Vzhledem k tomu, že je nikoli lídrem, ale čestným prezidentem jedné nikoli parlamentní strany, vzbuzuje Filip Turek mimořádnou pozornost. Aférka ze souboru fotografií na jeho účtu, z nichž bdělé oko Danuše Nerudové vyčetlo, že Turek překračoval rychlost na české dálnici, plnila několik dní české weby. Europoslance Turka tedy prošetřuje policie, nemohla nereagovat. Rychlost 200 km/h je o poznání víc než u nás povolených 130 km/h. Europoslanec by mohl přijít o řidičský průkaz.

Filip Turek z kauzy nevyjde jako zásadový člověk, na Nově v pondělí de facto přiznal, že jedna ze dvou inkriminovaných fotografií ho nezachycuje v Německu, což nepřipouští jiný výklad, než že ho zachycuje v České republice. Zpočátku vytvářel dojem, že obě fotografie jsou z Německa, kde na některých dálničních úsecích mají skutečně neomezenou rychlost.

Současně vesměs všichni chápeme, že tato kauza svou podstatou nepřerůstá kavalírský delikt, a to hned ve dvou významech. Jednak povolená rychlost se na českých dálnicích porušuje zcela masově, chtělo by se téměř napsat: Kdo ji nikdy nepřekročil, pouze nemá řidičský průkaz. Jednak se bývalý automobilový závodník Turek mezitím stal politikem, takže se ocitl v prostředí, kde jeho konkurenti běžně dělali triky s daní z příjmu (Andrej Babiš a korunové dluhopisy) nebo asistovali u financování svého „institutu“ přes kampeličku (příspěvek Institutu Petra Fialy z bruselského think-tanku, jemuž předtím stejně velkou sumu poslal kampeličkář Kamil Bahbout) – abychom zůstali u dvou nejsilnějších formací. Těmto lídrům se nestalo nic.

S útoky na Turka se nám před očima schyluje k české verzi efektu Streisandové, přesněji řečeno obrácenému efektu Streisandové. Americká zpěvačka kdysi přes svého právníka protestovala proti tomu, že fotografie jejího sídla u moře byla zveřejněna v řadě fotografií sídel u moře, čímž teprve k té řadě fotografií připoutala pozornost, samozřejmě nejvíc k té „svojí“.

Proti Turkovi jeho soupeři vedou kampaně, jimiž neupozorní na sebe, ale na něj, a pokud na sebe, tak především na svou malichernost nebo na nízké mínění, které mají o svých voličích. Minule to byly Turkovy „kontakty se zástupci íránského režimu“, přičemž těmi zástupci byl velvyslanec Íránu v České republice a Turek u něj byl zdvořilostně jako člen výboru EP pro styky s Íránem. Teď se inscenuje znepokojení nad riskantní jízdou. Dopředu nám avizují vlnu blbců za volantem, kteří začnou Turka napodobovat. Příští dopravní havárie tak už mají svého politického viníka.

Nikde není psáno, že to tak i dopadne. Publiku tito moralisté chtějí vsugerovat, že Turkovi jde sobecky o svobodu pro dálniční piráty, podle efektu Streisandová ale jednak připoutají pozornost ke skutečnému programu Motoristů, jímž je obrana lidového automobilismu, a jednak ke svému naprostému selhání, jímž jsou normy na auta a zákaz spalovacích motorů.