S ministrem vnitra Vítem Rakušanem o svobodě projevu a cenách benzinu za války

Teď je možné přesvědčit Brusel

S ministrem vnitra Vítem Rakušanem o svobodě projevu a cenách benzinu za války
Teď je možné přesvědčit Brusel

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Ještě nedávno by se rozhovor s ministrem vnitra Vítem Rakušanem (STAN) točil kolem stipendia poslance Farského, kolem nového policejního prezidenta a kolem tlaku vlády na neočkované. Válkou na Ukrajině se i Rakušanovi prudce změnila náplň práce. Jeho resort, jmenovitě Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám, vede boj proti tzv. dezinformacím a cítí se být naším obráncem v jakési hybridní válce proti nepřátelským mocnostem. Kromě toho se vláda musí starat o vlnu ukrajinských uprchlíků a v neposlední řadě řešit raketový růst cen benzinu a nafty. Rozhovor vznikal den poté, co se kabinet Petra Fialy rozhodl na ceny pohonných hmot zatím nesahat. Ministr Rakušan je i vicepremiér, takže za postup vlády uprostřed energetické krize do značné míry spoluzodpovídá.

Jak válka na Ukrajině mění vaši agendu?

Mění ji zásadně, byť ani předtím začátky na úřadě nebyly standardní. Nastoupili jsme, když dobíhal covid, což taky částečně patří pod vnitro. Teď máme krizi tohoto rozměru a ministr vnitra řídí krizový management. Jsem předsedou Ústředního krizového štábu, přičemž štáb je přímo zodpovědný za architekturu celého toho řekněme záchytného systému. Takže posledních dvanáct dní je skladba práce dost monotematická, řeší se dominantně Ukrajina, vždycky až odpoledne dojíždím dvě tři schůzky, které se týkají i jiných témat.

A řídíte jen krizový management, nebo Ukrajina mění vaši práci i strategicky? Chápu, že třeba ministerstvo obrany to má přímočařejší, řekne si kvůli Ukrajině o peníze do rozpočtu navíc a dostane je.

U nás to samozřejmě takhle jednoduché není, protože ministerstvo vnitra teď nemůže přemýšlet jen ve své rozpočtové kapitole. Nejrůznější krizová opatření, která u nás ideově vznikají, se pak promítnou do rozpočtu úplně jiných ministerstev: záchytný sociální systém, náklady ministerstev školství, zdravotnictví a podobně. Ale i ta krizová opatření, která vydáváme přímo na vnitru, a to poměrně rychle a bez delšího zaváhání, můžou krizové řízení státu výrazně ovlivnit.

Na vnitru jste zdědil Centrum proti hybridním hrozbám, které dosud sklízelo kritiku a posměch. Myslíte, že dění posledních tří týdnů prokázalo, že má smysl?

Ale ta existence byla oprávněná vždycky. Spíš bych řekl, že centrum nebylo dostatečně využíváno. Docela bych se jich zastal a vrátil bych se tu ke covidové době, kdy oni byli schopni dost rychle detekovat největší nesmysly a dezinformace, co se objevovaly. A pokoušeli se je tak nějak postrkávat na mediální odbory různých ministerstev, včetně ministerstva zdravotnictví. Bohužel se s jejich informacemi nijak zásadně nepracovalo. Rozdíl proti předchozí době je hlavně v tom, že my s nimi vážně pracujeme, bereme je do krizového štábu i do strategických skupin, které připravují další kroky. Každopádně centrum jako takové smysl má, minimálně několik lidí v něm jsou lidé velmi výkonní a znalí dané problematiky.

Neboli za vaší vlády se jim spíš otvírá pole působnosti?

Určitě. My jsme se ještě před vypuknutím ukrajinské krize začali tématem dezinformací zabývat, a to tak, aby to nebylo jen plané řečnění. My se chceme zabývat už klasifikací, co to dezinformace je a jakým způsobem na ni může vláda proaktivně reagovat.

Dezinformace je hrozně široký pojem.

