Žádost Ukrajiny o vydání uprchlíků, kteří se v Česku skrývají před mobilizací, by byla oficiální cestou nejspíš neúspěšná. Narazila by na české zákony a ministr spravedlnosti Pavel Blažek (ODS) by takovou žádost nemohl podepsat, odpovědělo deníku Echo24 ministerstvo spravedlnosti. Ukrajinská armáda nyní podniká protiútok s cílem získat zpět území okupovaná ruskými vojáky a potřebuje každého muže. I kvůli rozsáhlé korupci jich ale nemá dost. Některým ukrajinským mužům se totiž podařilo ze země uniknout a službě v armádě se za pomocí úplatků vyhnout. Mohou jich být desítky tisíc.

Ukrajinští prokurátoři od začátku války na Ukrajině nepožádali ani v jednom případě české úřady o vydání mužů, kteří k nám utekli před mobilizací. Potvrzují to data Nejvyššího státního zastupitelství i ministerstva spravedlnosti. Dvou ústředních orgánů, přes něž by taková žádost musela projít, ať už v případě trestně stíhaných, nebo rovnou odsouzených. Začali jsme proto pátrat, proč.

Vyhýbání se mobilizaci je na Ukrajině trestným činem, za nějž hrozí 3 až 5 let ve vězení. Ukrajinské úřady se ale doteď zaměřovaly hlavně na stíhání těch, kteří odmítli povolávací rozkaz, ale zároveň zůstali na Ukrajině a byli tak pro policii snadno dosažitelní. Za hranice už ukrajinská policie nemůže. Stejně jako ukrajinští muži, kteří mají už rok a půl až na výjimky (otcové tří a více dětí, vybraní pracovníci kritické infrastruktury, děti a senioři nad 60 let) zákaz vycestovat a v případě povolání se musejí podvolit odvodu do armády.

I tak se některým Ukrajincům podařilo jinak nekompromisní mobilizaci vyhnout a najít útočiště v zahraničí. Buďto podplacením odvodového úředníka, nebo přes falešný lékařský posudek. Pokud máte peníze, možností je údajně spousta. Britský list The Guardian jejich počet odhaduje na desítky tisíc po celé Evropě. Žádná oficiální statistika však neexistuje. Kolik jich tu opravdu je, ví patrně nejlépe ukrajinská tajná služba, která skrytě operuje i v Česku. O uprchlíky se zajímá také Bezpečnostní informační služba.

Po 18 měsících války se zdálo, že situace je natolik kritická, že si Ukrajina začne „nepoctivé“ uprchlíky stahovat zpět. Chybí jí totiž vojáci. Nástroje by k tomu teoreticky byly. Ukrajina by mohla o vydání požádat úřady okolních států. Proč už to neudělala dávno?

Tuto možnost nyní poprvé nastínil předseda poslanců nejsilnější parlamentní strany na Ukrajině (Služebník lidu prezidenta Volodymyra Zelenského). Davyd Arachamija prohlásil, že se Ukrajina hodlá obrátit na partnerské státy s žádostmi o extradici (jinak také vydání trestně stíhaného nebo odsouzeného) mužů, kteří se vědomě vyhýbají mobilizaci a z Ukrajiny utekli „s padělaným osvědčením o nezpůsobilosti ke službě“.

Ukrajinským ozbrojeným silám by v nynější situaci na frontě muži pobývající v zahraničí výrazně pomohli navýšit personální stav. Má to ale háček, který dost možná přináší vysvětlení dosavadního a zdánlivě laxního přístupu ukrajinských orgánů. Odporuje to zákonům ČR i některých dalších zemí. Extradiční smlouvy – zjednodušeně smlouvy o vzájemném vydávání občanů – se podle českého zákona nevztahují na trestné činy mající vojenský nebo politický charakter. Vydávání válečných uprchlíků je navíc problematické samo o sobě, bez ohledu na spáchaný čin. Jinak řečeno, Česko uprchlíky před mobilizací ani dezertéry nemůže vydat na Ukrajinu ani do jakéhokoli jiného státu.

„Ministr spravedlnosti vydání nemůže povolit“

„Trestné činy, které popisujete, jsou vojenského charakteru a nespadají do kategorie tzv. extradičních trestných činů, a proto se na ně neaplikují mezinárodní smlouvy o vydávání,“ vysvětlil pro Echo24 mluvčí českého ministerstva spravedlnosti Vladimír Řepka.

O vydání by v každém jednotlivém případě musel rozhodnout soud. „Příslušným soudem by s největší pravděpodobností byla vyslovena nepřípustnost vydání, pokud by se v konkrétním případě jednalo o trestný čin, který má výlučně vojenský charakter, a ministr spravedlnosti by vydání nemohl povolit,“ dodal mluvčí ministra Řepka.

Ministr spravedlnosti je dle zákona o mezinárodní justiční spolupráci posledním článkem v řetězci, přes nějž by musela ukrajinská žádost projít. A ten může vydání povolit pouze tehdy, rozhodne-li tak pravomocně soud. Pokud soud rozhodne jinak, tedy že je vydání nepřípustné, nemůže o něm ministr vůbec rozhodovat, což by byl s největší pravděpodobností i případ vydání ukrajinských uprchlíků před mobilizací, případně přímo dezertérů.

Má-li ministr pochybnosti o správném rozhodnutí soudce, může se proti němu odvolat tím, že do tří měsíců podá Nejvyššímu soudu návrh na přezkoumání takového rozhodnutí.