Ministři financí Evropské unie budou v příštích dnech projednávat zřízení společného mezivládního zbrojního fondu, přes který by se společně nakupovaly zbraně. Zbraně by ale vlastnil fond. Za používání armádní techniky by členským zemím účtoval poplatky. Vyplývá to z dokumentu, který je připravený na jednání, uvedla dnes agentura Reuters. Think-tank Bruegel, který za dokumentem stojí, se netají cílem, dostat obranu členských zemí pod kontrolu Bruselu a zpřetrhat vazby mezi jednotlivými vládami a domácími zbrojařskými společnostmi.

"Ministři financí EU budou tento týden diskutovat o vytvoření společného mezistátního obranného fondu, který bude nakupovat a vlastnit obrannou techniku ​​a účtovat členským státům poplatky za její používání. Evropský obranný mechanismus, který bude také poskytovat půjčky, bude otevřen i pro nečlenské země EU, jako jsou Spojené království, Ukrajina nebo Norsko," píše Reuters.

Návrh nového fondu bude projednán 12. dubna na neformálním setkání ministrů financí EU ve Varšavě. Návrh připravil think-tank Bruegel. Fond by měl zajišťovat financování obrany členských zemí, aniž by formálně zvyšoval veřejné dluhy těchto jednotlivých zemí. Znamenalo by to však, že by Brusel dostal pod kontrolu obranu jednotlivých zemí EU, jejich výzbroj a financování armád členských zemí.

Podle Reuters jednání o fondu tak bude součástí celoevropské diskuse o zvýšení vojenských výdajů v době, kdy evropští lídři chápou, že se již nemohou při své obraně plně spoléhat na Spojené státy.

Bruegel v dokumentu, který v této souvislosti zveřejnil na svém webu píše, že ale společný zbrojní fond nebude stačit. Opatření Evropské unie, včetně Evropského obranného fondu, zákona na podporu výroby munice, evropského posílení obranného průmyslu prostřednictvím zákona o společném zadávání veřejných zakázek a ReArm Europe, představují pokrok směrem k posílení dodávek vojenského materiálu, ale pobídky nejsou dostatečné, odstranily zbrojní priority jednotlivých členských zemí spojené se svým zbrojním průmyslem, nebo koordinovaly získání „strategických prostředků“, jako jsou vojenské satelity. Podle Bruegelu se nabízejí dvě možnosti, jak pokročit.

Za prvé, úloha Evropské obranné agentury by mohla být rozšířena, možná v kombinaci s novým úvěrovým nástrojem podobným programu EU SURE na období 2020–2022.

Za druhé by mohl být vytvořen Evropský obranný mechanismus (EDM). Tedy instituce podobná Evropskému stabilizačnímu mechanismu, založená na mezivládní smlouvě. EDM by prováděl společné zadávání zakázek a plánoval poskytování strategických prostředků ve specifikovaných oblastech. Mohl by vlastnit strategické prostředky a účtovat členům EDM poplatky za jejich používání, čímž by se snížil dopad přezbrojování na rozpočet. Členství v EDM by znamenalo zákaz jak státní podpory pro zbrojaře, tak upřednostňování zadávání veřejných zakázek, z nichž mají prospěch dodavatelé národní armád na úkor dodavatelů od jiných členů EDM.

Z těchto dvou možností je podle Bruegelu výhodnější druhá možnost, protože by za prvé vytvořila jednotný trh obranného průmyslu mezi členy EDM, za druhé vytvořila finanční nástroj, který by mohl učinit rozsáhlé projekty fiskálně proveditelnými, a třetí zahrnula do systému demokracie mimo EU, jako je Spojené království, na rovném základě, a zároveň by poskytla výjimku zemím EU, které postrádají politický apetit pro větší národní obrannou integraci nebo ústavní omezení.

V březnu Evropská komise představila novou obrannou strategii „Přezbrojení Evropy“, která počítá s přidělením přibližně 800 miliard eur během příštích čtyř let na posílení obrany evropských zemí a napumpování zbraní do Ukrajiny. Později, kvůli protestu některých členů EU, byla strategie přejmenována na méně agresivní „Readiness 2030“.