Česko zasáhla povodňová kalamita. Byla očekávaná, varovalo se před ní, a stejně způsobila obrovské škody. Nejvážnější situace byla v Moravskoslezském kraji a na Jesenicku v sousedním kraji Olomouckém. Hejtmani těchto i dalších krajů končí symbolicky své funkční období další katastrofou, se kterou se budou muset vypořádat. A s nimi i zbytek republiky.

O tom, že velká voda do Česka přijde, se mluvilo celý týden. Ministři opakovaně v médiích varovali, ale také uklidňovali, že jsme lépe připraveni než v minulosti – tedy především letech 1997 a 2002. V pátek zasedal Ústřední krizový štáb, Česká televize přešla takzvaně do žluté – tedy do mimořádného vysílání (ve kterém pokračovala ještě v pondělí) – a hejtmanka Středočeského kraje Petra Pecková (STAN) mluvila o největším průtoku Sázavy od roku 1750. Všechno tedy ukazovalo na to, že krize opravdu přijde.

Hydrometeorologové během týdne opakovaně upravovali a upřesňovali svoje modely, tedy například to, kdy a především kde budou povodně kulminovat. A přesto se našli tací, kteří odmítali uvěřit, že povodeň přijde. Chodili se fotografovat ke korytu řeky zhruba 24 hodin předtím, než se měla hladina vůbec zvednout, a ptali se, kde ta velká voda vlastně je. Tohle má být ono? Vládní tiskové konference tito lidé označovali za předvolební divadlo.

Jak už je ale v posledních letech zvykem, sledovali jsme katastrofu, tedy silné lijáky, záplavy a vichr, způsobené tlakovou níží Boris, v přímém přenosu. Její míra se pochopitelně napříč republikou lišila. Třeba v Praze, kde Vltava v roce 2002 zaplavila Karlín, metro či zoo, byl relativní klid. Největší obavy vyvolávala „díra“ v náplavce u hotelu Intercontinental. Nepotvrdilo se ani zmíněné drama na Sázavě.

Naopak v Moravskoslezském a Olomouckém kraji, především na Jesenicku, ale i v dalších oblastech byla situace skutečně dramatická. Zmíněné dva kraje také vyhlásily během víkendu stav nebezpečí. Stoletou vodu hlásily desítky oblastí. Povodně postihly nejen Česko, ale i další země střední a východní Evropy, například v polském Dolním Slezsku byla situace podle tamních úřadů podobně vážná jako u nás.

Už v sobotu médii proběhla zpráva, že obec Višňová v Libereckém kraji je kvůli zaplaveným komunikacím odříznuta od okolního světa. Podobně symbolickou se pak staly třeba Hanušovice v Olomouckém kraji, kde se řeka Morava v neděli zvedla podle tamního starosty Marka Kostky za deset minut o metr a město smetla. V Moravskoslezském kraji bylo z 80 procent zaplaveno město Krnov, krizovou situaci hlásila i Opava na sídlišti Kateřiny či Ostrava v části Nová Ves. V pondělí byla podobně jako Višňová odříznuta od světa moravskoslezská Litovel.

Desítky tisíc lidí byly bez proudu a škody zřejmě dosáhnou desítek miliard, nechyběli zranění, v době psaní tohoto článku se vědělo o třech lidech, kteří zaplatili svým životem. Politici i meteorologové se logicky zaklínali zkušenostmi z let 1997 a 2002. Pojďme si je připomenout.

Pohled do historie

Záplavy, které 5. až 16. července 1997 postihly hlavně Moravu a východní Čechy, byly s 50 oběťmi nejtragičtější ve 20. století. V povodí Moravy a Odry tehdy spadlo během pár dní místy až přes polovinu ročního úhrnu srážek. Velká voda zasáhla zhruba třetinu území České republiky, postiženo bylo přes 500 měst a obcí. Kvůli záplavám bylo evakuováno na 80 000 lidí, z toho víc než 10 000 jich zůstalo bez střechy nad hlavou.

Symbolickou pro povodně v roce 1997 se stala obec Troubky na Přerovsku, kde bylo tehdy zničeno 150 domů a devět lidí zemřelo. I tentokrát čelily Troubky „extrémnímu ohrožení“, lidé se však z velké části rozhodli zůstat doma, evakuační autobusy na své pasažéry čekaly marně. Voda zalila fotbalové hřiště se skateparkem, přes valy se však nedostala. Z neděle na pondělí se situace i prognóza zlepšily, což místní přijali s povděkem. U místního mostu časně ráno v pondělí někteří z nich počítali zalité schody, které jsou pro ně ukazatelem povodní.

„V roce 1997 bylo schodků jedenáct a do rána, když přišla ta největší voda, jich zbývalo pět; teď to vypadá dobře,“ řekl v pondělí ráno sedmasedmdesátiletý muž, který se vydal na obchůzku hrází. Výzvu k evakuaci odmítl. „Je nás doma šest. Je ale pravda, že jsme dnes spali jako vojáci – spali a bděli, syn sledoval prognózy, žena koukala na televizi,“ doplnil.

