Kdo je hlavní arbitr západní morálky a toho, co je na veřejnosti přípustné? Velké banky a vydavatelé kreditních karet. Ukázal to spor ohledně obsahu na internetové stránce OnlyFans. Ta se eufemisticky označuje jako „stránka s předplaceným obsahem“, kde si tvůrci nechávají platit za obsah, který vytvářejí. A i když tam najdeme i nevinný obsah, drtivou většinu tvoří porno. Byl to rozhodně hlavní zdroj příjmů. Ale 19. srpna společnost ohlásila, že veškerý explicitní materiál na svých serverech od října zakáže. Minulou středu své rozhodnutí odvolala.

Prvotní rozhodnutí vyvolalo překvapení. Proč by se firma zbavila svého hlavního zdroje příjmů? Odpověď je, že na OnlyFans zatlačily banky. Zakladatel a šéf společnosti Tim Stokely listu Financial Times potvrdil, že velké americké finanční domy, například BNY Mellon nebo JPMorgan Chase, odmítly dál zpracovávat platby, pokud stránka bude hostit porno.

Také to vyvolalo pobouření. Tisíce „tvůrců“, jak jim OnlyFans říká, začaly protestovat a tvrdit, že přijdou o živobytí. Po sítích kolovaly srdceryvná vyznání, kolik času a úsilí do toho investovali, a nyní o všechno přijdou.

Část levice rozhodnutí vykládala jako pokračování boje křesťanské pravice proti pornografii jinými prostředky. Ten měl začít v šedesátých letech, nicméně ho křesťanská pravice prohrála po sérii soudních rozhodnutí, podle nichž bylo porno chráněno prvním dodatkem americké ústavy zaručujícím svobodu projevu. Nyní však zjistila, že pomocí manipulace velkých bank dokáže porno odříznout od finančních toků.

Prvním zářezem měl být investigativní článek komentátora New York Times Nicholase Kristofa. Ten v prosinci minulého roku popsal praktiky největšího pornografického portálu PornHub a jeho mateřské společnosti MindGeek. Na stránkách se běžně měla objevovat videa zobrazující nezletilé, znásilnění, týrání a další kriminální praktiky. PornHub obvinění odmítl. Zareagovali však vydavatelé platebních karet Visa a MasterCard, kteří zakázali platby na stránky vlastněné společností MindGeek. V reakci PornHub smazal všechna videa od neověřených poskytovatelů.

Zdá se, že výsledek tohoto snažení je jedoznačně pozitivní. Melissa Gira Grantová z magazínu New Republic to však právě spojuje s tažením křesťanské pravice. Upozorňuje, že Kristof na svém článku spolupracoval s organizací National Center on Sexual Exploitation, což je přejmenovaná neziskovka Morality in the Media, jež začala působit v šedesátých letech, bojuje proti pornografii a obchodu s bílým masem a byla spojována s katolickou církví.

Podle Grantové je zásah proti OnlyFans dalším pokračováním. Dokonce tvrdí, že boj proti pornu je jen zástěrka a cílem je vytvoření fundamentalistického křesťanského národa.

Jenže „boj o porno“ je složitější. Mnohé již napovídá právě spolupráce Nicholase Kristofa, jenž se označuje za progresivního demokrata, s National Center on Sexual Exploitation. Proti jsou i feministky vycházející z názorů Andrey Dworkinové, která považovala pornografii za ponižující a dehumanizující.

Proti nim stojí aliance progresivních feministek, které považují „sexuální práci“ za osvobozující a normální, a libertariánů.

Firma OnlyFans je považována za symbol „sexuální práce“. Většina plateb jde přímo „tvůrcům“ (OnlyFans si ponechává 20 % ze všech plateb), ti tak nejsou závislí na žádných třetích stranách, které by je mohly zneužívat. Rovněž se tam dá pohádkově zbohatnout, některé pornoherečky tam vydělaly statisíce až miliony dolarů.

Kritici však upozorňují na temnější stránky. Na neustálé virtuální obtěžování, na případy, kdy „fanoušci“ vypátrali bydliště „tvůrců“ a ohrožovali je. Na to, že milionové výdělky jsou výjimkou a drtivá většina vydělá pár set dolarů, pokud má štěstí. Na ignorování porušování pravidel ze strany OnlyFans.

Právě to se jí nejspíš stalo osudným. Na stránkách se totiž objevoval i materiál zobrazující nezletilé a banky zasáhly. Když firma OnlyFans oznámila, že její zákaz porna nakonec nevejde v platnost, zdůraznila, že dosáhla porozumění s poskytovateli plateb. Banky prosadily svou morálku.