Je, určitě. A já jsem dalek toho, abych uplatňoval patent na pravdu, abych stanovoval, co je dezinformace. Takové puzení jsem nikdy neměl. Ještě coby učitel jsem v Kutné Hoře používal příklad, jak rozpoznat čistou a nebezpečnou lež. Když si nafotíme Kutnou Horu ze vzduchu, od jezuitské koleje, od Vlašského dvora, a potom ty fotky postavíme vedle sebe, různé úhly pohledu na Kutnou Horu jsou zcela legitimní a v pořádku. Je to Kutná Hora, na kterou se každý díváme jinak. Což je svět, který mám rád. Ale pokud začnu tvrdit, že to je Čáslav, už je to lež. Vždycky samozřejmě bude tenká linie mezi interpretací skutečnosti a něčím nebezpečným, co například u covidu může vést ke zdravotním škodám a u války na Ukrajině k úmyslnému rozeštvávání společnosti, k buzení nálad proti uprchlíkům.

Jaké dezinformace cílí na ukrajinské uprchlíky?

Například že v té vlně k nám přichází spousta Afroameričanů. Ve skutečnosti je mezi 110 tisíci registrovanými uprchlíky z Ukrajiny asi 100 lidí bez státního občanství Ukrajiny. Většinou jsou to ženy s občanstvím některé země bývalého Sovětského svazu, kdy manžel je Ukrajinec a dítě také Ukrajinec. No a pokud lži tohoto typu budí negativní emoce proti lidem, kterým my máme, ne máme, musíme pomoci, tak tomu samozřejmě je potřeba čelit.

Zůstal bych u té Čáslavi a Kutné Hory, kdy na jedné straně máme vyvratitelnou lež a na druhé jen úhel pohledu. Dobře. A proč jsou na webu vašeho centra proti hybridní hrozbě traktáty o tom, že důraz na středoevropskou spolupráci uvnitř EU, na Visegrád, je součástí proruského narativu? Alexandr Vondra o tom v Echu řekl, že to musel napsat nějaký kretén a že se na vás chtěl obrátit, protože to je i o něm.

Mně je trochu divné, proč mi to, když jsme dneska vedle sebe seděli, neřekl. Text, který citujete, si teď nevybavuji, ale nejspíš vychází z toho, že Visegrád byl vnímán skrze Maďarsko. Viktor Orbán až do tohoto konfliktu přece k Rusku ekonomicky celkem inklinoval. Ten text měl zřejmě ukázat, že spolupráce v Evropě může být širší než jen v rámci Visegrádu. Což se právě teď potvrzuje.

A jaký přínos takovéhle slohovky na webu ministerstva mají?

Je to vždycky reakce na něco ve veřejném prostoru. Není to slohovka sama o sobě, je to reakce na informaci, která byla vyhodnocena v tom smyslu, že se objevuje často a pracuje se zavádějícími skutečnostmi. Načež my vyjdeme ven s vysvětlením.

Co si zpětně myslíte o vypnutí osmi alternativních webů po ruském útoku na Ukrajinu?

Tady bylo trochu legrační, že to rozhodnutí se svádí na ministerstvo vnitra, přičemž vnitro v této věci nebylo dokonce ani konzultačním orgánem bezpečnostních složek. Ministerstvo vnitra jako takové žádné weby nevypnulo. Vypnul je CZ.NIC a samozřejmě tomu předcházela nějaká debata na vládě a konzultace s bezpečnostní komunitou. Konečné rozhodnutí bylo na sdružení CZ.NIC. Debata ve vládě byla obecná a konstatovala jednu věc: Jsme ve válce.

My nejsme ve válce.

Jsme v informační válce.

Že jsme v informační válce, nám experti na hybridní hrozby tvrdí už několik let. A dalších několik let ještě určitě tvrdit budou.

Ano, a je možné, že jsme dosavadní průběh informační války podcenili.

