Včerejšek byl jedním z milníků oné kvaziválečné mentality, v níž žijeme už dva roky. Petr Fiala letěl do Paříže na schůzku, kde se bude 27 pozvaných státníků dohadovat, jak pomoci Ukrajině s dodávkami zbraní. Fialův slovenský protějšek Robert Fico předtím vyhlásil, že mu jde mráz po zádech z toho, co se kuloárně dozvídá: že prý si některé vlády v NATO pohrávají s vysláním vojáků na Ukrajinu. Fiala za nás, stejně jako Fico za Slováky, takovou možnost vyloučil, ale sešlo se toho v posledních dnech víc, co jitří nervy: prezident Petr Pavel se vyslovil pro znovuzavedení odvodů, poslanci koaličních stran ho v tom vesměs podporují. Předseda sněmovního výboru pro bezpečnost Pavel Žáček vysvětluje, že když náčelník generálního štábu české armády Karel Řehka nadnese možnost „povinné nebo dobrovolné služby“ v armádě, neříká to z plezíru, ale chtějí to tak v NATO.

Tak takové – Žáčkovými slovy – balony dnes létají vzduchem. Nesou je zřejmě špatné zprávy z fronty. Ukrajina prohrává. Ale místo abychom se zamysleli, co to pro nás může znamenat, pokračuje výroba tvrzení, že Rusko pochoduje na západ, do Evropy, a když ho Ukrajina nezastaví na Donbase, máme ho za chvíli na slovenské a polské hranici. Fiala zcela explicitně připouští, že odtamtud bude pokračovat dál, k nám.

Pokud by to tak bylo – a New York Times v posledních letech neprosluly agresivním psaním o zahraniční politice Bílého domu a snahou ukazovat ho ve špatném světle –, dává tento text docela dramaticky, byť v jednom bodě, za pravdu Vladimiru Putinovi. V posmívaném rozhovoru, který s ním nedávno pořídil Tucker Carlson, ruský prezident doslova tvrdí, že východ Ukrajiny byl v letech po majdanu „paralelně využíván vojenskými strukturami NATO pod rouškou různých středisek pro výcvik a přeškolování personálu. V podstatě tam začali vytvářet základny.“. Kritici rozhovoru skoro všichni pitvali jen jeho historickou část, tvrzení z nedávné minulosti, jako je to o základnách, byla odbyta slovy: Pak už Putin jen opakoval starou putinovskou propagandu. Aha.

Opravňovala masivní přítomnost CIA v blízkém sousedství Ruska Putina k zahájení války? Ne. Byla taková aktivita Američanů chytrá? Ne. Byla hloupá a neuvěřitelně riskantní, stejně jako předtím neustálé nastolování možnosti, že Ukrajina vstoupí do NATO (v dobách, kdy to v průzkumech jasná většina Ukrajinců odmítala). A máme nějakou rozumnou míru jistoty, že když nás naše politické a armádní špičky informují o rozpínavosti Ruska, znají celý příběh, aspoň jeho hrubé rysy? Velké části českého establishmentu zřejmě ani nejsou schopny chápat, že světová politika není nekonečnou reprízou roku 1968 a toho, co mu bezprostředně předcházelo. Od konce komunismu jsme snad neměli tak infantilní politickou reprezentaci jako teď. Bohužel ani tak vážnou geopolitickou situaci, v tom se naši reprezentanti nemýlí.