Vládní koalice si ve sněmovně schválila, že letošní schodek státního rozpočtu bude 295 miliard korun. Máme za sebou pět měsíců a už za ně dosahuje 271 miliard korun. Tomu, že svůj vlastní a vůbec nejdůležitější zákon, jímž státní rozpočet je, dodrží, už nevěří vůbec nikdo. Včetně Národní rozpočtové rady, vedené bývalým viceguvernérem České národní banky Mojmírem Hamplem. Ekonomem, jehož názory nejen ministr financí Zbyněk Stanjura, ale celkově podstatná část vládní koalice velmi respektuje. „Již nyní je zřejmé, že dosažení plánovaného deficitu je krajně ohroženo, respektive je krajně nepravděpodobné, že by plánovaný deficit mohl být vůbec dosažen,“ píšou v aktuálním komentáři radní. Pak dodávají, že bez aktivních zásahů vlády se rozpočet fakticky vymkl kontrole. Národní rozpočtová rada je auditor s detailní znalostí.

To, že vláda nemá státní dluhy pod kontrolou, není opoziční rétorika, kterou vykřikuje Andrej Babiš na sociálních sítích. Je to fakt potvrzovaný opakovaně respektuhodnými ekonomy v čele s Mojmírem Hamplem. Nemá proto smysl vést debatu o tom, jestli to velký problém je, nebo není. Ale už jen o tom, jak ho řešit a státní finance dostat pod kontrolu. Ve všech debatách kolem státních dluhů, zásahů do důchodů, daní, platů, dotací a dávek už začíná panovat takový komunikační chaos, že je na začátek potřeba připomenout, že kabinet Petra Fialy zatím nepřišel s jediným plánem, jak schodek letošního rozpočtu udržet pod kontrolou. Bez zásahu už je teď zřejmé, že skončí nad 500 miliardami korun. Všechny změny, které kabinet na víc než dvouhodinové tiskové konferenci představil 11. května, ovlivní až hospodaření státu v letech 2024 a 2025.

Iluze o vyšších příjmech

Vůbec v ničem neovlivní hospodaření státu v letošním roce. To ministr financí Zbyněk Stanjura zatím odmítal řešit. Stále opakoval, že vývoj v čase schodek zmírní. Opakoval, že čeká, že do rozpočtu teď v polovině roku přijdou vyšší příjmy z daně z příjmů firem, až budou známé výsledky jejich hospodaření za loňský rok. Z dat už víme, že ziskovost českých firem je v čase rekordní inflace velmi vysoká, dosahuje kolem 47 procent. To je rozdíl mezi náklady a výnosy firem, z něhož se pak vypočítává daň. Zde tedy částečný důvod ke Stanjurovu optimismu je.

Další miliardy navíc na příjmech čeká ministr financí z daně z mimořádných zisků, kterou pro letošní rok vláda uvalila na banky, energetiku a petrochemii. Toto očekávání už stojí mnohem víc na vodě a dá se očekávat, že stát nakonec na této dani vybere jen velmi málo. Daň se totiž bude platit až ze zisků za letošní rok. Ty loňské byly rekordní. Ty letošní už naopak díky zmírnění růstu cen energií nebudou. Takže snadno vznikne optický trik. Peníze do státní pokladny nejdřív skutečně přijdou. Dotčené firmy totiž budou muset zaplatit zálohy na daň z mimořádných zisků. Ty se počítají ze zisků rekordního loňského roku. Až je ale pak vyúčtují, stát jim bude muset peníze vrátit. Takže se schodek nejdřív na chvíli zmenší, ale pak znovu prohloubí. V konečném výsledku daň z mimořádných zisků státu moc příjmů nepřinese. Téměř jedinou firmou, která výrazně zaplatí, bude polostátní energetická firma ČEZ.

Hrátky s miliardami z ČEZ

Právě tato firma je i zdrojem dalších Stanjurových nadějí. Očekává, že státnímu rozpočtu pomůže rekordní dividenda z této firmy. To, že bude vyšší než kdykoli předtím, je vzhledem ke skutečně mimořádně vysokým profitům elektrárenské společnosti zřejmé. Provozní zisk před odpisem a daněmi dosáhl 131 miliard korun. Ten čistý, tedy právě ten, který se dá rozdělit mezi akcionáře na dividendách, se vyšplhal na 80,7 miliardy korun. Stát, který v ČEZ ovládá 70 procent, si tak jen z loňského zisku může vyplatit 57 miliard korun. Ve firmě navíc zůstávají i nerozdělené zisky z minulých let.

Je ale otázka, kolik si stát bude skutečně chtít na dividendách vytáhnout právě v této chvíli. O všechny peníze se totiž musí dělit v poměru 7 : 3 se soukromými investory, kterým patří v elektrárenské firmě 30 procent akcií. Fialova vláda před několika týdny přijala zákon o přeměnách firem, který jí usnadňuje zestátnění ČEZ . K rozhodnutí o zestátnění mu budou stačit hlasy 75 procent akcionářů přítomných na valné hromadě. O zestátnění a vytěsnění menšinových akcionářů tedy může rozhodnout sám stát.