Premiér tvrdí, že těch osm webů bylo napojených na Rusko. Jak to ve vládě víte? Co já vím, tak minimálně některé – například Pravý prostor – žádné proruské sympatie ani neprokazovaly. Z toho by plynulo, že se s čistkou svezly jiné weby, které stát už dávno iritovaly.

Já jsem žádné weby rozhodně nevypínal a to teď neříkám z alibismu, ale jako konstatování faktu. To šlo hlavně na linii Úřad vlády – ministerstvo obrany, které je podle zákona zodpovědné za kyberbezpečnost. Ale ano, vláda po diskusi dala palec nahoru k vypnutí webů šířících zlou válečnou propagandu. A myslím, že to byl správný krok. Říkám to s velkou obezřetností, protože si uvědomuji, že ta linie je tenká, a nechci žít v zemi, která bude cenzurovat názor. Ale vypukla válka a tady reálně fungovaly weby, které obhajovaly jednoznačně agresivní válku jednoho státu vůči druhému, na čemž se mimochodem shodli i politici, kteří do té doby ruskou politiku dlouhodobě obhajovali. Jistěže pokud by se v té vlně vypínání svezl nějaký web, který do tohoto výčtu nespadá, v pořádku to není. Za normálních okolností, kdyby nebyla válka na Ukrajině a kdyby nezačalo peklo proti civilnímu obyvatelstvu, bych palec nahoru nedal vůbec. Vláda rozhodovala ve chvíli, kdy se bláznivý Putin i proti očekávání drtivé většiny západních politiků do té války pustil.

Chcete eventuální vypínání nepřátelských webů upravovat zákonem?

Já takový zákon nepřipravuji. Nejdřív se musejí obecně stanovit pravidla – a ano, taková debata se vede. Ale nejenom na ministerstvu vnitra, musím říct. Kde? Obecně, v rámci vládní koalice, jsem slyšel debaty, že bychom potřebovali definici. Ovšem ne proto, abychom mohli blokovat, naopak – abychom měli jasně vymezeno, kdy blokovat rozhodně nebudeme.

Druhé s válkou spojené téma, kde naopak spousta lidí čekala, že zareagujete, a vy jste zatím nereagovali, jsou ceny benzinu a nafty. Proč se vláda rozhodla nezastropovat ceny?

U cen pohonných hmot to bylo zcela racionální, klidné rozhodnutí. Podívejme se, co se stalo v Polsku, co se stalo v Maďarsku. Ve chvíli, kdy zastropujete ceny, tam vznikaly fronty u benzinek, což v této relativně krizové chvíli reálně může vést k tomu, že v takové zemi dojdou i ty velké zásoby pohonných hmot, které ona spravuje. Prostě dojdou. Což ještě sekundárně potom, za měsíc, měsíc a půl, bude obrovsky rizikový faktor pro celou zemi. I pro novou cenotvorbu.

Jako že když se zastropují ceny, vláda tím lidi vyprovokuje k masovým nákupům do zásoby?

No jistě. Podívejte se na ty fronty v některých sousedních zemích. V našem rozhodnutí už se právě odrazila i jejich zkušenost. Ta panika, respektive nadšení, respektive předzásobování se, kdyby došlo k ještě horší situaci… Nicméně v tuto chvíli, po jednáních, telefonátech, po dohodách na globálních trzích se zdá, že ceny ropy začínají klesat. Ono se ukazuje, že dodávky bude možno vzít i odjinud. A může se ukázat, že na situaci zareaguje sám trh a ceny, pokud budou firmy solidní, třeba i o nějakou korunu klesnou. Jednu věc chci zdůraznit: Ve středu 9. března to nebylo žádné definitivní rozhodnutí, že ceny nezastropujeme nikdy. Kdyby vývoj dospěl k nějaké absolutní sociální neúnosnosti, vládní strop přijít může. Je to od nás racionální vyčkávání, bylo to vědomé rozhodnutí typu Udělejme měkké věci okolo pohonných hmot, vyhněme se regulativnímu zásahu na trhu. Myslím, že klid, který vláda demonstrovala, vůle počkat s tím ještě týden, čtrnáct dní, kdy uvidíme, co cenový strop udělá v sousedních zemích, jsou chytré. Uvědomte si, že kdyby nám zásoby pohonných hmot došly, bude nákup nových zásob z ciziny tak drahý, že si to dnes možná ani nedovedeme představit. A tato ekonomická úvaha, kterou vám tu teď parafrázuji, se na vládě řešila úplně první. My jsme si řekli: Buď se dá populisticky, snadno stanovit, já nevím, 38 korun za litr maximálně. Jen to ještě téhož dne stoprocentně způsobí ohromné fronty na benzinkách, v České republice úplně stejně jako předtím v Maďarsku.

