Na tomto místě by se mohla objevovat občasná rubrika: Jaký zase nápad přišel z EU, my ho s bídou stačíme vzít na vědomí, ale na odpor se nezmůžeme. Tentokrát jde o EMFA, Evropský akt o svobodě sdělovacích prostředků. EMFA byla přijata předminulý týden Evropským parlamentem, a protože předtím už prošla Coreperem, tedy Výborem stálých zástupců členských zemí, zbývá už jen aklamační souhlas Rady ministrů, v tomto případě ministrů školství.

Akt o svobodě sdělovacích prostředků je doplňkem dosti nebezpečné DSA, Nařízení o digitálních službách, které je účinné od února a které vyhrožuje provozovatelům velkých internetových platforem drastickými pokutami, pokud nebudou včas mazat závadný obsah. K tomu se ale vedle kriminálního obsahu a zřejmých lží výslovně počítají i jakási systémová rizik, mezi nimi zprávy s „nepříznivým dopadem na občanský diskurz“.

EMFA pochopitelně obsahuje pár rozumných nebo rozumně působících kroků, jimiž Evropská komise normu prodává: zákonem garantovanou ochranu před špehováním novinářů ze strany státu; silnou ochranu novinářských zdrojů, také třeba povinnost médií rozkrýt své majetkové pozadí. Evropští komisaři Věra Jourová pro hodnoty a Thierry Breton pro vnitřní obchod líčí EMFA jako ochranu charakterních redaktorů před majiteli a také před politickou mocí – odtud závazek členských států EU poskytovat „dostatečné a stabilní financování“ veřejnoprávním stanicím, a to „na víceletém základě“!

Celou EMFA se opět vine boj proti tzv. dezinformacím a misinformacím, stejně jako se vinul už celou DSA. Tentokrát to implicitně vypadá na vznik jakéhosi ratingu médií podle jejich důvěryhodnosti, rozuměj podle kladného vztahu ke společenskému pokroku.

Velké internetové platformy, píše se v Evropském aktu, budou přednostně vyřizovat stížnosti od médií s dobrým ratingem. Budou se tedy upravovat algoritmy platforem tak, aby byly upřednostňovány weby státotvorné před weby lživými, ale i jen neposlušnými. Velkým internetovým platformám při rozhodování má vést ruku občanská společnost.

Velké platformy ať prý se orientují podle takových nástrojů hodnocení, jako je skóre Journalist Trust Initiative vyvinuté Reportéry bez hranic. Takže vlastně neziskovky, jako jsou Reportéři bez hranic nebo nějaká horší a ještě předpojatější, mají rozhodovat, které médium je dobré a zaslouží si větší dosah a které ne. Nápad, aby rating novináře a média určoval dozorce z neziskovky, je skandální. Navíc vznikne Evropská rada pro mediální služby, která bude s „občanskou společností“ každý rok konferovat.

Smíme tedy EMFA chápat jako další krok při vyvádění moci z politiky na jakési politické předpolí, jež je zabydleno občanským sektorem, tedy politickými neziskovkami. A nebude na škodu vyvést ten další kousek pravomoci ještě předtím, než třeba do politických funkcí pronikne reakce (oni říkají populisté). Taky teď EMFA odhlasoval Evropský parlament čtvrt roku před volbami, které by europarlament mohly posunout doprava.

Zatímco DSA byl pokusem zjednat politicky sterilní prostředí mezi jednotlivými uživateli sítí, EMFA cílí na média, na už zavedené redakce. Snahu o holistický přístup naší komisařce nelze upřít. Před dvěma měsíci Jourová na Světovém fóru v Davosu prohlásila, že v návrzích Komise jde o to, „aby se dezinformační platformy a šiřitelé nedostali k penězům. Musíme je vyhladovět“.

Čtenáře, jimž leží na srdci svoboda, by mohlo zajímat, že z českých europoslanců proti hlasoval z pěti vládních stran, které se prohlašují za demokratické, pouze končící poslanec ODS Jan Zahradil. Dva jeho straničtí kolegové Alexandr Vondra a Evžen Tošenovský se zdrželi (stejně jako kompletní Babišovo ANO), ale ostatní vládní europoslanci, od občanské demokraty Veroniky Vrecionové po všechny Piráty, lidovce, celou topku a celý STAN, hlasovali pro normu, na jejímž základě by řekněme tvorbu Jiřího Peňáse z Echa mohl hodnotit řekněme Jakub Janda z Evropských hodnot. Pro to, aby tohle nebylo možné, v českém sektoru hlasovali vedle Zahradila pouze poslanci SPD a Kateřina Konečná, komunistka.