Internetoví podvodníci se podle bezpečnostní firmy Eset nově zaměřili na rezervační systémy pro ubytování, jako je Booking.com a Airbnb, které jsou populární i v Česku. Zneužívají legitimní účty hotelů a pronajímatelů ubytování a snaží se přimět oběti, aby zadaly údaje z platebních karet do formulářů na falešných webových stránkách. Útočníci byli nejvíce aktivní během letní sezony, kdy počet těchto podvodů více než dvojnásobně překročil počet podvodů na on-line tržištích, uvedl Eset

Občas se vtipkuje o tom, že některé americké firmy, jež unijní regulační orgány neustále stíhají různými pokutami a vyšetřováními, by se mohly z evropského trhu prostě stáhnout – Apple, Google… To se patrně nestane, protože ty firmy neopustí už vybudovanou velkou zákaznickou základnu. Ale nový sektor? To se stát může.

Když nedávno odstoupil eurokomisař Thierry Breton, který měl na starosti regulaci sociálních sítí, Elon Musk mu popřál na Twitteru „Bon voyage“. „Merci! Zbývají nějaké lístky na Mars? Mám pár nápadů, jak to tam regulovat,“ odpověděl žertovně Breton. Jenže on to žert je a není, spousta eurokratů si opravdu myslí, že svět čeká, až mu Evropa poradí s regulací, že to je její role a komparativní výhoda. Sdružení nejbohatších zemí G7 například uspořádalo 4. října konferenci expertů z antimonopolních úřadů a „policymakerů“ na téma „výzev při zajištění konkurence v AI“. Konala se v Říme pod záštitou italského antimonopolního úřadu. Což je od něj iniciativní, ale co tam budou Evropané říkat?

Šéf francouzské firmy Arianespace, nejvýznamnějšího evropského hráče v oboru kosmických letů, v září ve francouzské televizi reagoval na to, že americký miliardář si u SpaceX zaplatil let, při němž vystoupil do volného vesmíru. Pohovořil o tom, že Arianespace nemusí všechno dělat jako Elon Musk, že nemusí používat návratné rakety a že vesmír má být pro každého, nejen pro miliardáře. Arianespace skutečně nevynáší do vesmíru miliardáře, nevynáší totiž do vesmíru nikoho.

Ale i v dnešním globalizovaném světě je těžké docenit, jak jsou americká a evropská ekonomika prostě jiné. Není to tak, že by jedna byla ve všem všudy efektivnější než druhá, i když v úhrnu je. Amerika si zachovává ostrůvky zcela bizarní zaostalosti. Minulý týden byla prozatím zažehnána stávka odborů přístavních dělníků na východním pobřeží USA. Chtěli vyšší platy, na čemž by nebylo nic zvláštního. Ale oni sice ve svém prohlášení expresivně připomínali, jak je jejich práce těžká („backbreaking“, tedy doslova, že vám láme záda), ale hned v následujícím odstavci zdůraznili svůj další požadavek: žádnou automatizaci v přístavech. Jsou to doslova luddité.

K obvyklým žánrům údivu nad fantastickou čínskou infrastrukturou patří i záběry plně automatizovaných přístavů. Ale tentokrát to není jen Čína, i přístavy v Rotterdamu a Antverpách jsou velmi automatizované. Americké přístavy jsou tak neefektivní, že lodě raději kotví dál od přístavu nejbližšímu k zákazníkovi, protože je tam menší provoz. Čímž rostou náklady i dopady na životní prostředí.

Odbory přístavních dělníků rozhodně nevyřídíte tím, že byste s nimi hráli nějaké sémantické hry, jsou to, tak jako jiné americké odbory, drsní chlapi. Ještě dnes jim šéfuje člověk propojený s newyorskou mafií. A slavili úspěchy – už v 60. letech se postavili proti kontejnerizaci námořní dopravy a pochopitelně jí nezabránili, ale vymohli si kompenzační poplatky, jež pobírají dosud. I díky tomu dnes nastupovalo do stávky 30 tisíc dělníků, ale jen 25 tisíc jich pracuje.

Éra velké moci odborů je levicí, a dnes i novou, národněsocialistickou pravicí, romantizovaná, jenže ona v sobě nesla zárodky úpadku – na vrub odborů jde třeba pád amerických automobilek.

Jak dokáže být americká ekonomika zároveň tak efektivní? Jedna z možných odpovědí může být, že občasné úspěchy loupeživých odborů obstarávají to, co v Evropě sociální stát.