Takže vy jste hráz proti populismu i v ekonomice.

Ano, v tom smyslu, že jsme naopak demonstrovali rozvahu, vůli ještě týden dva počkat na přirozený vývoj trhu. Neudělali jsme krok, který by sice v daný okamžik byl krásný, po kterém my bychom byli ti hodní, ale který by za tři čtyři týdny mohl vést k mnohem horším ekonomických dopadům. Podle mě se ukazuje, že tato vláda umí i pod tlakem dělat rozhodnutí v pravý čas. Nicméně, opakuji, premiér řekl na vládě a veřejně řekl i po vládě, že vývoj budeme sledovat a že to nemusí být definitivní rozhodnutí. Prozradím vám, že moje osobní úvaha na vládě k nějakému zastropování cen na určitou dobu směřovala, ale argument, že ceny stejně nezastropujete navždycky a že do takového rozhodnutí zabudováváte zprávu, že to je na určitou dobu, a lidé se tedy předzásobují, mi dával smysl. Určitě to nebylo lehké rozhodnutí a já bych teď spíš čekal, že konzervativněji uvažující lidé tváří v tvář šoku ocení naši jistou chladnokrevnost, že jsme nepodlehli tomu prvnímu, co člověka napadne.

Má se vláda bát lidového hněvu, který s takovými cenami benzinu logicky hrozí?

Řeknu věc, které se tady můj mediální poradce už teď hrozí: Ta situace je strašně nepříjemná, pro každého z nás. Autem jezdíme všichni. Ceny skutečně vyrostly neuvěřitelným způsobem. Nicméně když se to srovná s ekonomickou situací z roku 2013, když si spočítáte, jaké byly tehdy průměrné mzdy a kolik tehdy stál benzin, tak při tomto objektivním matematickém propočtu zjistíte, že z hlediska kupní síly jsme přibližně na stejné cenové hladině jako tehdy. Rozdíl je, že my jsme si mezitím zvykli na extrémně levnou ropu. Čímž proboha neříkám, že se lidem nemá pomoci. Říkám jen to, že týden dva vysokých cen ještě není žádná likvidační záležitost.

Velký rozdíl proti roku 2013 je mohutná inflace. Navíc se prudce zdražují i jiné energie než jen pohonné hmoty.

To je pravda. Nemyslel jsem to porovnání jako alibi pro vládu, aby nemusela nic dělat. To bylo čistě ekonomické porovnání ceny benzinu bez ostatních souvislostí. Jenom jsem tím naznačoval, že benzin a ropa nejsou tak závratně vysoko, jak se na první pohled zdá. V celkovém popisu dnešního stavu s vámi absolutně souhlasím. Naše vláda musí pomáhat, vyslat lidem signál, že nejsou sami. Hledat způsoby, jak hlavně těm opravdu potřebným a nízkopříjmovým co možná adresně pomoci. Otázka je, jestli plošné zastropování ceny benzinu je tou správnou cestou. Ale vláda i ve vnitřní debatě a potom navenek řekla: Vývoj budeme sledovat, a pokud bude dosahovat absolutní sociální neúnosnosti, nějaký zásah přijde. Taky jsme přišli se systémovými věcmi, jako je zrušení silniční daně pro auta do dvanácti tun, na čemž každý malý a střední podnikatel ušetří peníze okamžitě, jako je zrušení biosložky do paliv, jako je tlak, který ministerstvo průmyslu dokáže vyvinout na Českou obchodní inspekci, aby kontrolovala, jestli marže obchodníkům nevylétají ještě u starých zásob pohonných hmot. Netvrďte mi, že jsme pasivní.

