Ačkoliv akcie technologických obrů jako jsou Apple, Microsoft či Tesla loni výrazně padaly, první dvě jmenované společnosti patří do trojice nejhodnotnějších firem světa. Jde o americké firmy a Američané také tradičně žebříček dominance ovládli. Do první desítky nejhodnotnějších společností se dostal jen saúdskoarabský ropný koncern Saudi Aramco, Evropané jsou zcela mimo ni. Potvrzuje to již déle trvající trend ztráty evropské konkurenceschopnosti. Evropský byznys mnohem více svazují regulace spojené s přechodem na bezemisní ekonomiku, kam spadá i systém v USA neexistujících emisních povolenek. To jde ruku v ruce i s v Evropě nyní mnohonásobně vyššími cenami energií, na které dojíždí především průmysl.

Loňský rok poznamenal hodnotu na burze obchodovaných firem výrazně. Po covidu stále ještě doznívající celosvětově nabourané dodavatelské řetězce, šok z ruské invaze a inflace na hodnotách, kterým Západ dávno odvykl, vykonaly své. Daří se jen těm nejsilnějším. Ukazuje se ale, že tím, kdo v byznysu ztrácí, je hlavně Evropa.

V čele společností s největší tržní kapitalizací se umístil americký Apple, druhé místo obsadila ropná společnost Saudi Aramco a na třetím místě je opět americký Microsoft. Dalších sedm příček patří jen Američanům: mateřská společnost Googlu Alphabet, Amazon, Berkshire Hathaway, UnitedHealth, Johnson & Johnson, Exxon Mobil a Visa. 

Apple, Microsoft, Alphabet a Amazon jsou na předních pozicích i přesto, že technologické firmy celkově na hodnotě ztrácely. Výborně se jim dařilo v době covidu, v nynější ekonomické situaci čelí větším výzvám.

Do první desítky nejhodnotnějších firem se tedy Evropa neprobojovala, pokud se podíváme na první stovku, Evropané obsadili pouhých patnáct příček. Srovnáme-li to s dobou před vypuknutím finanční krize v roce 2008, je to velká změna. Na konci roku 2007 pocházelo z Evropy 46 nejhodnotnějších společností ze sta.

Nyní obsadila pro Evropu nejlepší patnácté místo francouzská skupina Moët Hennessy Louis Vuitton (LVMH). Z Francie dominovaly také společnosti L’Oréal, Hermès, Dior a TotalEnergies. Za Švýcarsko Nestlé, Roche či Novartis a britské AstraZeneca, Shell či Unilever.

Analytici ze společnosti Ernst & Young, která každý půl rok zkoumá tržní kapitalizaci nejhodnotnějších společností na světě, vysvětlují upozadění Evropy roztříštěností zdejšího kapitálového trhu. Mnoho evropských společností podle nich prochází hlubokou transformací obchodních modelů a financování, a proto nejsou schopné globálně čelit konkurenci.

Evropskému byznysu ovšem už dlouhodobě svazuje ruce hlavně zdejší nastavení směřující k bezuhlíkové ekonomice, což souvisí s různými typy zelených přirážek a regulací. To velmi úzce souvisí i s cenami energií, které máme násobně dražší než USA. Američané na rozdíl od Evropy alespoň zatím neorientují svou ekonomiku a energetiku podle cílů Green Dealu a nemají ani systém ekologických přirážek založených na emisních povolenkách. Ty se nyní pohybují na ceně okolo 80 eur za tunu vypuštěného oxidu uhličitého. Obchodování s emisemi se má od roku 2027 týkat už i budov a silniční dopravy.

Evropský komisař Valdis Dombrovskis hovořil na konci listopadu o tom, že ekonomika EU se nachází ve zlomovém bodě. „Vysoké ceny energií přiživují inflaci, lidé v celé Evropě bojují s rostoucími životními náklady a naše firmy ztrácejí konkurenceschopnost,“ vyjádřil se ke zhoršení vyhlídek unijní ekonomiky.

K tomu je nyní pozitivnější zprávou to, že podnikatelská aktivita se alespoň v eurozóně v prosinci snížila méně, než se původně předpokládalo, a to zejména díky tomu, že polevily cenové tlaky. To podle společnosti S&P Global naznačuje, že recese nemusí být tak hluboká, jak se analytici domnívali. Přesto ale výsledky indexu nákupních manažerů (PMI), který je považován za vodítko zdraví ekonomiky, příliš nenasvědčují tomu, že by se v dohledné době vrátila ke stabilnímu a silnému růstu.