Jednat v takové tichosti, že si lidé prakticky ani nevšimnou, že se tady něco událo. Přesně takový byl přístup mladých portugalských architektů, kteří navrhli nenápadnou proměnu návsi jedné historické horské vesnice.

Hodnota celku

Piódão je nenápadná ves se sto dvaceti stálými obyvateli v horách střední části Portugalska zvané Serra do Açor. Navzdory své odlehlosti a civilnosti – nevyrábí se tu nic „výjimečného“ a ani odtud nepochází žádná slavná osobnost – se však dlouho těší pozornosti turistů. Jde totiž o mimořádně pitoreskní vesničku na malé stráni, s ohledem na nedostatek místa jsou tu jen velmi úzké a strmé uličky lemované několika tucty obytných domků, které vypadají jeden jako druhý. Prakticky vše je tady postaveno z kamene, konkrétně břidlice. Pár domů včetně kostela a kaple má sice bílou omítku, jinak má ale Piódão neuvěřitelně jednotný charakter, fasády domů prakticky splývají s opěrnými zídkami titěrných zahrad a polí za nimi.

Podobným obcím různě po Evropě dnes hrozí zánik v důsledku jejich vylidňování a proměny v pouhé turistické atrakce. Piódão není v Portugalsku jedinou takovou vesnicí, spolu s dalšími jedenácti tvoří sdružení Aldeias Históricas de Portugal, které má státní podporu už od začátku devadesátých let s ohledem na jejich historickou stopu v rámci vývoje celé země. A že cílem není jen monetizace takových sídel prostřednictvím masového turismu, dokazuje nedávný projekt rekonstrukce náměstí obce Piódão a turistického střediska, který zpracovalo architektonické studio Branco del Rio z nedaleké Coimbry.

Nové, nebo staré?

Náves představuje první veřejný prostor, kde se lidé po příjezdu do obce ocitnou. A protože je těžké se sem dostat jinak než autem, dlouho sloužila tato plocha před kostelem jako pouhé parkoviště. Obec si ale řekla, že s tím už je konec a že namísto parkování tu chce plnohodnotné náměstí, kde si mohou místní spolu s turisty pod korunami stromů vychutnat kávu anebo se potkat před ranní mší.

„Hlavním cílem našeho přístupu k návrhu bylo dosáhnout takového stavu, kdy je obtížné poznat, co je nové a co staré, a zároveň se vyvarovat narušení vztahu místních obyvatel k tomuto místu,“ představují svůj projekt architektka Paula del Rio a João Branco. Může se to jevit až příliš banálně, ale právě takové zásahy, pokud mají být opravdu povedené, bývají zpravidla extrémně komplikované. Jde totiž o to, správně pochopit principy dané lokality, citlivě na ně navázat a dál rozvinout, aby současně nedošlo jen k lacinému napodobování. „Materiály a konstrukční řešení použité u turistického střediska i náměstí pocházejí přímo z tohoto místa. Proto tu nastává pocit, že se tu nic nestalo, že to tu bylo vždy tak, jak to je nyní.“

Jde o velmi sympatické rozhodnutí mladých architektů, kteří se namísto předvádění svých kreativních nápadů a originálních řešení raději stáhli do ústraní ve prospěch zachování a zdůraznění celkového obrazu historické vesnice. Vzhledem k důležitosti prostoru pro celé náměstí by si přitom nějaké výrazné moderní vstupy jistě snadno obhájili. Prostor náměstí tak jen získal novou jednotnou dlažbu z břidlice bez výškových přechodů, jediný dekor tu představuje motiv kruhu v ose kostela, který ohraničuje vzrostlé stromy. Přibyly tu také nové třešně, které zároveň znemožňují vjezd automobilů. A stejně přistoupili architekti také k rekonstrukci budovy turistického střediska stojícího přímo na náměstí, ze kterého odstranili veškeré novodobé prvky a úpravy, aby mohlo rovněž splynout s prostředím vesnice.

Empatický přístup portugalských architektů ocenila také porota letošního ročníku Ceny Evropské unie za současnou architekturu, která je nominovala na ocenění pro začínající architekty. Přestože je nakonec nezískali, jejich myšlenka a obecný přístup k projektu by si nicméně zasloužily širší přijetí i v rámci globální architektonické produkce.