Jako dobře namazaný stroj
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete .
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.
Díky svým výjimečným projektům a technologicky důmyslným řešením si Petr Hájek vysloužil na české architektonické scéně pověst experimentálního architekta. Nesahá totiž zpravidla po všedních postupech, namísto toho se vždy snaží přijít s novým a inovativním řešením, které nabízí individuální odpověď na individuální zadání. Nejinak tomu bylo i u jeho poslední realizace rozšíření pražského Centra současného umění DOX, které symbolizují dva „polstrované“ objekty umístěné v obytném vnitrobloku pražských Holešovic.
Tři nesmazatelné stopy
Centrum současného umění DOX patří bez diskusí k nejvýraznějším českým institucím specializujícím se na prezentaci soudobé kultury a umění. Není tajemstvím, že v tomto ohledu stát a veřejná správa celkově zaostává – iniciování veřejných kulturních staveb je u nás velmi mizerné a v této rubrice na tento fakt také často upozorňujeme. O to obdivuhodnější je celková činnost DOXu jako soukromé instituce, za kterou stojí podnikatel Leoš Válka. Aktivity a význam DOXu podtrhla ostatně také soutěžní přehlídka Česká cena za architekturu 2019, v jejímž rámci získala instituce jako celek ocenění za výjimečný počin. Po právu.
Multifunkční komplex Centra současného umění DOX může totiž sloužit jako učebnice hned několika příkladů pozoruhodných realizací současné české architektury – od prvního projektu přestavby holešovické továrny podle návrhu Ivana Kroupy přes dřevěnou vzducholoď vznášející se na střeše DOXu, kterou navrhl nestor české architektury Martin Rajniš ve spolupráci s Leošem Válkou, až po nejnovější projekt Petra Hájka.
Funkčnost především
Ten nese název DOX+ a rozšířil bohatý program instituce o další nabídku. Projekt sestává celkem ze tří objektů: rekonstrukce sousední administrativní budovy a dvou novostaveb. Větší z nich obsahuje taneční a hudební sál o kapacitě pěti set padesáti míst, druhá pak slouží jako zkušebna moderního tanečního souboru Farma v jeskyni. Obě novostavby na sebe strhávají pozornost díky své netradiční fasádě evokující klasické polstrování kožených sedaček. Toto řešení ale kromě výrazné estetické formy umožnilo vyřešit hned několik praktických problémů. Zaprvé je třeba si uvědomit, že umístění koncertního sálu ve vnitrobloku je už samo o sobě neobvyklé vzhledem ke značnému ruchu – a to jak zevnitř ven, tak i naopak. Měkké polstrování zajišťuje kromě tepelné izolace hlavně akustickou bariéru oběma směry. Pohlcuje hluk z okolí i zvuky dané provozem sálu a vzduchotechniky před rušením obyvatel vnitrobloku.
Technologicky nejnáročnější část projektu ale představuje řešení samotného sálu. Kvůli velmi omezeným prostorovým možnostem zde nebylo možné umístit klasický tzv. shoebox obdélníkového tvaru, který se k podobným účelům používá nejčastěji. Z toho důvodu musel architekt Petr Hájek se svým týmem ve spolupráci s odborníky na akustiku vymyslet, jak prostor sálu „naprogramovat“, aby vykazoval vysokou akustickou úroveň. Prvotřídní zvuk sálu zajišťují především trojstěnné panely na stropě, které lze natáčet tak, aby zvuk odrážely, pohlcovaly anebo dále rozptylovaly podle specifických potřeb konkrétního typu představení. Prostor sálu pak obíhá prstenec foyer, které lze použít také jako speciální dozvukové komory umožňující prodlužování doby dozvuku, opět v závislosti na druhu produkce. Tato opatření pak dohromady umožňují, jak Hájek sám rád říká, sál pečlivě naladit podobně jako hudební nástroj. V interiéru pak nenajdeme naprosto nic navíc – pouze masivní stěny z pohledového betonu doplněné zvukově izolujícím heraklitem a kovovými prvky. Jde vlastně o takový stroj. Stroj na co nejlepší produkci.
Obdivuhodná schopnost Petra Hájka spočívá v nacházení nevšedních řešení, která často stojí na netradičním použití jinak obvyklých prvků. U projektu DOX+ to je třeba zmíněná fasáda, kterou architekt zpracoval pomocí běžně dostupné hydroizolační fólie, která své uplatnění standardně nalézá pouze na střechách a obecně horizontálních konstrukcích. Jiným příkladem je zmiňované pojetí foyer, které kromě své obvyklé funkce zásadně pomáhá akusticky. Právě díky této schopnosti promýšlet věci z jiných stran projevující se napříč jeho projekty získal devětačtyřicetiletý profesor Petr Hájek v roce 2018 cenu Architekt roku.