S odstupem času bude tento projekt výmluvným svědectvím o pomalosti, nepromyšlenosti a nekoncepčnosti pražského stavebního prostředí současné doby. Příprava nevelkého bytového domu totiž trvala přes dvacet let, vedla k demonstracím veřejnosti a následně i k odstoupení původního italského investora. Na pozadí tohoto chaosu je skoro zázrak, jak kvalitní stavbu se v pražských Stínadlech nakonec podařilo nyní dokončit.

Zakažte maršmeloun!

Dnes už jsme si vlastně zvykli, že kolem každého většího stavebního záměru se strhne mela. Nemusí to být vždy a nutně na škodu, některé důležité projekty si zkrátka zaslouží veřejnou kontrolu, revizi a kritickou debatu, naprosto tragická už je ale následná zdlouhavost stavebního procesu. Kolem domu u Anežského kláštera v jádru historické Prahy panovala doslova hysterie. Nešlo přitom o celoměstsky významný projekt typu Národní knihovny, ale o v podstatě obyčejný bytový dům. Respektive o obyčejný záměr bytového domu – výjimečnou záležitost z něho udělala až jeho lokalita a fasáda.

Stručně a popořádku. Na malém pozemku v sousedství Anežského kláštera a nemocnice Na Františku chtěl stavět už koncem devadesátých let italský developer Francesco Augusto Razetto. S městem zdlouhavě vyjednával podmínky, jednou z nich bylo uspořádání mezinárodní architektonické soutěže. Tu vyhrál návrh předního českého architekta Zdeňka Fránka (autor Stezky v oblacích na Dolní Moravě nebo modlitebny církve bratrské v Litomyšli), který si pro svou fasádu s rastrem oken nápadně připomínajícím obličeje u veřejnosti vysloužil přezdívku „maršmeloun“. A právě tato fasáda způsobila obrovský povyk, který vyústil i ve veřejnou demonstraci se stovkami účastníků s maskami parodujícími Fránkův návrh. I kvůli tomuto veřejnému tlaku projekt nakonec pravomocné povolení nezískal a původní investor se ho rozhodl roku 2018 prodat společnosti V Invest (dnes Creditas Real Estate).

Nutno dodat, že opovržení návrh vyvolával především u laické veřejnosti, odborné kruhy spíše rozděloval a našel si – především díky reputaci architekta Zdeňka Fránka – také mnoho významných zastánců. Nový investor však věděl, že s původním kontroverzním návrhem se neposune, a tak proběhla další soutěž, kterou vyhrálo s novým návrhem opět Fránkovo studio. Ostatní soutěžní projekty představeny nebyly, ale vítězství si nový návrh zasloužil i díky své smířlivé podobě, jež už nehrozila dalšími obstrukcemi. Architektura je zkrátka o kompromisech.

(Ne)připravená společnost

A to se také potvrdilo. Kolem projektu už zdaleka nebyl takový humbuk a jeho dokončení začátkem roku proběhlo bez větší mediální pozornosti. Jde nicméně o výjimečnou budovu jak po architektonické stránce, tak i úrovní zhotovení. I ty nejlepší budovy u nás často na jednu nohu kulhají kvůli šetření na konečném stavebním provedení, bytový dům U Milosrdných je ale postaven s takřka švýcarskou precizností. Je radost pozorovat rozvlněné křivky fasád s ručně taženou štukovou omítkou, do které jsou usazeny výrazné zlaté kovové šambrány (každá trochu jiného tvaru). Zdeněk Fránek jako svou hlavní inspiraci zmiňuje romantický odkaz na prádlo sušící se na šňůrách starých stínadelských dvorů. Sedí to a napomáhá tomu i jemný rastr fasády. Ta měla být mimochodem původně bílá, nakonec ale i po diskusích s památkáři zvolil architekt cihlovou, aby dům ještě více splynul v dálkových pohledech se střešní krajinou této historicky cenné lokality.

Dům se šesti nadzemními a dvěma podzemními podlažími nabízí dvacet sedm bytů, od malých 2 + kk až po dvousetmetrové s pěti pokoji. Všechny jsou přitom kompletně a nadstandardně vybaveny (o jejich design se postaralo studio Karlín Blok) a určeny k dlouhodobým pronájmům. Prémiové nájemní byty, navíc v takové lokalitě, jsou na pražském trhu vzácností. Tím nejdůležitějším (a u nás stále málo vídaným) sdělením projektu je to, že i sebevědomá soudobá architektura dokáže vstoupit do citlivého historického prostředí bez nenávratných škod na něm. Dokázal by to i původní návrh, který by po pár letech iritoval už jen málokoho a místo pohoršení by u kolemjdoucích vyvolával spíše pobavení než opovržení. Na některou architekturu ale prostě doba není připravena.