Koncem března uběhlo 130 let od narození jednoho z nejvlivnějších a současně nejplodnějších českých architektů minulého století. Přestože dovedl Bohuslav Fuchs československou architekturu meziválečného období na špici světové produkce, dodnes zůstává ve stínu svých slavnějších kolegů.

Zedník z AVU

Bohuslav Fuchs za sebou zanechal neobyčejně rozsáhlé a kvalitativně ucelené dílo. Jen počet jeho realizací (nikoli pouze návrhů) sahá ke sto padesáti, což je nezvykle mnoho i na tehdejší – na architektonickou tvorbu bohatou – dobu. Patřil totiž ke generaci architektů, před kterými se otevřela obrovská příležitost „vystavět“ novou sebevědomou a průmyslově rozvinutou republiku, ve které hrála architektura velmi důležitou roli pro budování národní identity. Také díky tomu se Fuchs dostal k významným zakázkám už v době, kdy tvůrci obvykle teprve sbírají první pracovní zkušenosti po studiu a sní o svých vlastních prvních projektech.

Profesního vrcholu dosáhl Bohuslav Fuchs bez jakýchkoli rodinných či jiných konexí. Pocházel z malé moravské obce Všechovice, kde jeho otec provozoval obchod se smíšeným zbožím, díky svému obrovskému talentu a odhodlání se ale dostal až na pražskou Akademii výtvarných umění – a to přímo na doporučení tehdejšího gurua moderní architektury Jana Kotěry. Díky tomu se navíc vyhnul vojenským povinnostem během první světové války. Ve své praxi však umně uplatnil i praktické znalosti, jelikož se během studií na brněnské průmyslovce navíc vyučil zedníkem, což byla v době stavebních experimentů nemalá výhoda. A hodilo se mu to také během brněnské návštěvy velikána Le Corbusiera, který se prý Fuchse vyptával především na technické řešení tamních moderních budov.

Éra Brno

Krátce po absolvování akademie se v roce 1923 přestěhoval do Brna, kde na něj čekala obrovská kariéra. O dva roky později, ve svých pouhých třiceti letech, se Bohuslav Fuchs stal architektem města Brna, což mu zajistilo stálý přísun reprezentativních projektů, který doplňoval ještě svou aktivní účastí v architektonických soutěžích. Této obrovské příležitosti se chopil s úctyhodným přehledem a využil ji k realizaci svých nejzásadnějších děl, která pomáhala definovat modernistickou architekturu v rámci celého evropského kontextu. V krátkém období mezi lety 1923 a 1928 postavil v Brně dnešní ikony meziválečné architektury, jako je Zemanova kavárna, Masná burza, hotel Avion, obřadní síň ústředního brněnského hřbitova i luhačovický penzion Radun.

Fuchs se těšil jako jeden z mála tuzemských architektů také mezinárodnímu uznání: důkazem toho je kromě několika ocenění také jeho členství na kongresech CIAM, kde se v kolektivu nejvýznamnějších architektů Evropy rodily zásady funkcionalismu. Všechny jeho vlivné společenské vazby však zpřetrhala druhá světová válka a následný převrat. Fuchs se stal nepřítelem režimu a postupně byl upozaďován a přicházel o zakázky. Jeho osud symbolicky ilustruje příběh zásadního Fuchsova díla, Zemanovy kavárny – obdivovaná funkcionalistická stavba byla v polovině šedesátých let sprostě zbourána, prvorepublikový odkaz se už zkrátka nehodil. Ve stejné době Bohuslav Fuchs zvítězil v architektonické soutěži na dostavbu Národního divadla, což slibovalo velkolepé završení jeho obdivuhodné kariéry. Roku 1972 však tragicky zemřel na následky autonehody při cestě z Brna do Prahy a projektu Nové scény se nakonec ujal Karel Prager.

Odkaz Bohuslava Fuchse tak zůstal neodmyslitelně spjat s Brnem, které se díky jeho nasazení stalo jedním z největších center modernistické architektury meziválečného období. Za prozkoumání nicméně stojí také řada dalších staveb rozesetých v regionech Slovácka a Valašska, které přinesly do odlehlých koutů republiky záblesky nové éry.