsou ničí zájem. A že „krize na Ukrajině je něco, co nechceme vidět“.

Číňané přesně tuší, co by přišlo, pokud by Rusku jakkoli pomáhali nebo by se stali mezistanicí pro obcházení globální ekonomické izolace, do níž Západ Rusko čím dál víc uzavírá. Mají co ztratit.

Čínská kalkulace je celkem jasná. Pro splnění svých plánů na globální vůdčí roli potřebuje Západ a globalizaci víc než Rusko. Čína má tu výhodu, že má čas. Ví, že je na vzestupu. Ví, že se Západ jejího vzestupu bojí. Ale ví, že zatím ten Západ příliš potřebuje.

Čím dál víc se začíná mluvit o tom, jak se Rusko bude snažit obchodní blokádu obejít přes třetí země, které na něj sankce zatím neuvalily. Izrael, arabské země, jihovýchodní Asii. Že se zboží, které Rusko nemůže získat ze zemí, jež ho daly na černou listinu, bude překupovat přes ty, které s ním stále vazby mají. To by dost oslabovalo izolaci, kterou chce Západ Rusko přinutit k tomu, aby zastavilo svou agresivní politiku a stáhlo se z Ukrajiny.

Podobně jako s Čínou už Američané mluví i s Izraelem, jehož jsou ve světě nejbližším spojencem a do značné míry ochráncem. Tel Aviv drží tradičně dobré vztahy s Rusy i Ukrajinci. Po začátku konfliktu se je snaží udržet a fungovat v roli mediátora jednání. Izraelskými pasy ale disponuje řada ruských oligarchů, kteří se ocitli na západních sankčních seznamech. Včetně Romana Abramoviče. Izraelská média v posledních dnech informovala o zvýšeném provozu oligarchických privátních letů směrem z Ruska do Izraele.

Přitvrzující izolace Ruska a přibývající sankce včetně rozšiřujícího se okruhu jmen na seznamech těch, jimž se blokuje majetek, přirozeně zvyšují americký tlak na Izrael. Náměstkyně amerického ministra zahraničí Victoria Nulandová v rozhovoru s izraelskou stanicí Kanál 12 vyzvala Tel Aviv, aby se připojil k zemím, které Rusko izolují. Přímo řekla, že Spojené státy chtějí, aby se k sankcím proti Rusku připojila každá demokracie. „Nechcete se přece stát posledním místem, kde se perou špinavé peníze pohánějící Putinovy války.“

Vztah Ameriky s Izraelem je mimořádně důvěrný, takže ten tlak bude mít jistě úplně jinou podobu než u Číny. Když už ale takto mluví Washington se zemí takhle blízkou, dá se očekávat, pod jaký tlak na rozhodnutí se dostanou státy, které tak blízké vztahy nemají. A Západ v čele s Amerikou potřebují mnohem víc než agresivní Putinovo Rusko.