Slova jako „zkrácená“, „modernizovaná“ a „odrážející dnešní Británii“ v souvislosti s korunovací Karla III. vyvolávala v zavilých monarchistech a tradicionalistech mdloby. Báli se, že i tento prastarý rituál, jehož některé prvky se táhnou až k faraonům, bude „updatován pro moderní publikum“, jak se říká v případě předělávek klasických filmů. Většinou to znamená, že ze snímku se vytratí vše, co ho činilo výjimečným, a zbyde nudná náhražka často otravující diváky progresivními poučkami. Stejně tak by se z korunovace mohla vytratit veškerá mystika, tajemno a odkazy k vyšší moci.

Může vůbec současná Británie, kde se pouze 13,7 % obyvatel hlásí ke státní anglikánské církvi a celých 52 % se nehlásí k žádnému náboženství, pochopit výjimečnost okamžiku? Naštěstí se ukázalo, že tyto obavy jsou liché. Modernizační zásahy byly malé a nijak neškodily.

Jednou z hvězd korunovace se stala Penny Mordauntová, lídryně Dolní sněmovny a lord předseda tajné rady. Právě z funkce lorda předsedy (opravdu má označení pouze mužskou formu) byla pověřena nošením meče státu a obětního meče. Jednalo se nepochybně o fyzicky náročnou činnost, jelikož musela několik hodin držet ostří vzpřímeně. Angličtí komentátoři neustále zdůrazňovali, že se jedná o první ženu, která tuto roli při korunovaci vykonává. Jenže se nejedná o nějaký progresivistický manévr, ale je to výsledek politikaření konzervativců. Premiérka Liz Trussová jmenovala Mordauntovou lordem předsedou, tedy hlavně do ceremoniální role, aby ji udržela mimo opravdu důležité úřady, kde by ji mohla ohrozit. Ze stejného důvodu ji tam Rishi Sunak ponechal.

Celkově důstojnost, mystika a tradice byly zachovány. Nemalou roli v tom jistě hrál sám král. Karel je znám svým náboženským založením, které má právě blízko k mysticismu. Během celé ceremonie bylo zřejmé, že antické rituály bere nesmírně vážně a občas zadržoval pohnutí. Nejlépe to bylo vidět na momentu pomazání svatým olejem. To je považováno za nejposvátnější součást korunovace a odehrává se skryté za paravánem. Taktéž Alžběta II. byla pomazána mimo zraky obyčejných smrtelníků. Jednalo se o jedinou část korunovace, kterou nesnímaly kamery. Před korunovací se šířily spekulace, že pomazání proběhne veřejně či že bude za průhlednou oponou, aby se tradici učinilo zadost. Nic z toho se nestalo.

Podařilo se tak udržet tradiční ceremoniál, s drobnými změnami, které opravdu reflektují měnící se Británii. Takto se ve Spojeném království vždy dosahovalo pokroku, drobnými promyšlenými krůčky, ne revolucí.

Samozřejmě to nepotěšilo všechny. Deník The Guardian, tato hlásná trouba levicové, progresivní a republikánské Británie, si tak předem stěžoval, že se jedná o „starou přehlídku, která by se měla přehodnotit“.

Nialla Gooche na webu Unherd korunovace přiměla k melancholickému zamyšlení. Přiznal, že byl nesmírně pohnut. Bojí se ale, že měnící se Británie z takovéto akce rychle činí anachronismus. Přirovnal to ke královskému námořnictvu, kdysi nejmocnějšímu loďstvu na světě a pýše Spojeného království. Dnes je jen stínem své někdejší moci.

Sesterský nedělník Guardianu The Observer vydal po korunovaci nadšený komentář. „Její symbolika a sláva přiměla i zaryté cyniky na sociálních sítích hledat superlativy,“ napsala jeho autorka Rachel Cookeová. Možná bitva o tradice ještě není ztracená.