Včerejší protržení přehrady Nová Kachovka na spodním Dněpru je – kolikátým už? – projevem eskalace války, která může, ale také nemusí zůstat lokálním konfliktem dvou zemí. Okamžitě vypukla další informační bitva v informační válce. Ukrajinské úřady tvrdí, že útok provedli Rusové, Rusové naopak ukazují na Ukrajinu.

Strašidelná byla bezprostřední reakce našich vládních politiků. Premiér, ministr zahraničí, předsedkyně sněmovny... ti všichni od první chvíle vědí, že útok spáchalo Rusko. Sami sebe redukovali na tiskové oddělení prezidentské kanceláře Volodymyra Zelenského, pracují v modu okamžité reakce. Nejdál zašel ministr zahraničí Jan Lipavský: útok, který podle něj samozřejmě spáchali Rusové, útok „nad obydlenými oblastmi je srovnatelný s použitím zbraně hromadného ničení proti civilistům. Tato brutalita bude odsouzena a potrestána!“.

Nutkání českých politiků okamžitě soudit na základě bleskových hlášení nedává smysl ze dvou důvodů. Toto je válka, v níž obě strany prokazatelně lžou, „naši“, tedy Ukrajina, přinejmenším stejně, asi víc. Jsou slabší. Zadruhé pro zničení Kachovky najdeme motiv u obou válčících stran.

Rusko se může obávat ukrajinské ofenzivy a toho, že by se ukrajinské vojenské svazy mohly mj. přesouvat i po přehradě.

A co mluví pro pachatelství Ukrajiny? Reliéf krajiny v Dolním Podněpří se už postará, aby zatopen byl víc levý břeh, kontrolovaný ruskou armádou. Z nádrže u přehrady vede na Krym tzv. Severokrymský kanál, hlavní přívod vody pro poloostrov. Pro Rusy je Krym citlivá záležitost, spekuluje se, že blokáda přívodu vody z Kachovky na Krym po jeho anexi v roce 2014 byla jedním z důvodů, proč se Vladimir Putin loni v únoru rozhodl k válce a tuto strategickou nevýhodu jednou provždy eliminovat. Konečně Ukrajinci přehradu považovali za legitimní vojenský cíl, určitě loni. Washington Post 29. prosince citují ukrajinského generála Andrije Kovalčuka, že jeho armáda v říjnu zkušebně přehradu ostřelovala z raketometu HIMARS, aby se ubezpečila, že v případě ruské ofenzivy přes Dněpr dokáže kalibrovat škody (zpomalit ruský postup a nezatopit vesnice pod přehradou). Povedlo se jim prý tehdy při tomto cvičném zákroku vytvořit v přehradě třímetrovou díru.

S tím souvisí třetí možnost, že se prostě přehrada, poškozená v minulých měsících a předtím za roky nekvalitní postsovětské údržby, protrhla sama. Ani jednu ze tří variant nešlo včera vyloučit, a stejně předáci pětikoalice zaujímali stanovisko.

Ukrajincům vojenskou propagandu nikdo (tedy skoro) nevyčítá, jsou ve válce, byli napadeni. Ale to pořád nevysvětluje fanatismus, s nímž ministři české vlády kopírují každé ukrajinské hlášení, v mnoha případech prokazatelně stupidní propagandu (Hadí ostrov, neexistující stíhač – „duch Kyjeva“, údajné ostřelování jaderné elektrárny Rusy, kteří přitom elektrárnu okupují, polský zemědělec zabitý ruskou raketou, která nebyla ruská atp.). Bezpodmínečná podpora prezidenta Zelenského je snad jedinou věcí z těch, které vláda za rok a půl musela nebo měla řešit, kde dává najevo velký zájem o věc, až emoce. Je to pochopitelné, současně ne zcela namístě u tak světodějného, bohužel až válkotvorného tématu.

Zralý politik se pozná tak, že se oprostil od mentality hráče videoher, má na paměti, že žije v reálném světě, a podle toho vystupuje. Odlišuje se od lůzy na sítích. To by zvláště dnes měl být politický imperativ, bez ohledu na to, co o katastrofě v Nové Kachovce vyjde najevo a jestli vůbec.