Polský prezident Andrzej Duda a předseda vlády Donald Tusk zavítali 12. března do Bílého domu. Byla to neobvyklá prezentace polské jednoty. Premiér a prezident totiž pocházejí z opačných táborů. Tusk je lídrem liberální Občanské platformy, Duda vzešel z konzervativní strany Právo a spravedlnost (PiS). Prezident je také poslední nadějí konzervativců na zastavení liberální hegemonie. Může totiž blokovat vládní zákony, na přehlasování prezidentského veta je potřeba tří pětin poslanců, takové množství však vláda nemá. Prezidentský palác a premiérská kancelář jsou tudíž často na kordy. Ve Washingtonu si však notovali ohledně důležitosti transatlantické vazby a potřeby podporovat Ukrajinu. Zdálo se, že v polské politice zavládlo příměří. To však dlouho nevydrželo. Ihned po návratu Donalda Tuska z USA polská vláda ohlásila obří čistku v diplomacii, své posty má opustit padesát velvyslanců.

Uplatnění poučky TKM

Jde o obzvlášť okaté praktikování již dřív v Echu citované poučky polské politiky známé pod zkratkou TKM čili „Teraz kurwa my“. Výměna moci v Polsku tradičně probíhá jako obsazení nepřátelského území. Doprovázejí ji hluboké čistky, při nichž nová vláda dosazuje své lidi na místa ve státní správě, ve veřejnoprávních médiích, v tajných službách a diplomacii. Ale i v polském kontextu je takováto hromadná výměna neobvyklá.

Premiér Tusk a jeho ministr zahraničí Radek Sikorski prokázali masivní dávku bezohlednosti. Většinou podobné změny přece jenom probíhají pomaleji a méně razantně. Tusk v podstatě zopakoval postup z výměny vedení veřejnoprávních médií.

Ta jsou v Polsku také tradičně pod vlivem úřadujícího kabinetu. Zvlášť okaté to bylo za vlády PiS, kdy se na veřejnoprávní televizi TVP nedalo dívat, byla to čistá propaganda. Ovládnutí TVP ale PiS trvalo relativně dlouhou dobu. Schvalovala nové zákony, vytvářela nejrůznější mediální rady, byl to zdlouhavý proces s cílem vyštípat staré vedení. To Tuskova vláda provedla v televizi puč na hraně, ba možná za hranou legality. Vzpouzející se zaměstnance blízké minulému vedení nechala vyvést policií a vypnula na čas některé kanály. Silový postup kritizovali i komentátoři jinak Občanské platformě naklonění. Tusk to obhajoval potřebou dostat z televize údajné propagandisty PiS.

Sikorski podobně obhajuje výměnu velvyslanců. Prý je logické, že vláda chce mít na vrcholových místech v diplomacii své lidi. S novou zahraniční politikou jsou potřeba noví ambasadoři. Slibuje, že výměna proběhne civilizovaně.

Podle analýzy deníku Rzeczpospolita je důvod rázného postupu ve skutečnosti domácí. Tuskovi a spol. totiž harmonie, jaká byla k vidění ve Spojených státech, nevyhovuje. Občanská platforma potřebuje vyburcovat a mobilizovat své voliče. V dubnu proběhnou komunální volby a v červnu volby do europarlamentu. Příští rok se navíc konají prezidentské volby, v nichž Občanská platforma bude mít příležitost dosadit do prezidentského paláce svého člověka a tím odblokovat legislativní proces.

Spor o velvyslance je velmi vhodnou příležitostí k takové polarizaci. Prezident musí výměnu kontrasignovat, je logické, že se zdráhá. Přece jenom jde o nominanty PiS. Tusk a Sikorski budou Dudu vykreslovat jako umanutého zabedněnce, který se brání vládní politice. Mezitím ho obejdou tím, že ambasadory povolají domů „na konzultace“ a jejich zahraniční úřady povedou chargé d’affaires.

Transatlantická vazba zůstává

Nakolik ale se změnou velvyslanců přichází opravdová změna v polské zahraniční politice? Jednota prezentovaná u Joea Bidena byla skutečná. Transatlantická vazba jako pilíř polské politiky zůstává. Nová vláda pokračuje v armádních akvizicích a vyzbrojování, které zahájil kabinet PiS. Během návštěvy Bílého domu bylo oznámeno, že Američané poskytnou Polsku půjčku v hodnotě dvou miliard dolarů určenou na nákup amerických vojenských technologií. Dokončen má být rovněž nákup 96 útočných vrtulníků Apač a stovek nejrůznějších raket. Varšava zůstává nejhlasitějším podporovatelem Kyjeva. Sikorski je expert na silná prohlášení, třeba že přítomnost jednotek NATO na Ukrajině „není nemyslitelná“. Jediný rozdíl mezi PiS a Platformou je v přístupu k Trumpovi. Vláda PiS k němu měla velmi blízko, Duda se prý s ním chtěl ve Washingtonu i sejít, dokud mu to nezatrhl Bílý dům. Vzhledem k tomu, že Trump má tendenci mstít se zahraničním lídrům, kteří mu neprojevují náležitou úctu, jeho případný návrat do oválné pracovny by pro Tuska mohl znamenat zásadní problém.