Vláda to chce udělat především proto, aby se mohla pustit do stavby nových atomových bloků. To si nemůže ve firmě se soukromými vlastníky dovolit, protože nové reaktory v současném nastavení evropské energetiky nemusejí přinášet zisky. Je otázka, jak kabinet všechny chystané finanční transakce kolem ČEZ načasuje. Na výkup menšinových akcionářů bude potřebovat peníze. Ty si nemůže vzít jinde než právě z energetické firmy. Zároveň bude jistě velmi kalkulovat s tím, aby rekordní dividendu už nemusel dělit i mezi soukromé vlastníky. Je to celé série delikátních operací, která je na hraně zásahu do vlastnických práv. A dá se čekat, že téměř s jistotou skončí před právě nově obsazovaným Ústavním soudem. Celá série finančních operací mezi elektrárenskou firmou ČEZ a státem je v této chvíli mimořádně nejistá. A nikdo z vlády zatím neřekl, s kolika desítkami miliard korun přesně může rozpočet počítat.

Tím ale končí seznam očekávaných příjmů státu, které by mohly skóre rozpočtu vylepšit. O ničem dalším nemluví ani rétoricky velmi optimistický ministr financí. Rekordně vysoká inflace ovlivňuje jak příjmy, tak výdaje státu. Výdaje ale zvedá dramaticky víc. Celkově stát vybral na daních o 12,9 procenta víc než loni. Celkově to je 35 miliard korun navíc. Vyšší výběr daní je o něco vyšší než celková inflace, která podle aktuálních dat v květnu dosáhla 11,1 procenta. Když se k tomu připočte ještě sociální pojištění, které není ničím jiným než sociální daní a jehož výběr rostl o 9,7 procenta, rostou celkové příjmy z daní o 11,3 procenta. Skoro přesně kopírují inflaci.

Každá třetí koruna na důchody

Ten obrovský schodek ale vzniká z toho, že výdaje rostou nesrovnatelně rychleji. A ty, které nejvíc stoupají, jsou výdaje povinné. Čistý provoz státu. „Nalej – vylej,“ jak trefně říká Mojmír Hampl. Je to jen čisté přerozdělování. Žádné investice, které by dávaly šanci na výrazné zvýšení ekonomického výkonu země, jenž by sám ze své podstaty smazal dluhy tím, že by se prostě vydělávalo víc. Největší proudy, kterými státní peníze tečou. Důchody, sociální dávky, dotace firmám a splátky státních dluhů. Nic, co by nám pomáhalo k příští prosperitě.

Vůbec nejvíc stahují do schodku stát důchody. Za prvních pět měsíců se útraty za ně zvedly o 45,3 miliardy korun. Z loňských květnových 234 na letošních 279 miliard korun. Za celý rok se očekává, že se na důchodech vyplatí 670 miliard korun namísto loňských 567 miliard korun. Celkové útraty státu mají podle původního plánu, který se s jistotou nepodaří dodržet, 2236 miliard korun. To znamená, že skoro třetina státního rozpočtu jde jen na důchody.

Dalším místem, kde se prudce prohlubují státní dluhy, jsou kompenzace vysokých cen energií, které stát platí kvůli cenovým stropům. Už za prvních pět měsíců za ně utratil 40 miliard korun. Původní plán byl, že to, co stát vyplatí dodavatelům na kompenzacích, si vezme na dani z mimořádných zisků a odvodech přímo z výrobních cen podle různých typů energií. Zatím to ale vypadá, že celá tato série operací skončí pro stát minusem v desítkách miliard korun. Kabinet Petra Fialy se rád chlubí, jak energetickou krizi zvládl. Mezinárodní statistiky ale ukazují, že Česká republika zaznamenala jeden z nejvyšších růstů cen energií. Státní rozpočet teď navíc ukazuje, že ještě k tomu stát přijdou kompenzace těch drahých cen na desítky miliard korun. Ukazuje se tedy, že stát nezasahoval v zájmu zákazníků, ale vítězem celé série stropů, daní a kompenzací jsou energetické firmy s rekordními zisky. Je to klasické potvrzení pravidla, že v krizích bývají šelmy o dost rychlejší než lovci. U nás ti lovci byli opravdu hodně pomalí. Je otázka, jestli nechtěli, nebo neuměli být rychlejší.

Vládní koalice rozjela jednání, jak nekontrolovaný schodek letošního roku dostat pod kontrolu. Nedokázala se ale shodnout. A tak premiér Petr Fiala oficiálně ohlásil, že zatím žádná dohoda nebude, protože se čeká na další data o stavu státních financí. Už neupřesnil, na jaká. Trend je zřejmý. Národní rozpočtová rada mluví jasně. Míříme ke schodku výrazně vyššímu, než vláda slíbila. Na cestě už nejsou žádné zdroje, které by ten trend změnily. Škrty budou muset přijít. A neřeší to žádných 20 miliard korun úspor, o nichž teď ministr financí jedná s vládními kolegy. Ten schodek bude vyšší o stovky miliard korun.