Ruská komedie. Měl Prigožin vše domluvené s Putinem, nebo to bylo jinak?
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete .
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.
Co se to právě stalo? To bylo nejspíš celosvětové zvolání, když šéf žoldnéřské skupiny Wagner Jevgenij Prigožin oznámil, že se dohodl s Vladimirem Putinem a odvolal svůj pochod na Moskvu nějakých 200 kilometrů od hlavního města. Než se wagnerovci otočili a vydali zpátky do svých polních táborů, stihli sestřelit šest helikoptér a jeden letoun, zabít minimálně třináct lidí a vyděsit ruskou vládu k smrti. Zdálo se, že Kreml mají na dosah ruky. Jenže rebelie skončila stejně náhle, jako začala.
Byla to tedy obří psychologická hra na zmatení nepřítele? Měl Prigožin celou akci předem domluvenou s Putinem? Šlo o maskovací manévr, který měl zakrýt přesun wagnerovců do Běloruska, aby se odtamtud pokusili zaútočit na Kyjev? To se nezdá příliš pravděpodobné. Zemřelo příliš mnoho lidí a bylo zničeno příliš mnoho techniky na to, aby to celé bylo jedno velké divadlo. Centrální vláda evidentně byla vyděšená. Snažila se bombardovat konvoj wagnerovců, vyhodila do povětří zásobník paliva ve Voroněži, aby jim nepadl do rukou, a chystala obranu Moskvy. Výsledkem celé akce je, že Putin je za pitomce.
Dá se nad tím pokrčit rameny a prohlásit, že chápání Rusů je nad naše možnosti a v Rusku se může stát úplně všechno. Z veřejně dostupných zpráv, Prigožinových prohlášení a podložených spekulací se přece jenom dá vytvořit nejpravděpodobnější sled událostí, který dává jakžtakž smysl.
Prigožin je již dlouhodobě ve sporu s regulérní ruskou armádou. Soustavně veřejně útočil na ministra obrany Sergeje Šojgua a náčelníka generálního štábu Valerije Gerasimova. Je to dáno soubojem o omezené vojenské zdroje a jistě i závistí a pohrdáním. Wagnerovci se rádi prezentují jako elita, jež je schopna splnit nějaké úkoly, na rozdíl od armádní verbeže. V zákulisí dlouho probíhal souboj mezi Prigožinem a Šojguem. Putin zůstával nad věcí podle hesla Rozděl a panuj, soupeřící podřízení mu celkem vyhovovali.
To se změnilo v půlce června, kdy byl vydán rozkaz, že do 1. července všichni wagnerovci musejí podepsat kontrakt s armádou. De facto to znamenalo znárodnění Prigožinových žoldáků a jejich začlenění do regulérního vojska. Byl to také signál, že Putin se přiklonil na stranu Šojgua.
Prigožin se rozhodl jednat, aby zachránil své postavení. Oznámil, že ruská armáda raketami zaútočila na wagnerovce, jím zveřejněné video je však velmi pochybné a nejspíš zinscenované. Použil to však jako záminku ke svému „pochodu spravedlnosti“, kdy wagnerovci měli dojít do Moskvy, vyměnit vedení armády a pak se zas stáhnout. Zajímavé je, že Prigožin ve svém prohlášení nezmínil Putina. Navázal tím na ruskou víru, že sám car nemůže být špatný, má pouze špatné rádce, stačí je vyměnit a vše bude v pořádku. V pátek večer se wagnerovci dali do pohybu. Obsadili Rostov na Donu a další den zahájili spanilou jízdu na Moskvu.
Putin to chápal jako přímé ohrožení své moci, vystoupil v televizi, wagnerovce označil za rebely a za zrádce a slíbil „tvrdé kroky“. Wagnerovci se najednou ocitli v povstání nejen proti Šojguovi, ale i samému Putinovi. To je nezastavilo, bez větších problémů ujeli asi 800 kilometrů, než byla celá akce odvolána.
Prigožin si nejspíš uvědomil, že dobytí Moskvy je nad jeho síly. Ovládnout třináctimilionovou metropoli s pár tisícovkami mužů by bylo velmi složité. Na druhou stranu Putin neměl prostředky na okamžitou eliminaci wagnerovců. Proto došlo k nějaké dohodě, jejíž přesné detaily neznáme. Zdá se, že minimálně výměnou za stažení dostali wagnerovci beztrestnost a azyl v Bělorusku.
Pro Putina jde každopádně o blamáž, pár tisíc ozbrojenců bez větší námahy málem dobylo hlavní město. Přes zprávy kolující na internetu se k Prigožinovi nejspíš nepředaly žádné armádní jednotky, zároveň se ho však nepokusily zastavit. Většina Ruska čekala, jak to dopadne. Byla tím odhalena slabost Putinova režimu.
Prigožin není jediný v Rusku s armádou de facto soukromou. Jsou tu Čečenci Ramzana Kadyrova, Národní garda Viktora Zolotovova. Situace, kdy vojáci jsou věrnější veliteli v poli než vládci v metropoli, také není v historii neznámá. Prigožin nyní všem ukázal, že ke změně režimu v Rusku stačí jen odhodlaní a neztratit nervy.