Prezentovaná jednota se ale netýká polské evropské politiky. PiS i Platforma mají ambici vybudovat z Polska jednoho z nejdůležitějších hráčů v Evropě, avšak každý k tomu přistupuje po svém. Strana PiS, jež byla často v opozici k evropskému mainstreamu, se snažila stát regionálním hegemonem a mluvčím, kterého v Bruselu musejí brát vážně. Klíčem k tomu byla dvě uskupení. Prvním je Visegrádská skupina, především tandem Polsko–Maďarsko, který dobře fungoval před válkou na Ukrajině. PiS i Viktor Orbán byli v Bruselu považováni za enfant terrible, a tak si navzájem kryli záda, třeba vetováním nejrůznějších rezolucí.

Po vypuknutí války naopak začal dobře fungovat tandem Polsko–Česko. Poláci byli znechuceni maďarským váhavým až proruským postojem. Společné zájmy a skvělá spolupráce se projevila třeba v březnu 2022 cestou do tehdy frontového Kyjeva, které se účastnil premiér Petr Fiala, tehdejší polský předseda vlády Mateusz Morawiecki a šéf PiS Jarosław Kaczyński. Fialova vláda přispěla k dobrým vztahům také rychlým vyřešením sporu o důl Turów, který skončil vzájemnou dohodou. Předchozí vláda Andreje Babiše Poláky rozhněvala, když místo vyjednávání řešila kauzu přes evropské soudy.

Druhým prostředkem polské zahraniční politiky byla iniciativa Trojmoří. Tento politický, ekonomický a byznysový projekt byl oficiálně zaměřen na budování vztahů ve východní části Evropy. Poláci tvrdili, celkem správně, že většina vztahů a propojení, včetně infrastruktury, se táhne po ose západ–východ. Navrhovali tedy vybudování propojení sever–jih v zemích „nové“ EU. Odtud název Trojmoří, což značí spojení Baltského, Jaderského a Černého moře. Zároveň ale zjevně šlo o pokus Varšavy vytvořit další regionální uskupení, jež by mohla vést.

Výmarský trojúhelník

Vláda Občanské platformy v polské obsesi vytvářet nové inciativy, projekty a organizace pokračuje. Jen v jejím případě jde o resuscitaci takzvaného výmarského trojúhelníku. Ten vznikl v roce 1991 v německém Výmaru jako platforma pro setkávání představitelů Polska, Německa a Francie. Protievropsky a protiněmecky naladěná PiS nechala trojúhelník upadnout do kómatu.

Tusk ale měl k Evropě a Německu vždy blízko. Když vládl poprvé, byl považován za člověka Angely Merkelové. Během nynější volební kampaně PiS na Tuska útočila jako na „německého agenta“. Brusel dal rychle najevo svou přízeň, když odblokoval evropské peníze v hodnotě 137 miliard eur, aniž Tuskova vláda zrušila jakékoli „vládu práva ohrožující“ reformy PiS, kvůli kterým EU peníze zadržovala.

Výmarský trojúhelník je pro Tuska hlavně prostředek, jak se rychle vrátit do centra dění v Evropě a usednout za jeden stůl s „dospěláky“. Zatímco PiS se snažila získat vliv skrze regionální spojenectví, Platforma se chce bavit rovnou s lídry EU.

Zajímavé je, že přes všechny řeči o tom, jak Tusk pracuje pro Němce, je v rámci výmarského trojúhelníku momentálně pevnější polské napojení na Paříž než na Berlín. Nedávná transformace francouzského prezidenta Emmanuela Macrona z mírové holubice v novodobého Napoleona, pomalu připraveného pochodovat na Moskvu, ho přiblížila k polskému postoji. Opatrnější Olaf Scholz si tady udržuje odstup. Roli ale jistě hraje i polská snaha postavit svou první jadernou elektrárnu; Francie jako evropská atomová velmoc je jedním z kandidátů na tento lukrativní kontrakt.

Polsko z francouzského spojenectví těží první úspěchy. Velkým domácím bolehlavem jsou pro Tuska protesty farmářů proti dovozu ukrajinských výrobků. Ty začaly ještě za vlády PiS a přerostly v obchodní válku. Do té doby výborné vztahy mezi Kyjevem a Varšavou zkolabovaly. Rolníci jsou z velké části voliči PiS, Tusk tudíž nemá důvody se jich zastávat, protesty farmářů ve Varšavě skončily násilím a střety s policií. Zároveň se ale problém nijak nevyřešil a odloupnutí rolníků od PiS je lákavá propozice. Polsko proto tlačí na EU, aby neprodlužovala Ukrajincům výjimku umožňující jim bezcelní přístup na evropský trh. Polský postoj se zdál beznadějný, dokud ho nepodpořila právě Francie. Své odměny by se mohl dočkat i Sikorski, spekuluje se, že by se mohl stát prvním eurokomisařem pro obranu.

Pro Česko tyto události znamenají špatnou zprávu; ne že by hrozilo nějaké výrazné zhoršení bilaterálních vztahů, ale Varšava odsune Prahu na druhou kolej. Polsko bude podporovat Česko v jeho proukrajinské politice, tedy pokud zrovna nepůjde o rolníky, ale nějaký preferenční přístup nečekejme. Orientace je nyní jasně na Paříž a Berlín. Tusk se Sikorským nebudou vymýšlet, jak si předcházet Čechy, když hrají první ligu.