Ještě byste mohli u pohonných hmot srazit nebo přechodně úplně vypustit spotřební daň a DPH. Stát má na litru benzinu nějakých 25 korun.

V ekonomické rozvaze se nároky na to, co se teď na nás řítí – nemyslím uprchlíky, ale celou situaci kolem války – vyšplhají do desítek miliard korun, a to se ještě držím při zemi. Stát bude muset dávat peníze do udržení sociálního standardu všech, kdo v republice jsou, do bezpečnosti, do zdravotního systému nebo vzdělání. Na státní rozpočet přijdou obrovské nároky. A pozor, to nebudou výdaje čistě pro uprchlíky. Celý provoz infrastruktury státu v uprchlické krizi je přirozeně velmi náročný. Budeme vyjednávat na evropské úrovni, jestli lze aktivovat fondy po vzoru Řecka, když uprchlické vlně čelili oni. Tehdy se z unijních peněz platilo majitelům hotelů a penzionů, například. Já už jsem v této věci patřičnou eurokomisařku oslovil. Přesto je nevyhnutelné, že nás to bude stát ohromné náklady z našeho státního rozpočtu.

Ceny elektřiny, plynu, uhlí šly silně nahoru už před vpádem Putina na Ukrajinu. Už před Ukrajinou padaly ostré návrhy, například přimět ČEZ, aby prodával na evropské burze elektřiny v Lipsku maximálně přebytky nebo aby se v EU razantně znovuotevřely emisní povolenky. Nebudete mít ve vládě trochu puzení vymluvit se s cenami na Ukrajinu, místo abyste šli do Bruselu s radikálními návrhy?

To si fakt myslím, že ne. Kontext a celý dnešní vývoj jsou přece přiznané. Teď ve sněmovní debatě zaznívalo zcela jasně, že ceny energie stoupaly před ukrajinskou krizí. Byť samozřejmě dění na Ukrajině, chování Ruska jako země, která dodává Evropě takové množství energií, zapůsobily jako katalyzátor. To je jasné. Ale tendence svádět všechno na Ukrajinu u nás nebude, naopak já si myslím, že ještě nikdy se nevedla, ani na evropské úrovni, o energetice debata tak intenzivně a bez ideologických extrémů. Protože pokud se dostanete do krize, naopak vás to, a právě i na celoevropské úrovni, v mnoha ohledech může vést racionálním směrem. Včetně energetické politiky. Což nám teď říkal i premiér Fiala na vládě po návratu z unijních jednání, že debata, která se akademicky vedla léta – poptávka po větší energetické soběstačnosti Evropy a hledání cest, které zmenší závislost na Rusku –, se najednou začíná vést reálně.

Bude česká vláda v Bruselu reálně navrhovat podstatnou reformu systému s povolenkami?

Určitě. Myslím, že v tomhle naše vláda odvážná bude. Tady rád přiznávám, že v některých ohledech můžeme navazovat na práci bývalé vlády, abych se vůči ní pořád jen nevymezoval. Česká republika je už delší dobu rázná v názoru, že jádro musí být počítané mezi čisté energie. Jádro se u nás stavět bude, což je chytrý, racionální krok, předpoklad dlouhodobé udržitelnosti. A to určitě není všechno. Máme ambici bavit se i o povolenkách a myslím, že jestli se někdy otvírají dvířka k debatě, je to teď.

A pokud jde o přeprodej české elektřiny v Lipsku, jehož vinou zákazníci platí deseti-, dvacetinásobek výrobní ceny proudu?

Myslím, že nějaké regulatorní zásahy chránící náš národní energetický trh, abychom i v tomto ohledu mysleli primárně na lidi u nás doma, jsou na pořadu dne. Samozřejmě.