Škody způsobené povodněmi dosáhly v roce 1997 zhruba 63 miliard korun, což bylo přibližně 12 procent státního rozpočtu na onen rok. Vláda tehdy uvolnila promptně na likvidaci následků 11,4 miliardy korun. V následujícím roce schválil parlament převod dalších čtyř miliard korun z výnosů malé privatizace na povodňový účet. Postupně byly uvolňovány i další peníze, Poslanecká sněmovna schválila vydání povodňových dluhopisů ve výši do pěti miliard korun. Peníze poskytl také program Phare, úvěr poskytla i Evropská investiční banka.

Uplynulo jen pět let a mezi 7. a 17. srpnem 2002 zasáhly povodně třetinu území ČR včetně části Moravy, devastovaly především jižní, střední a severní Čechy a Prahu a vyžádaly si 17 obětí. Záplavy se projevily v deseti krajích, nouzový stav byl vyhlášen v šesti z nich. Zasaženo bylo na 800 obcí, 260 mostů, přes 30 úseků silnic I. třídy a víc než 150 komunikací nižších tříd. Nejtragičtěji skončily jihočeské Metly a středočeské Zálezlice, které voda zničila téměř celé. Evakuováno bylo na 225 000 lidí, nejvíce v Praze.

Způsobené škody tehdy vláda odhadla na 73 miliard korun. Stát na úhradu škod poskytl zhruba 18 miliard korun, v rámci úvěru od Evropské investiční banky (EIB) získala ČR v roce 2002 celkem 400 milionů eur (víc než 11 miliard korun). Další prostředky přišly z Fondu solidarity a Fondu soudržnosti. Další půjčku od EIB (určenou na budování protipovodňových opatření) ve výši devíti miliard korun získala ČR v roce 2006. Na pomoci ze zahraničí se podílelo zhruba 50 zemí včetně vzdáleného Japonska nebo Tchaj-wanu.

Novela státního rozpočtu

Zkušenosti z historie ukazují, že stát zcela jistě bude muset uvolnit velké prostředky, aby lidem, ale i obcím a krajům pomohl. Jak velké prostředky to budou muset být, je samozřejmě otázkou nejméně několika týdnů. Nicméně prvotní odhady skutečně hovořily – podobně jako v minulosti – o škodách ve výši desítek miliard korun.

Ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) nevyloučil po jednání s prezidentem Petrem Pavlem možnost novely zákona o státním rozpočtu na letošní rok kvůli škodám způsobeným povodněmi. Pokud by bylo třeba rozpočet novelizovat, chce Stanjura jednat s opozicí o rychlém schválení novely. Nyní platný státní rozpočet počítá se schodkem 252 miliard korun, v rezervě je ale podle Stanjury nyní jen kolem jedné miliardy korun. „Žádný rozpočet nikdy nepočítá s tak velkou rezervou, aby pokryla katastrofu o rozměru nynějších povodní,“ uvedl ministr financí.

Ekonom a předseda Výboru pro rozpočtové prognózy Michal Skořepa pro Týdeník Echo řekl, že z hlediska ekonomických dopadů budou tyto povodně zřejmě daleko mírnější. „Je to dáno především lepší připraveností všech mechanismů protipovodňové ochrany od včasné informovanosti až po lepší systém zábran,“ míní Skořepa.

V tradičních makroekonomických číslech, jako je HDP, se tyto povodně projeví podle něho nejspíš jen malým výkyvem v rozsahu pod procentní bod dolů v nynějším období a v podobném rozsahu nahoru později. „Zde je ale třeba nezapomínat, že HDP měří ekonomickou aktivitu, nikoli hodnotu majetku, a tedy celkový blahobyt. V oblasti majetku a celkového blahobytu obyvatel Česka budou mít povodně samozřejmě trvalý negativní dopad, protože jejich důsledkem byl pokles hodnoty majetku a vynaložení času a peněz na pouhou eliminaci dopadů, takže tyto zdroje nemohly být vynaloženy jinak,“ vysvětlil Skořepa.

Co se týče dopadů na veřejné finance, bude podle něho záležet na tom, jak se o zátěž zvýšených výdajů podělí centrální vláda, která i letos směřuje k výraznému schodku, a samosprávy, které naopak směřují k přebytku. „Celkově by ale dopad povodní neměl být v rozsahu, který by zadlužení České republiky nějak viditelně zhoršil,“ domnívá se ekonom.

Do vypořádání se s dopady povodní zasáhnou i volby, ať už proběhnou kdykoli. Velký vliv může mít především to, pokud v některém kraji dojde k výrazné obměně vedení a nastoupí zdaleka ne tak zkušení politici a krizoví manažeři, kteří se ze současných hejtmanů stali v uplynulém období, když museli řešit mimo jiné covidovou a uprchlickou krizi, v Jihomoravském kraji také následky tornáda v roce 2021. Seznámit se s agendou kraje může být obtížné – to potvrzují sami hejtmani – a je tak otázka, jak změna u moci ovlivní řešení následků. Situace je bezprecedentní i podle politologů, podle nich se pro současnou českou situaci těžko hledá historická paralela, co se týče voleb během přírodních katastrof.

Česko může čerpat ze zkušenosti z minulých povodní. Jak ale vše zvládne už tak napjatý státní rozpočet? Jak si se situací poradí nové „vlády“ v krajích? Jak řešení krize ovlivní rozbitý systém digitálního stavebního řízení? Odpovědi na tyto otázky přinesou až další týdny a měsíce.